Viktoria Plzeň v Tel Avivu...

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Po srpnovém losování základních skupin zavládlo v našem táboře velké zklamání. Španělsko, Izrael a Portugalsko figurovali na seznamu vytoužených destinací téměř na dně, ať už vzhledem ke vzdálenosti, nebo loňským zkušenostem z Barcelony. Bohužel na tom nic nezměníme, a tak okamžitě rezervujeme všechny 3 letenky.

Po Madridu, kde se naštěstí loňské šílenství neopakovalo, je před námi velká neznámá - výlet do Asie. Již na letišti narážíme na trojici chlapíků v tričkách Viktoria Plzeň European Tour 2012. Trička, ani jejich nositele jsme v životě neviděli, a tak se začínáme děsit, že by se euforie z Nou Campu přenesla místo Madridu až do Izraele.

V letadle pak otevíráme druhou lahev rumu a začínáme pomalu se supportem, na což nemají Izraelci vracející se domů během nočního letu příliš náladu. V čase 3:30 přistáváme v Tel Avivu a po klimatickém šoku způsobeném dvacetistupňovým rozdílem nasedáme na vlakový spoj hledat pláž. To se na druhý pokus daří a kolem 8. hodiny ranní přicházíme ke Středozemnímu moři.

Po příletu z českého podzimu docela příjemný pohled, a tak zde trávíme půl dne. Poté se pomalu přesouváme k historickému centru, s jednou hodinovou přestávkou na šlofíček u pobřeží. U centra navštěvujeme bleší trhy, kde se ceny určují dohodou a nakupujeme tak suvenýry a dárky rodinám.

Během dne potkáváme místní občany, kteří nám vyjadřují podporu a blábolí něco o nenávisti k Hapoelu, což jak později zjistíme, je zde velice ožehavé téma, přičemž většina fandí konkurenčnímu Maccabi. Po setmění vyrážíme na stadion.

Kontroly u vstupu nejsou překvapivě nijak důrazné ani zdlouhavé, holt ne všude mají potřebu si dokazovat autoritu. V sektoru hostů postává asi padesátka lidí, ovšem známých výjezdových tváří je asi 20, zbytek do teď netušíme kdo byl. Zřejmě to pár lidem připadalo jako dobrý nápad na dovolenou. Stadion je takový střední, asi pro 15 tisíc diváků. Pár míst zůstalo prázdných, návštěva byla kolem 12 tisíc. Ovšem support zněl jako kdyby jich tam bylo 3x tolik.

Fandil kompletně celý stadion, až z toho naskakovala husí kůže. Těžko popsat fandění z naší strany, jelikož během prvních 20 minut jsme neslyšeli ani sami sebe. Kupodivu po vstřeleném gólu mi přišlo, že jejich fanatismus poněkud upadá, a tak se znovu hlásíme o slovo. Navíc s námi fandí v první řadě i Kanaďan Uriel žijící poblíž Tel Avivu, jehož manželka pochází ze západních Čech, a tak se nechal poprvé v životě vytáhnout na fotbal.

Jeho snaha přidávat se k chorálům a pokřikům byla opravdu chválihodná. Na konci poločasu se našim hráčům daří vyrovnat, a tak jdeme do druhé půle s ještě větším nadšením a tradičně vyvoláváme bůra. Po deseti minutách druhého poločasu otáčíme vývoj a po vyloučení jednoho z domácích už se utkání pouze dohrává.

Fantastický support fanoušků Hapoelu z prvního poločasu výrazně ochabl, chvílemi jsou dokonce zticha, a tak se toho snažíme využít a dáváme o sobě vědět. Ke konci domácí kotel vytahuje nápis UEFA MAFIA, čemuž chápavější z nás okamžitě tleskají.

Utkání končí naším vítězstvím a po závěrečném hvizdu se děje poměrně nevídaná věc. Pavel Vrba přichází se zdviženým palcem k našemu sektoru dřív než k hráčům, a tak si vzájemně tleskáme a zdravíme se.

Pak už přichází vítězná jedenáctka a probíhá tradiční děkovačka, po které nejsme na rozdíl od ostatních zápasů nuceni čekat v sektoru, naopak nás místní security okamžitě posílá pryč. Bereme si tedy taxík, který je na české peníze lepší raději nepřepočítávat a míříme rovnou na letiště.

Tam už se pouze fotíme s vlajkou a přijímáme gratulace od zaměstnanců letiště fandících právě Maccabi. Po několika opakovaných nesmyslných kontrolách pasů opouštíme Asii.

T!P - Získejte vlajku 12x1,5m nebo 30 ks šál zdarma!

V 9:20 nás vítá Václav Havel čtyřmi stupni celsia, a tak se smutnými výrazy vytahujeme zimní bundy a jdeme na autobus do Plzně. Po prvních rozpacích z vylosování Hapoelu Tel Aviv do naší skupiny musím uznat, že to bylo pravděpodobně nejhezčí místo, které jsem kdy navštívil a po výhře Viktorie nezbývá než hodnotit jako životní zážitek.

Autor: Blog