Rozhovor s Pištou z Olomouce...

Níže si můžete přečíst rozhovor s Pištou, který přinesla FB stránka Ultras1919.

Říká se, že kdo ho nezná, tak na Sigmě nikdy nebyl. Tento týden jsme vyzpovídali zřejmě toho největšího Sigmáka, který stále aktivně chodí. Hodina a půl mluveného slova! Proto jsme celý rozhovor dali do částí o určitých tématech. Doufáme, že se Vám bude líbit!

Začátky vášně

Kdy jsi začal chodit na Sigmu?
V ’77, to ještě hrála Sigma divizu, můj děda mě vzal. To byla jenom hlavní tribuna a dokola 4 schody, škvára, jak kdyby atletickej stadion to byl. To byl mazec vole.

To si člověk asi nedovede ani představit.
To ne. Poprvé venku jsem byl v ‘80 v Xaverově.

A tam Vás jelo kolik v tom osmdesátým? Jestli si to teda pamatuješ?
Ty vole, tam jeli 2 auta. S dědou, se strejdou, samí staří fotři, to nebyl ještě žádný kotel na Sigmě.

Dostali jsme se k zajímavé otázce… Kdy se začal tvořit kotel?
Hele já jsem chodil i na hokej. Na hokeju už byl kotel. Na hokej vlastně taky chodím už od 5 let, teda chodil jsem, teď už na ně nejdu a pamatuju si, jak ti kluci přišli na tu hlavní tribunu a začali se tam bavit, ti co chodili na Moru, že by mohli začít chodit i na fotbal. Mám takovej dojem, že poprvé byl tady kotel, kotlík v tom osmdesátým roce. Ale první vlajku tam měl v ’79 Arnošt. Staří ho určitě budou znat, protože on tak blbě mluvil. Mira Skácelík ho zná určitě. On měl první modrobílou vlajku a stál tam u ní každej zápas.

A kolik tak chodilo lidí v tom prvním kotli?
Tak 20, pak se to rozrůstalo až do neskutečných rozměrů, že třeba chodilo do kotle 600 lidí pravidelně.

Když jsme u těch vlajek, tak se tady pohybovala taková vlajka, kterou teda znám jen z fotek – SK Sigma Olomouc MŽ – měla vlastně po krajích českou vlajku a moravskou orlici.
No to udělaly ji holky, Lenka s Vladou.

A kde je ta vlajka?
Jo tak to hochu, to nikdo neví.

A celkově starý vlajky?
To vůbec nevím, ale co si vzpomínám tak třeba v Opavě byl celej plot ověšenej, to bylo vlajek jak prase, ale nevím kam to všechno zmizlo.

Vrátíme se ještě zpět na začátek rozhovoru. Takže tě vlastně k děda přivedl k fotbalu?
Dědeček, nebožtík… To byl Sigmák jak blázen, teďka chodím na hřbitov mu vždycky říkat výsledky, byl to prostě borec.

A ten děda začal chodit na Sigmu asi kdy?
To jsem ještě byl na houbách, to bylo když hráli ještě krajskej přebor, v šedesátých letech. Ještě do Řepčína.

Takže pojďme zpět do toho osmdesátýho roku. Ty jsi říkal, že se nějak ten kotel postupně vyvíjel, vezmeme to třeba po dekádách, ’80, ’90, a tak dále.
Od ’82 do ’92 to bylo super. To nás třeba do Trnavy v ’86, to jsem jel poprvé sám, bylo mi 14 let, a normálně ve vlaku jsme měli bečku. Prostě bečka ve vlaku, normálně se chlastalo, já samozřejmě ne. Dojeli jsme do Bratislavy, bečka vypitá, nikdo se s ní nechtěl tahat a tak jsme ji postavili normálně uprostřed na nádru a nechali jsme ji tam i s pípou. A to nás tam vlakem jelo tak 250. Pak jsme tam jezdili každej rok a nejvíc nás tam jelo, když jsme vyhráli 6:1 nebo 7:1, prostě šílenej výsledek.

Tam jste ale dostali na budku ne?
Nikdy, vždyť nás tam jelo 700.

První noc na služebně

Ale já myslel od policajtů…
Jo, to byl hned ten první výjezd, to mě i poprvé sbalili. To byl průser hoši, já přijel až ráno dom, mama nervózní, já měl jít do školy, na učňák jsem chodil, protože byla jen osmička. Ty vole, teď mě tam drželi, tam normálně komisní stáli a jenom tak ukazovali toho, toho, toho a normálně to tahali. A najednou vytáhli mě. Někteří staří už tam seděli, vychlámání že, když mě tam dovezli. Já vytřepanej jak ratlík. Teďka tam donesli borca, kterej si sedl vedle Macina, což byla taky taková známá postavička, teď ho tam posadili a něco mu říkali. My jsme seděli naproti, asi 5 metrů, najednou Macin vystřelil od něho pryč. Protože ten borec co ho posadili vedle něj prej zabil manželku. Tož tak to bylo.

A v těch ‚ 80. letech tomu kdo šéfoval?
Ty to nebyl šéf, tam chodil jeden silnej starej borec, ten měl asi tolik let co já teď. On chodil s bubnem, takže se jelo podle něho.

A jak se jmenoval? Protože Mira si na něj posledně nemohl vzpomenout.
Já taky ne čoveče. Miloš Slouka, a takový ty já si pamatuju nebo Jirka Žiga, ten mi zachránil vlajku na Baníku, když tam na nás Baníkovci vletěli. To nás na Baníku bylo 600. Ale jako byli tam i obyčejní. To tam Baníkovci vtrhli, začali sundávat vlajky, to byla mela, mazec.

No vidíš, a tvoje první vlajka byla která?
Obyčejná modrobílá, ale tu mi už vzali, ukradli. V Přerově na hokeju.

Mě by teda ještě zajímalo, když jsi říkal, že Vás do Trnavy jelo 250, tak jak jste se domlouvali?
Normálně na fotbale, týden předtím. To nebyly telefony, nic. A dělali se normálně zájezdy, to dělal Bramborák starej, to byl odbor přátel, kteří jezdili kolem, třeba na Slovan.

To jezdívali i fabriky ne?
Jojo i z fabrik, hoši to bylo autobusů a autobusů.

Mě to přijde v téhle době docela nepochopitelné. Docela často ti někdo týden předem řekne, že jede a pak ho tam stejně nevidíš…
No jo, ale tenkrát nic jinýho ani nebylo. Buďto si šel na fotbal nebo na hokej anebo do hospody. Žádný internety, hry, televiza 2 programy, žádnej sport, nic. To se každej těšil jenom na ten víkend. To byla paráda, ale to už je všechno pryč…

S kým tak bývali ty nejvypjatější zápasy, myslím po té fanouškovské stránce, teď to u nás byla třeba Sparta, Slavia, Baník…
Tenkrát to byl Baník a pak Slavia.

A kolik tak jezdilo těch Baníkovců v 80., 90. letech sem?
Ty, asi 700, ale nejvíc jezdilo Brňáků, to byl celej ten oblouk.

A jak vlastně tenkrát začala ta nenávist se Slávií?
To začalo v ‘90 nebo kdy, to ještě byly starý tribuny za brankama. Oni přijeli, já jsem zavelel, vyběhli jsme dole, tam byl štěrk a začali jsme po nich pálit. To tam museli zavřít tu bránu, ještě policajti v zeleným naběhli s těma blembákama. Pak jsme tam přijeli a už to jelo.

A v té dřívější době se asi za Sigmu postavilo víc lidí, než asi teď…
To víš, že jo. Pod letadlem, co zápas, tak tam jsme vždycky čekali, protože to se ještě nechodilo zadem. A zápas, co zápas tam byla nějaká bitka. To bylo jedno kdo přijel, jestli Žilina nebo toto.

Ale chybí ti to co?
Jo, to ses nemusel bát, že tě někdo vykuchá, prostě přes hubu. Někdo viděl policajta, stačil jeden policajt a všichni se rozutekli. Protože tenkrát když tě sbalili, tak tě nepustili.

V dnešní době je to už spíš o tom tréninku…
No tenkrát jsme byli na Spartě, 15 let zpátky, možná i 20. Seděli jsme v Kozlovně, bylo nás tam asi 12, vyšli jsme ven, naběhlo na nás 7 sparťanů, ale samí kickboxeři, metr devadesát, holohlaví, pokérovaní… všichni utekli. Ty vole, oni s náma hráli pinec nebo tenis. O značku, pink, spadl jsem, vstal jsem, pink… protože všichni utekli, srabi.

První rána

A tvoje první fotbalová rána byla proti komu?

Poprvé jsem trefil Bohemáka, za maringotkou. Tam byli kolotoče. On se šel vychcat. On byl o 2 hlavy větší, tak jsem mu dal dělo a utekl jsem. On by mě zabil smích. Chcal, se pak nemohl zapnout, prásk ho, spadl, pak se těžce zvedal.

Bylo to před tím nějak rozděleno, třeba jak je to teď? Ultrasáci, chuloši…
Né, to bylo prostě všechno dohromady. Fanoušci. Nikdo si na nic nehrál.

Tak to pak bylo otázka teda, kdo uteče a kdo ne…
To se neutíkalo. To Sotyr tady stával, to je ten jak ti Mira říkal, že jsem s ním kradl vlajky. To byl vlastně první vůdce. Tak ten si to pohlídal.

A kde je mu vlastně teďka konec?
No, tak on si pár let poseděl, ale jinak je teď slušnej.

Chodí ještě teď někdy na Sigmu?
Jo, prej jo. Ale na hlavní. Ale není moc starej, asi o 5 let starší jak já.

Tak to je ještě mladej kluk…
No, já jsem říkal ve 30 končím, v 35, ve 40, za půl roku je mi 43 a pořád tam blbnu, sem tam na stupínku.

No to byla teďkom taková výjimečná situace. Ty jsi říkal, že nejlepší léta byli tak ’82-’92, co se týče fanoušků, a pak se stalo co?
No převrat za to docela mohl, začali TV přenosy a tak. Pak se to zlepšilo, jak začali chodit Hovada Zubr.

No to by mě zajímalo, založil jsi to ty s Daliborem nebo…
Já, Dalibor, Lábus, Mara a Milan, každej den jsme se scházeli u Zubra. S Daliborem jsme teď vlastně nejstarší v kotli, sice nechodí tak dlouho jak já, ale zaregistroval jsem ho poprvé v těch 80. letech.

V kolikátém roce jste to vlastně založili?
Chodili jsme k Zubrovi od ’95, založili v ’96. Toho Zubra jsme vlastně převzali i do názvu. Někdo nám tam jednou nadával, že se chováme jak hovada, tak jsme si začali říkat Hovada Zubr. Pak vlastně vznikla první vlajka a to mě dodneška sere, že zůstala ve vlaku. To byla nejhezčí vlajka. To je ve Football Factory jak byl, tak byli vždycky vlajky a Hovada Zubr byla vždy do 4. místa. Byla taková modrá a na ní kostrbatým písmem napsáno Hovada Zubr. Tu nám všude chtěli vzít, a pak ji necháme ve vlaku.

A ta nová vlajka Hovada Zubr, s tím máš něco společného?
Né, to se dělalo až po tom. Oni to pak nazvali vlastně Hovada Zubr ’98, ale zakládali jsme to už v ’96.

A tvůj první výjezd do Evropy?
Hamburk, klasika, tam byli snad všeci. Otevřeli hranice a hurá. Tam bylo asi 9 autobusů v ’92. Tam nás bylo fakt hodně, to tam jeli s náma fanoušci St. Pauli. To byl ještě starej stadion v tom Hamburku. Přijdeme do sektoru a tam už byli rozvěšené vlajky. Jsme si nejdřív mysleli, že nás pustili do jejich sektoru. A Němci na nás řvali – Sigma, Sigma! a pak najednou St. Pauli asi 30 borců. To je vlastně něco jak Sparta, Slavia, taky v jednom městě a nemají se moc rádi.

Měli jste tenkrát nějakou družbu nebo tak?
Tenkrát ne.

A s tou Opavou?
S Opavou jsme měli dlouho, asi 3-4 roky.

A jak to vlastně vzniklo?
My jsme jeli do Plzně na fotbal, oni jeli na Spartu tím stejným vlakem. Tak jsme se jenom hecovali. A jak jsme jeli zpátky, tak jsme v Praze přestupovali a teď jsme viděli Opaváky jak běží, roztrhaný dresy, rozbitý huby a viděli jsme, jak je honí Sparťani. Tak jsme na ty Sparťany vyběhli, oni utekli do metra, teď se k nám ti Opaváci přidali, jeli jsme na Václavák, oni nám pak kupovali piva, že jsme je zachránili. Pak se objevili asi za 14 dní u nás zničehonic na zápase dva, do hospody přijeli, tak jsme se už tak domlouvali. Paráda, my jsme tam jezdili, na Baníku, na Spartě, na Slavii jsme tam byli.

A udržuješ ještě s někým vztahy z tama?
Jo, se Sláďou, to byl taky takovej vyvrhel.

A chodí tam ještě na fotbal?
No, už se dohádal s něma. Že jsou s Polákama, tak se na to vysral.

A proč to vlastně skončilo?
Skončilo to, protože se tady porvali. Naši je tenkrát napadli.

A v tom jsi teda asi neměl prsty?
Né, nebudu přece bít lidi, který znám. Začalo se to skupinkovat a jedna z těch skupinek je napadla. Oni se už možná v té době totiž začali paktovat s těma Polákama. Možná by to bylo dodnes, byla to paráda, když došlo 10 000 lidí na fotbal, to byla atmosféra bezvadná.

Kráva

Ty jsi říkal, že jsi chodil na fotbal i hokej, jak jsi to vlastně zvládal finančně?
Tak jezdilo se načerno, to ještě ani Jirka Lála nebyl na světě, to jsme třeba koupili lístky jen pro půlku. V pátek jsme jeli do Litvínova na hokej, s těma jsme měli dobrý vztahy, tam jsme přespali, v neděli ráno jsme vyjeli z Litvínova a jeli třeba na Bohemku a dom jsem dojel třeba až v pondělí ráno. Jo, to byli zlatý časy, 22 mi bylo.

A to už jsi měl manželku?
To už jsem byl rozvedenej. Ona se se mnou rozvedla kvůli fotbalu, kráva, ona mi řekla: „Jestli půjdeš na fotbal, tak se s tebou rozvedu“. Tak jsem si myslel, že si dělá prdel a na ten fotbal stejně jel. Vrátil jsem se z výjezdu a byl konec.

A první kotel byl teda za brankou nebo?
Né, přímo uprostřed východní tribuny, možná trochu jestli 5 metrů doprava k hostům. Kotel se často přesouval, do boku, někteří na kraj, za branku. To byli vlastně takové ty počátky krachu.

Jak vlastně mohl jeden člověk s bubnem utáhnout celej ten kotel, bez megafonu?
On když začal bubnovat, tak už se vědělo, co se bude řvát, 5 lidí začalo řvát Olomouc, Olomouc a už se to na ně nabalovalo. A to se neřvalo 2x, to se řvalo třeba 2 minuty v kuse.

A jak to bylo s naší fanscénou po tom převratu?
Chvilku to fungovala, pak to stálo asi 2 roky totálně za hovno, pak přišli ty Hovada Zubr, kotel za brankou, tak to chvilu zase jelo a pak začalo to skupinkování. Hodně lidí, proto třeba jezdilo jenom ven. Třeba na začátku ‘02-’03, když se hráli poháry, tak to bylo hodně slabé. Když přijela Celta Vigo, takovej klub a nás bylo v kotli 100 a na stadioně 5 500 lidí.

Kolik lidí tak chodilo koncem těch 90. let?
Tak to přesně nevím, není to včera, ale moc nechodilo. Chodilo tak 150 lidí do kotle, na výjezdy jezdilo tak jak kdy. Na Slaviu, jezdili třeba 2 autobusy. Tam nás jednou v hospodě napadli. Oni si vybrali tu, kde byli jen ženský a mladí. Tak jsme vyběhli z té druhé, to bylo asi o 50 metrů dál, číšník jen čuměl a řval kdo bude platit, tak jsme mu dali 50 Kč a oni utekli, kurvy.

Kam byl vlastně tvůj nejoblíbenější výjezd?
Do Drnovic, to bylo kousek, tam mě taky sbalili.

Mě třeba mrzí, že jsem nezažil výjezdy do Blšan.
To jsi o nic nepřišel, to byla prdel světa. Tam jsem byl jenom jednou. My jsme tam jeli autama a nemohli jsme to najít, samé pole a uprostřed pole zasazená dědina, a nikde nic.

A tvůj největší zážitek?
Ten Hamburk.

Byl jsi v Madridu?
Byl jsem, i v Turíně, ale klid na hlavní tribuně, žádní fanoušci. Nuda. Tam jsem šel jenom tak na pivo. V Turíně to byl totální hnus.

A do Istanbulu jsi taky zavítal?
To né, to jsem se měl ještě rád, leda že by sem přijeli Turci, ten debakl co jsme jim dali 7:1 si pamatují snad ještě doteď.

Vládce kotle

Ty jsi nějakou dobu vedl i kotel…
Já ho vedl od ’98 do ’99, rozeřvával jsem.

A pokřik, který rozeřváváš do teď – Čí je Sigma…, k tomu ses dostal vlastně jak?
To je z filmu, Proč, a rozeřvávám to už od ’89 roku, ještě na hlavní tribuně.

Jaké jste před tím měli vztahy s klubem?
Dobrý, zavolali jsme Kubíčkovi, zajistil třeba lístky, autobus. Ale bývalo to úplně jiný, třeba teď jak pořádal klub bus na ten Superpohár, tak to s náma jela i security, byl problém zastavit na močení a tak a to jsem řekl, že už busem co pořádá klub nikdy nepojedu. Já přišel na pokladnu, řekl jsem chceme tam a tam tolik lístků, třeba do Zlína 200, a ve Zlíně na nás čekalo 200 lístků.

A ty jsi se třeba nějak znal s Kubíčkem? Co by jsi nám o něm mohl říct?
To byste museli vypípat. Ale né on byl dobrej, ale pak si pohnojil tím soudem.

A Vám klub i platíval třeba výjezdy nebo tak ne?
Jo to jo, i na chorea něco dával, aj šály jsme dostaly, když jsme jeli do Chebu. To byly vůbec první šály, které se vyrobily. Ale tu už mi taky ukradli. Ale to třeba dostalo všech 90 lidí.

Mívali jste nějaké problémy doma se security?
Tady? Nikdy, oni se nás báli. To není jak teď… Od roku 2005 tam začali verbovat z karate a tak.

Kdy jsi vlastně poprvé zaregistroval Metlu, který dlouhý roky vedl kotel?
Vůbec nevím kde se tam vzal a kdy. Najednou stál na čele. Já jsem ho znal, on tam chodíval ještě na kraj, taková postavička, on tam stával bokem. Tenkrát mu bývalo tak 15, 16 let.

A co bys řekl na to, jak funguje kotel teďkom?
Na druhou ligu dobrý, ale na tak velké město nic moc. Dřív to bylo tak, že se tam mladí báli chodit, protože je staří mlátili a pak nás to mrzelo, protože ta generace chyběla. Nicméně do sektoru bych stále pouštěl lidi jen ty, kteří fandí.

Myslíš, že teď má kotel nějakého vůdce za kým by lidi šli?
To si nemyslím, ale líbilo by se mi, kdyby to byl Viktor. Viktor je dobrej, toho vidím, to bude borec. Škoda, že na to nemá čas.

V kterém roce se tak poprvé začali objevovat choreografie?
Chorea bývali málo, spíš ohně, dýmovnice nebo tak.

Byl jsi mezi těmi lidmi, když se vlastně odpálil celej sever?
Jo, byl jsem mezi nima. To byla paráda. Škoda, že hrajeme teď tak brzo za světla.

A kdo to vlastně organizoval tu pyroshow? A jaká byla vlastně domluva?
To fakt teď nevím a domlouvalo se to na předchozím domácím.

Bylo to nějak domluvený s klubem?
Nebylo, tehdy to bylo ještě legální.

Kolik jsi tak navštívil stadionů?
Když byla Federální liga Československá, tak jsem byl na všech stadionech. Od Košic, přes Prešov, Dunajskou Stredu, Nitru, Žilinu, Púchov až po Plzeň.

Kolik jsi měl tak čistých sezón?
Za totáča, 89/90, 90/91 jsem měl 100%.

Zapisuješ si to nějak?
Výjezdů na fotbal přes 400, celkově to určitě nespočítám. Míval jsem všechny lístky, zpravodaje a tak.

Pár slov ještě k Metlovi?
Nevím, nechodím s ním.

Tak dával do toho vše a teď v poslední době je to zřejmě trošku slabší, nepřipadá ti to tak?
Tak vidíš sám, vidím, co dělal teď, sedne si a čumí. Když ho to nebaví, tak ať to nedělá.

Připadá ti, že to někdy zvedl?
Ne, bylo to pořád prakticky stejné.

O hokeji

Ještě se vrátíme k tomu hokeji, jak to předtím chodilo?
Chodívalo se z fotbalu na hokej, prostě jedna Olomouc a hotovo. Modrobílý barvy do ’90, pak přišli vlastně šporáci a vyvrcholilo to těma slávistickýma barvama a to jsem přestal chodit.

Co vím, tak jsi jim i chtěl zapálit vlajku?
No chtěl jsem zapálit tu obrovskou sektorovku, červenobílou, oni ji měli na boku, fakt obrovskou, já jsem byl ožralej, tak jsem to tam zapalovačem zkoušel, ale nechtělo to chytnout. Pak přiběhla ochranka a vlajku raději schovali. Nejvíc mě nasralo, že to prodali a tím to skončilo a ještě ta červenobílá.

Jak se díváš na jejich scénu? Bereš je jako nějakou konkurenci?
Né, to jsou chudáci, ti mě nemůžou vůbec vytočit. Ale třeba to choreo naše s kohoutem jak ho vaříme, to se mi líbilo, to jsem uchcával.

Aston Villa

Je veřejným tajemstvím, že jsi velkým fanouškem Aston Villy.
Těm fandím taky od ’77. Tenkrát jsem sledoval všechny výsledky a tak.

A kdy jsi tam vlastně poprvé zavítal?
V ’97 a od té doby jsem tam byl 5x v Birminghamu. První zápas Aston Villa vs. Birmingham, městské derby.

A jak to tam na tebe zapůsobilo? Viz. Když jsme třeba byli v Liverpoolu na Evertonu?
Je to tam paráda, pořád vyprodáno. Sice se tam neřve, spustí se to jednou za 5 minut, ale je to rachot.

Byl jsi s nimi někdy na výjezdu?
To né, ale znám tam pár lidí. Vždycky na narozeniny mi posílají třeba tričko a tak. Navíc někteří fandí i Sigmě.

Kdy jsi tam byl naposledy a co říkáš na ty ochranná opatření tam?
Před 5 lety naposled. No nemůžeš tam běhat nahatej ze záchodu jak já v Plzni, když jsme dali gól v tom finále poháru. Sedím tam na hajzlu, najednou slyším gól, nademnou to začalo dupat, a já se šulinem venku, ještě jsem uchcával, ale běžel jsem ven, kolem těžkooděnců. Čekal jsem celou dobu, kdy to budou na té tabuli opakovat, ale dočkal jsem se až v Olomouci.

Kolik stojí lístek na té Aston Ville?
Na naše asi pětikilo.

Co říkáš na tu kartu fanouška a tak?
No nesmysl, ale záleží taky na tom, jak to udělá ten kluk. Podle mě kamery stačí a stejně nikdo neví. Ale přežil jsem komunisty, tak nějakou kartu fanouška přežiju taky.

Jak jsi vlastně prožil to finále poháru v Plzni?
Na záchodě. Ale né, paráda. Dokonce i o mě psali i v Mladé Frontě, že jsem tam byl. Legenda Pišta. Napsal to hezky, ale co mě tahá do novin.

Jak bys tam popsal tu atmosféru?
Fakt, tam fandil každej, poznával jsem tam lidi co chodili třeba 5 let zpět.

Myslíš, že kdyby ten výjezd nebyl dotovanej klubem, tak kolik lidí by asi jelo?
Půlka.

Co bys vzkázal Mirovi, kterej se o tobě v rozhovoru zmínil, že jsi kradl vlajky?
Napiš tam, že on byl expert na to, že se nikdy nedíval na fotbal, ale jenom tam balil baby, hajzl.

Repre a nenávist

Nějaké zranění z bitek?
To už je ale dávno. To byla ta legendární bitka jak jsme dokopali toho Bohemáka za brankou, toho feťáka. Tam mi rozbili hlavu. Přiletěl šutr, prásk mě do hlavy, 6 stehů. Hrál tady Baník, dobývali se tady k Zubrovi, celá Švédská byla rozkopaná, Zubr byl zdemolovanej jak prase, nás tam sedělo jen 20 a Baníkovci přijeli dřív a došlo jich tam 100 a chtěli se dostat dovnitř, ale nedostali se tam, protože tam jsou ty chodbičky, jsme to zabarikádovali a všechno co jsme měli, jsme po nich házeli. Zdeněk co má stánek venku, říkal: „Na co čekáte? Palte to po nich“… tak jsme házeli opravdu všechno. Šli jsme ven, a přiletěla další dlažební kostka a do hlavy, 12 stehů. Já kdybych se nechal vyholit, tak to byste čuměli na tu mapu. Gorbačov to je hadra. Sedíme na Slávii, to jsme hráli na Strahově, sedím na baru, přijeli slávisti, kameňama dovnitř, šup do hlavy.

Koho nejvíce nenávidíš? Slavii, nebo Baník?
Slavii nesnáším, to co nám udělali v tom lese. Tam to byl podraz. Ten řidič s tím autem nás vozil pořád dokola a čekal, než se setmí. Setmělo se a z lesa 50 aut dálkovými světly. Slávistů tam bylo tak 500. Nás tam byl jeden autobus. Já jsem dostal jednu, okamžitě jsem lehl a už jsem raději nevstával. Všichni jsme tam byli v tričkách Hovada Zubr a ten kdo měl tričko, tak ho dokopali ještě víc, já ho naštěstí stihl sundat a schovat pod mikinu. Rozmlátili nám autobus. To byla prasárna, Bohemáci, Pardubičáci a asi i nějací Poláci s něma.

Proč si myslíš, že to tak bylo?
To bylo dáno tou nenávistí.

Jednou jsi zmlátil Strašáka, kdy to bylo?
Tady v Olomouci na repre. My jsme stáli nahoře, Slávisti to na našem stupínku rozeřvávali. Strašák tam měl ochranku, ale mě to bylo jedno. Venku pak na ně čekala banda jak sviňa.

Takže se dá říct, že jsi ukončil projekt Vlajkonoši…
Ale to žádnej projekt ani nebyl, to že tady byli 3 Slávisti? I kdybych měl ten zápas ukončit, tak bych ho na tom stupínku nenechal.

Jak se ti líbí atmosféra na zápasech repre?
Nelíbí, ale sleduju to jen v televizi. Třeba jednou v Drnovicích když hrála repre, tak jsme tam jeli na Baníkovce, spojení i se Sparťanama, Brňákama.

A byl jsi někdy třeba na MS, ME?
Byl jsem v ’90 v Itálii na MS.

Nějaká humorná historka z výjezdů?
Jednou když jsme jeli na Spartu, tak jsme šli sednout do hospody ke Špejcharům, největší sparťanská hospoda, což jsme v té době nevěděli, jednou tam pobodali nějakého Baníkovca. Sedí tam klidně i 200 lidí před zápasem. Tak jsme tam sedli v 8 lidech, 2 sparťani tam na nás čuměli. Uvnitř jich sedělo 100, a tak nám říkají: „Proč se nepodíváte do okna?“ A my: „Proč?“. Oni zase: „Vy nevíte kde sedíte?“ Tak říkám, no v hospodě. Oni: „Vy jste o té hospodě nikdy neslyšeli?“. No u Špejchara nebo jak se to jmenuje. Hoši tady si nikdo nikdy nedovolil sednout, někteří už byli nabroušení, ale šel tam ten jejich vůdce, si k nám přisedl a nikdo se nás ani nedotkl. Pokecali jsme, vyprovodil nás. To bylo 2 roky po tom filmu Proč.

Byl jsi na té „tyčkované“ v Poděbradech?
Ne, ale kdybych tam byl tak bych je pozabíjel, samozřejmě beze zbraní… Bohemáky taky nesnáším, feťáci.

Jak se stavíš k možné družbě s Polákama?
Stavím se proti tomu.

SU a výzva

Co říkáš na spolek Sigma United?
Co to je? Nefandící organizace mě nezajímá. Jsou ulhaní, nechodí ani na výjezdech do kotle. Slíbil mi jedno DVD Hamburk – Sigma a do teď ho nedonesl. Pokud ho nedonese do dalšího domácího zápasu, tak budu řvát Vaida ven.

Co říkáš na to údajné „jejich“ setkání fanoušků s týmem kdy jsme grilovali hráče na tribuně, i když to organizoval přímo klub?
S tím grafem, to bylo vtipné, ale tak musíš se někde přiživit.

Chápeš ty lidi, co třeba jedou na výjezd, ale nakonec jdou mezi domácí, místo aby šli do kotle?
Dokud chodí, jezdí, tak by měli jít do kotle. Na hlavní tribuně jsem seděl venku jednou, v Benešově, ale tam jsem byl jen já a nebožtík bratránek, žádnej jinej Olomoučák široko daleko. Přijeli tam na nás Sparťani, tak jsme museli na hlavní a zpět nás brali hráči autobusem. Mimochodem s hráčema jsem jel zpátky 6x.

Připadne ti, že si hráči teď neváží, že hrají za Sigmu?
To né, ale někdy se mi to nelíbí. Třeba Ordošovi to nejde, ale nemůžu proti němu říct ani popel, vrátil se z Rakouska a hrál tu půl roku zadarmo.

Co třeba Hubník? V novinách největší olomoučák a pak řekne, že nepřijde protože se spadlo…
Jo, to mě nasralo, ale to může jít do prdele. To samé Ujfaluši, Kováč, Vacek. Jsou to prasata sparťanský.

Co říkáš o té výzvě?
Chvilku jsem ten nesmysl sledoval, dorazilo mě, když to podepsal třeba Pavel Horváth nebo Řepka a právě ti zmínění sparťané.

A co lidé jako Chuck Norris, Bohumil Stejskal, Barack Obama?
To jsem bohužel už neviděl smích

Proč je podle tebe špatná ta výzva?
To je nějakej podvod, nějaká prasárna, habaďůra. Navíc to není jen pro Olomoučáky. To by si měli odpovědět oni, frajírci. Třeba se spadlo jen kvůli tomu, že Psotka stavěl ty mladý a žádná zkušenost.

No vidíš a ve výzvě bylo psáno, že hráli staří neperspektivní…
Tak to na ty zápasy chodili asi ožralí oni a né já. Hráli jsme se žákama a tak to dopadlo, bohužel.

Ty jsi v Sokolově byl taky, jakej máš názor na tu výměnu názorů hráči vs. fanoušci?
Nestalo se nic hrozného, akorát Navrc se otočil a šel pryč, zavolali jsme si ho zpátky. Ptali jsme se ho, co říká na to, že jsme tam museli jet 8 hodin a jeho odpověď: „Já jsem sem musel taky jet“. V tu chvíli jsem byl jak pitbul a nejraději bych se do něj zakousl.

Jak si myslíš, že se bude vyvíjet kotel v dalších letech?
Horší to být určitě nemůže. Věřím, že to zase pozvedneme!

Jsi spokojen se svým životem?
Ano, nic bych neměnil.

Byly někdy momenty, že by sis fakt řekl, že by ses na to už vysral a přestal chodit na fotbal?
Několikrát, ale pořád jsem tady!