Takovou atmosféru na šipkách byste asi nečekali...

Na přelomu roku 2012/2013 se v Londýně odehrálo Mistrovství světa v šipkách, které pořádala organizace PDC. O šampionátu jsem se dozvěděl náhodou, když jsem v poměrně nočních hodinách pomalu usínal a přepínal stanice na televizi.

Když jsem narazil právě na zápas šipek, myslel jsem si, že to bude skvělý tichý pořad, u kterého hned usnu. Mýlil jsem se.

Ihned po přepnutí jsem začal nasávat neuvěřitelnou atmosféru, o kterou se staralo okolo tří tisícovek diváků.  Do haly nechodí lidé v dresech či ověšeni šálami se jmény svých oblíbenců, ale někteří fandí v maskách superhrdinů a drtivá většina fanoušků jde na šipky posedět, dát si nějaké pivo a u toho si pořádně zařvat.

Jelikož se šampionát konal v Anglii, největší podporu měl domácí šipkař Phil  Taylor, kterého fanoušci podporovali hlavně zpíváním chorálu „There is only one Phil Taylor“. Právě proti Taylorovi ve finále nastoupil mladý Nizozemec Michael van Gerwen, který si sebou do Anglie přivezl spoustu fanoušků.

Ti byli na šampionátu jako doma, od prvních kol vytvářeli skvělou kulisu. Přehlušeni byli právě až ve finále, kdy téměř celá “aréna“ hnala domácí šipkařskou legendu za vítězstvím. A to se také povedlo. Phil Taylor ve finálovém boji van Gerwena doslova udolal 7:4 na sety a mohl se těšit z obrovského poháru pro mistra světa.

Šampionát ve mně zanechal skvělý dojem a příští rok ho budu sledovat ještě pečlivěji.  Tolik nažhavených fanoušků, kteří se hrou dokážou skvěle bavit, to se leckdy nevidí ani na tuzemských fotbalových stadionech…