V pátek jsem ze zápasu reprezentace málem odešel

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Nemám to sice do Prahy na Letnou nijak daleko, a když sednu do auta, tak jsem za hodinu na stadionu, ale v pátek jsem si vzal dovolenou a vyrazil do Prahy již v poledne. Důvod mé radosti je jediný, chtěl jsem vidět, jak bude konečně na zápase reprezentace pěkná atmosféra a věřil jsem, že se to podaří.

Bohužel vstupenku jsem sehnal úplně na opačnou stranu stadionu a ať dělám co dělám, tak do sektoru skalních se mi nedaří dostat. První moment mi to ani nevadí. Všiml jsem si, že i sektory, kde by měl být kotel, tak jsou osazený lidmi s mlátičkami, kteří kromě nechutného mlácení neprodukují vůbec nic, co by stálo zato. V průběhu minut však vidím, že se fanoušci formují a začíná to mít úplně jiný obraz.

Zkouším se znovu dostat do vedlejších sektorů , přesvědčuji pořadatele, že chci fandit, a že i ostatní fanoušci byli normálně do sektoru vpuštěni. Bohužel nikoho to nezajímá, a tak zklamaně usedám zase na své místo. Vedle mě jsou další fanoušci, kteří se snaží normálně fandit a místo mlátiček používají ruce. Bohužel veškerá naše snaha končí v momentě, kdy se začne mlátit jako o život.

O poločase se bavím s člověkem, co seděl několik řad níže a jevil snahu fandit. Taky chtěl do sektoru vlajkonošů, ale stejně jako já nesehnal do těch míst vstupenky. Ve druhým poločase se fandění v kotli ještě více organizuje a sjednocuje, ale i tak je slyšet pouze mlátičky.

Vypadá to, že je v sektoru vlajkonošů docela zábava a tak riskuji a opouštím stadion s tím, že se pokusím dostat do sektoru vlajkonošů. Cestou si říkám, že pokud se mi to nepodaří, tak pojedu domů. Fotbal stál stejně za hovno, tak co se budu trápit.

Přicházím k sektorům kde je kotel, ale tam jsou nekompromisní a o vpuštění nechtějí ani slyšet. Zkouším to ve vedlejším sektoru, kde pořadatelům ukazuji vstupenku a vysvětluji situaci a nakonec se dostávám na stadion do vedlejšího sektoru. Když se mi pak podaří přemluvit chlapíka u brány, že jdu do kotle, tak tak mám fakt radost a po pár vteřinách vím, že jsem udělal dobře. Bylo to úplně o něčem jiném!

Doufám, že se tento projekt podaří nastartovat, protože reprezentace to potřebuje jako sůl. Já třeba nejezdím na žádné ligové fotbaly, ale fandit umím a nebojím se toho. Věřím, že takových je v naší zemi spoustu a to by v tom byl čert aby se nepodařilo dát dohromady několik stovek nadšenců, kteří se chtějí bavit. V pátek to byl dobrý začátek a je fajn, že kotel někdo řídí, protože to pak má hned úplně jinou úroveň než když se fanoušci navzájem překřikují. Když se zbavíme mlátiček a do sektorů pro vlajkonoše se dostanou skutečně ti, co chtěj fandit, tak to půjde!

Radek

Autor: redakce