Tornado Zadar

Když se fanoušků zeptáme, které tábory znají nebo favorizují v prosluněném Chorvatsku, nejspíš nám většina řekne Torcidu nebo Zlé modré hochy ze Záhřebu. Dlouhé desítky let však zde taky funguje mnohem menší tábor, který sice žije ve stínu větších skupin, ale zároveň se může pyšnit minimálně stejně bohatou historií. Fanoušci Zadaru se však angažují hned ve dvou sportovních odvětvích - fotbale a basketu!

60.LÉTA - MĚSTO NA NOHOU

Zadar byl evropskou kolébkou organizovaného fandění v basketu. Už tehdy se v ulicích města začaly objevovat barvou provedené bílomodré pruhy, které značily lásku k místnímu basketbalovému oddílu. Legendární hala Jezine byla zaplněna do posledního místečka a pokladny hlásily vyprodáno pět hodin předem. Tři tisíce bláznivých Dalmatinců hnaly svůj tým fanaticky dopředu ( ke koši) každý zápas a ti , co lístek nesehnali, se uvelebili na přilehlých vysokých stromech, nebo domcích , protože tehdy hrál Zadar své zápasy pod širým nebem. Roku 1965 vyhrává Zadar nejvyšší jugoslávskou basketbalovou soutěž, a tento den vzniká symbolicky druhá organizovaná skupina sportovních fanoušků v Chorvatsku - Tornado. První byla Torcida založená 28.10.1950. Fanoušci však prvenství v lize nebrali jen jako sportovní výhru,ale rovněž jako výhru nad tehdejším režimem, který fanoušky obviňoval z protistátních spolčení a fandění na tribunách považoval za projev nejvyšší nevychovanosti a barbarství. Hala Jezine se stává místem, kde se scházeli i obyčejní obyvatelé Zadaru, prozpěvovali chorvatské národní písně, na zápas se vypravovali v typických dalmátských krojích a na utkání přišli i na Štědrý večer v  18.večer!!! Tehdejší režim neuznával katolickou víru, proto nebyl problém utkání naplánovat na toto posvátné datum. Vládní represe proti Tornadovcům se zvyšovaly, několik jejich členů bylo uvězněno, a mnoho z nich se už nikdy nevrátilo domů, což vyvolalo ještě větší agresi fanoušků proti vládním krokům a Národní povstání
bylo jen otázkou času.

70.LÉTA

Proč vlastně Tornado? Tornado mělo značit odhodlanost fanoušků, fanatický zpěv, neohroženost a víru v sama sebe. Tornado začíná jako první fanouškovská skupina v Basketu pořádat výjezdy do jiných měst a zemí bývalého jugoslávského bloku. V roce 1970 pak Zadar poráží ve finále tehdejšího Národní Poháru Split a fanoušci slaví trofej čtyři dny v kuse. Do oslav se přidávají i fanoušci Hajduku, kteří na finále  přicestovali a oba tábory zjišťují, že mají společnou lásku k Hajduku, která trvá dodnes. ( V Zadaru funguje jeden z největších fanklubů Hajduku v Chorvatsku). V roce 1972 pak Zadarovci, mohutně podpoření ,,družební,,Torcidou, vyjíždějí do slovinské Lublaně, kde rozpoutávají obrovské výtržnosti a střetávají se s vládními milicemi. Vláda reaguje rychle a Zadar je vyloučen z nejvyšší basketbalové soutěže.

80- 90.LÉTA

Tehdy přicházejí fanoušci Zadaru s naprostou basketbalovou revolucí. Do haly Jezina přicházejí několik hodin předem, v přilehlých parcích grilujou ryby, které předtím chodí hromadně lovit na místní nádherné pláže. Zpívají chorvatské písně, tančí, programy mají i pro nejmenší fanoušky a spíš než blížící se zápas, to připomíná lidové městské slavnosti. Zároveň stoupá ostrá rétorika vůči srbskému národu, oblíbenou disciplínou je pálení srbských vlajek, močení na jiné srbské symboly, které vždy přinášejí zejména fanoušci Hajduku ze svých fotbalových cest po Jugoslávii. Zároveň přibývá tvrdých střetů s policií. Postupem času taky fanoušci přicházejí oděni do klubových symbolů,vlajek, šál, nechybí tradičně velké nápisy proti Srbům. Roku 1976 výhrává Zadar basketbalovou soutěž a slaví se nejen v Zadaru , ale prakticky v celé Dalmácii od Zadaru po Dubrovník. Stává se pravidlem, že v sobotu se chodí na basket do Zadaru a v neděli pak do Splitu na Hajduk.

Zároveň vzniká první oficiální fanklub Hajduku nazvaný Torcida Zadar. Od té doby se všichni fanoušci z jednotlivých městeček na Jadranu začínají pojmenovávat Torcida + název města,což je k vidění dodnes. Torcida Biograd na Moru,Torcida Šibenik,Torcida Sinj,Torcida Omiš, Torcida Trogir,Torcida Makarska Rivijera apod. 

V roce 1981 zažívá Chorvatsko opět něco nového v podání fanatiků Tornada Zadar. Při finálovém utkáním s Cibonou Záhřeb rozzáří halu Jezine desítky světlic a dýmovnic, což byl dosud na basketbalových utkáních jev naprosto nevídaný. Roku 1986 se pak sehrává památný finálový dvojzápas Zadar - Cibona Záhřeb. Tisícovka Zadarovců vytváří v Záhřebu svým miláčkům domácí prostředí a po zápase rozhání početné skupiny domácích, mezi kterýma mají silné zastoupení i fotbaloví fanoušci Dinama Záhřeb. V domácí odvetě pak Zadar vyhrává v neuvěřitelném poměru 111:110 a město zachvátí několikadenní šílenství. V ulicích slaví na 50.000 fanoušků a oslavy odnášejí i vozidla se srbskými SPZ.

Roku 1988 se koná další vyhrocené utkání mezi Cibonou - Zadarem, kdy do Záhřebu opět najíždí stovky členů Tornada a již během zápasu rozpoutávají masové výtržnosti, díky čemuž je klub na rok vyloučen ze všech soutěží. O rok později hraje v Kninu ( město nedaleko Zadaru) CZ Bělehrad, se kterou přijíždí několik stovek členů Delije. Tornado nelení a společně s chuligány Hajduku jedou pozdravit své srbské kolegy. Výsledkem je několik pobodaných Srbů,policajtů i Chorvatů a zápas se z bezpečnostních důvodů ani neodehrává.

Rok 1990 po současnost
V roce 1990 se nejradikálnější členové Tornada spojují s Torcidou, Armadou Rijkou a BBB a společně vyjíždějí na památný zápas mezi Dinamem a CZ Bělehrad, kde po několika minutách útočí na Srby.Jeden z policejních důstojníků v Záhřebu tento incident popsal takto: ,,Viděl jsem několik fanoušků,kterým byly videět jen oči, jejich masky připomínaly tvory z jiné planety.Všichni byli ticho,prostupovali městem bez jediného slova. Nebylo to pár fanoušků, ale nekonečný had maskovaných tváří a my pochopili, že se schyluje apokalypsa. Tímto incidentem de facto přetekl pohár nesnášenlivosti mezi chorvatským a srbským národem a odstartoval tak jednu z nejbrutálnějších občanských válek. Stovky fanoušků Zadaru dobrovolně rukují do chorvatské armády, kde svádějí nelítostné boje se srbskými vojenskými jednotkami. Desítky členů Tornada během války umírají a chod organizace je tak citelně oslaben. Po legendární operaci Oluja jsou pak stovky srbských vojáků vyhnány z Chorvatska, v mnoha případech i krutě vyvražděny. Roku 1995 slaví Tornado 30 let své existence a ve městě se konají obrovské slavnosti, které provází pyrotechnické šílenství za 500.000 kun ( zhruba 2 miliony korun) a taky dva přátelské zápasy v basketu. Nejprve utkání mezi výběrem Tornada proti Torcidě a pak oficiální basketbalový tým proti výběru Chorvatska. V letech 1995-1998 je i z důvodu tísnivých finančních situací basketbalová scéna v Zadaru špatná, což se odráží i na celkovém zájmu fanoušků. V letech 1999/2001 je Zadar opět mistrem a Tornadovci dál ve velkých počtech podporují svůj mančaft.

Od roku 2001 se však Zadar opět plácá ve finančních problémech, kádr je téměř rozprodán, Tornado je na pokraji krachu, a hledají se noví lídři organizace. Dohromady se dávají jen na nejpřitažlivější zápasy EL proti Panathinaikosu, Buducnosti Podgorica nebo Luganu.

V letech 2002/2003 se ujímají organizace několik mladších fanoušků do dvaceti let, kteří zorganizují výjezd do Lublaně, kde se sehrává evropský basketbalový turnaj. Ze Zadaru vyjíždí impozantní sestava 1.500 lidí a vidět jsou opět staré známé tváře. Zadar díky fanatické podpoře
Tornada turnaj vyhrává a po zápase pak bojovné jednotky Tornada rozhánějí stovky Slovinců po celém městě. Po příjezdu do Zadaru vítá ve 4 ráno fanoušky a hráče téměř 5 tisíc fanoušků a basket je tak ve městě opět na vrcholu popularity. Od té doby vedou Tornado především
fanoušci ve věku 15-25 let, kteří tak vlili do legendární haly Jezine novou krev. Na scénu přichází nová série vlajek, šál, a jiných zástav.

Fanoušci Zadaru patří dodnes k balkánské basketbalové špičce a ve velkých počtech navštěvují jak své domácí tak venkovní zápasy a nevynechávají ani družební Hajduk, se kterým cestují rovněž po celém Chorvatsku.

Autor: TomášO