Rozhovor s Groundhopperem z Polska

Mohl by ses nám představit?

Ahoj, jmenuju se Lukasz, mám 29 roků, jsem fanoušek, fotograf a navštěvuju fotbalové zápasy po celé Evropě

Víme, že navštěvuješ spoustu fotbalových zápasů v Evropě. Kdys s tímto koníčkem začal?

Začal jsem v sezóně 93/94. To jsem šel poprvé na fotbalový stadion. První výlet mimo Polsko se udál v roce 2000. Jel jsem do Maďarska na zápas Siofok – Ferencvaros. Pak jsem si dal dlouhou přestávku co se týče mezinárodních zápasů. V roce 2006 jsem se vydal na zápas předkola Ligy mistrů do Ružomberoku, který hrál s CSKA Moskva. Byl jsem fascinován zcela jinou atmosférou, než byla v Polsku. Od té doby jezdím pravidelně po Evropě a hledám zápasy s dobrou atmosférou.

Jaký je tvůj oblíbený klub? Jsi fanda některého z mužstev?

Ano, jsem fandou Gornika Zabrze, 14násobného polského mistra. Všechno podřizuju svému klubu a je pro mě na první místě. Vždy jsem na zápase Gornika a pak je vše ostatní. Naše skupina Torcida je známá po celém Polsku.

Děláš fotky přímo z plochy. Měl jsi někdy problémy s akreditacemi, když jsi začínal, a jaká je situace teď? Je pro tebe problém získat akreditace?

Se vstupy na stadion mám rozdílné zkušenosti. To není vše, co bych k tomu chtěl říct. V České a Slovenské republice jsem neměl problémy. Tady se dívají na média odlišně, než jsem zvyklý. Liga tu nemá až takový mediální obraz. Proto je jednoduché se sem dostat na plochu. Problém je jenom, když se utkají dva hlavní rivalové. Taky jsem nedostal akreditace na zápasy Žiliny a Plzně v Lize mistrů. V Polsku je získání akreditace určitě složitější.

Máš taky nějaké civilní zaměstnání?

Ano, mám. Ježdění na fotbal a fotografování je jen můj koníček a vášeň. Normálně pracuju v jednom obchodě. Mám zde víkendy volné, a proto mohu jezdit na fotbaly.

Pokud přijedeš někde na zápas, vědí lidé, kdo jsi? Měl jsi někde nějaké problémy s fanoušky, když nevěděli, o koho se jedná? Spletli si tě někde s policií?

Za těch mnoho let co jezdím, jsem se stal osobou snadno rozpoznatelnou. Velký vliv na to měl projekt „Fanatyk“. Stal jsem se známějším díky televizní obrazovce. Má to samozřejmě jak pozitivní, tak negativní stránky. Spousta lidí mě poznává a ví, že se nejedná o policii, proto je pro mě jednodušší udělat fotky, jaké chci. Problémem jsou nějaké zápasy v Polsku. Především na některých stadionech, kde mě dobře znají. Mám potíže při derby zápasech.

Jak cestuješ na zápasy? Vlakem, busem nebo nějakým jiným způsobem?

Preferuju vlak. Bohužel nemám auto. Dokonce ani řidičák nemám. Vždy jsem byl fascinovaný vlakovou dopravou. Ale vlakem se samozřejmě nedostanu všude. Proto někdy jezdím autem s někým, pokud je to samozřejmě možné. Pokud je skutečně zajímavý zápas, snažíme se jezdit ve větší skupině. Například na finále Slovenského poháru Žilina-Slovan v Banské Bystrici nás bylo 9. V drtivé většině případů však jezdím sám.

Také víme, že jsi redaktorem a fotografem časopisu „To my kibice“. Kolik fotografů a redaktorů má toto sdružení?

To my kibice je otevřené médium. Kdokoliv může poslat své foto či report. Na časopisu pracuje více než tucet stálých redaktorů, je to kolektivní práce. Časopis je určený od fanoušků pro fanoušky. Osobně dělám ještě pro několik dalších periodik.

Byl jsi někde, kde ses necítil bezpečně, kde jsi měl strach a hrozilo ti nějaké nebezpečí?

Když jsem se někde necítil dobře, tak to bylo většinou kvůli policii. Dvakrát nejlíp mně nebylo ani na Velkém Slezském derby. Tam to bylo opravdu kruté. Ale některé zápasy v Polsku jsou takové. Další kapitolou jsou pak věci týkající se hrdosti polského národa. Byl jsem fotit na výročí polské nezávislosti, kde byla spousta fanouškovských skupin. Ze všech stran létaly předměty, všude byli policajti, kteří používali vodní děla, plynové a gumové projektily jako zbraně. Taky na Bělehradském derby se člověk musí mít na pozoru. Všude kolem vás je pyrotechnika, která léta po všech koutech stadionu, hrací plochu nevyjímaje. Pro lidi, kteří stojí na běžecké dráze stadionu je to hodně nepříjemné. Musíte neustále dávat pozor, zda na vás něco neletí a nemůžete se plně koncentrovat na focení.

Bylo někdy něco, co tě na cestách překvapilo nebo zaskočilo?

Stále vás něco překvapuje. I po tak dlouhé době, co jezdím po Evropě jsou věci, která vás prostě zaskočí. Zajímavé věci se dějí především v nižších soutěžích. Nejvíc mě zaskočilo, když jsem přijel právě na zápas do ČR. Ukázalo se, že zápas byl zrušen, bylo to utkání Brno-Teplice několik let zpátky.

Kolik zápasů jsi celkem navštívil a na který vzpomínáš nejradši?

Zápasů jsem skutečně viděl hodně, to nejde spočítat. Ovšem v jedné sezóně navštívím v průměru 80 zápasů. Nejsou to jenom fotbalové zápasy, jezdím i na hokej. Pak taky na turnaje fanoušků.

Už jsi byl v ČR a SR? Na jakých zápasech a který byl pro tebe největším zážitkem?

Česko a Slovensko navštěvuju hodně často. Nejlepší zápasy byly podle mě Baník se Spartou a Slovan Bratislava s Trnavou. Kromě toho jsem byl na spoustě dalších zápasů. V Českém republice je také hodně odlišná mentalita, specifická. Na zápasech jsou k vidění dobré fandění, pyro, a mimochodem také pití piva, na Slovensku taky. Jen je škoda, že na Slovensku je tak málo dobrých ultra táborů. Menší skupiny se aspoň snaží. Taky jsem byl na zápasech českých a slovenských týmů v evropských pohárech. V posledních letech tu hrály týmy jako Zvezda, Patizan, Hajduk, Spartak Moskva či Levski. To jsou přesně tábory, od kterých se mohou vaše týmy učit.

Co říkáš na atmosféru na našich stadionech? Kde je nejlepší?

Je to hodně specifické, jak jsem říkal. Zápasy Spartaku Trnava a Slovanu Bratislava se mně líbily, je tam velká nenávist mezi fanoušky. Je krásné sledovat, jak ze sebe oba tábory vydávají všechno. Chorály krásně zněly stadionem. Viděl jsem krásné ultras produkce a pyrotechniku. U vás je problémem, že je zde mnoho menších týmů, které jsou slabší a spousta zápasů pak postrádá tu správnou atmosféru. Taky jsem si všiml, že zde nejsou tak velké represe vůči fanouškům jako u nás. Ale taky vidím, že je to rok od roku horší i u vás. Nerad to vidím, fotbal se má dělat pro fanoušky!

Ve které zemi jsi zažil tu vůbec nejlepší atmosféru?

Neřeknu zemi, ale zápas. Bělehradské derby pro mě bylo nezapomenutelným zážitkem. Šílenství na tribunách, amok mezi fanoušky, něco nádherného. Tyhle dvě skupiny bych dal ostatním za vzor.

Je vůbec nějaký zápas, který bys chtěl ještě navštívit?

Je tu několik takových. Chtěl bych vidět všechna největší derby ve střední a východní Evropě. Kromě toho bych hrozně chtěl vidět zápasy v Argentině, to je pro mě ještě naprosto jiný svět na tribunách.

T!P - Němec Moritz: I atmosféra v Česku má své kouzlo

Chceš něco vzkázat čtenářům supporters.cz?

Pozdravuju všechny čtenáře a fanoušky supporters.cz a těším se s nimi na viděnou na českých a slovenských stadionech. 

Tady si můžete pustit magazín "Fanatyk", o kterém mluví Lukasz v rozhovoru:

Zde si můžete prohlédnou pár fotek, které pořídil Lukasz na svých cestách:

Autor: RadekN