Žlutomodří ďáblové řádí jako v pekle

HC Davos je jasně nejúspěšnější švýcarský hokejový klub historie. Je 30násobným šampionem své země a hráči zvedli už 15krát nad hlavu trofej pro vítěze prestižního Spenglerova poháru, který pořádá Davos vždy kolem období Vánoc.

Atmosféra a ultras aktivity v Davosu se řadí mezi ty vůbec nejlepší v celé lize. O jedničku na fanouškovské hokejové scéně ve Švýcarsku soupeří především s HC Lugano, SC Bern a EHC Basel.

Počátky fandění v tomto pouze desetitisícovém městě sahají do druhé poloviny 70. let, kdy se na stadionu začala scházet skupinka místních nadšenců, která si říkala jednoduše „fan-club.“ Všechno bylo ještě neorganizované a chaotické. O výjezdech ven nemohla být ani řeč. Vše se začíná měnit na začátku let osmdesátých, kdy už i noviny začínají přinášet články o dění na fotbalových stadionech v Anglii a Itálie. Neopomínají ani fotografie přímo z kotlů jednotlivých klubů.
Inspirace je tedy na světě a dotkne se i švýcarského hokeje.

V Davosu jsou fascinování především radikálnější podobou fanouškovské prezentace a tak se kolem klubu vytváří skupina mladíků, kteří pochází z velmi zámožných rodin. Jejich aktivity však nemají dlouhého trvání. Mezi místními ani mezi ostatními fanoušky nejsou příliš oblíbení kvůli napadání fanoušků hostů a nulové účasti na zápase Davosu venku.

V roce 1986 dochází ke spojení starších fanoušků a mladších radikálů a vzniká skupina Davos Patriots, která funguje až dodnes. Fandění dostává jasný řád a atmosféra na stadionu se výrazně zlepšuje. Radikální aktivity se pak soustředí především na fanoušky Churu, kteří byli tehdy velkými nepřáteli Davosu a kteří byli velmi neoblíbenými i mezi většinou ostatních táborů.

Tím si Davos získává velké sympatie po celém Švýcarsku a skupina se stává více a více populárnější. Několikanásobně se zvětšuje počet aktivních fanoušků. Na konci 80. let už čítá skupina stovky lidí a začínají první neshody mezi umírněnějším a radikálním křídlem. To má za následek rozdělení na dvě skupiny – umírněné Davis Patriots a radikální Ultra Patriots Davos.

Neshody mezi oběma skupinami trvaly dva roky a měly za následek rozbití skvěle našlápnuté fanouškovské scény v Davosu. Kotel se zmenšil o více než polovinu a výjezdové počty byly mizerné. K obnově fanouškovské tradice nečekaně a neplánovaně pomohla švýcarská vláda. Na začátku 90. let totiž na všech stadionech v zemi začali velmi tvrdě řádit chuligáni Bernu. Vláda ani svaz nečekali příliš dlouho a zavedli velmi tvrdá opatření proti násilnostem na stadionech. To mělo za následek nejenom pokles aktivit Bernu, ale také rozpad chuligánské skupiny Davosu. Menší skupinky chuligánů sice existovali ještě 5 let po zániku Ultra Patriots Davos, ovšem v roce 2000, kdy se rozpadla i poslední radikální odnož HC Davos je situace už takřka neměnná. Kotel čítá několik set hlav, ven jezdí s Davosem až 300 fanoušků.

Přesto dochází k pravidelnému snižování návštěvnosti na zápasech Davosu. Vedení samotného klubu se sice rozhodlo spolupracovat s fanoušky, nicméně téměř každý rok dochází ke zvyšování vstupného.

V novém tisíciletí vznikla také družba s fanoušky německého Essenu a přátelské vztahu s rakouským Villachem. Největším soupeřem a nepřítelem jsou pak fanoušci z Bernu.

Fanoušci Davosu se na zápasech kromě skvělého fandění podílí také na mnohých choreografiích a používají i pyrotechniku.

Choreo inspirované hrou Pacman:

Autor: RadekN