První jarní výjezd pohledem fanouška Olomouce

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Na první jarní výjezd pro nás připadají Teplice. Zájem o tento výjezd je klasicky minimální, stejně jako u většiny venkovních zápasech na sever Čech, co si budem nalhávat. Vydáváme se tedy již časně ráno vlakem, sestava převážně okolo fanouškovského uskupení  Blázni ze stadionu (BZS). Po cestě se ještě přidávají další dva výletníci. Cesta je dlouhá, a tak se něco málo popíjí a diskutuje na úrovni.

Poté se ocitáme v Ústí, kde máme hodinovou pauzu a čekáme na přestup. Samozřejmě se nabízí, že bychom logicky mohli vyrazit do města na pamětihodnosti nebo, že bychom si mohli zahrát kanastu v čekárně, nakonec však vítězí varianta cé, a sice návštěva místní nádražky. A musím přiznat, že jsme zvolili určitě tu nejlepší možnou variantu, protože v útulném lokále zakouřené nádražky ihned potkáváme dvě celebrity českého i zahraničního showbyznysu. První hvězdou je, u výčepu postávající, Jarda Hřebík, který se do sebe lije malé pivo na stojáka. Druhou star je legenda trampského hnutí Old Shatterhand, jakožto správný tramp však nemá rád přílišnou medialitu, a tak raději v ústraní srká pivo.

Následující pasáž není vhodná pro slabé povahy.
Přesně  na čas se přesouváme na závěrečnou část jízdy do Teplic. Bohužel nastávají první trable – jednoho z přistoupivších z čista jasna zklátila zákeřná nevolnost a obsah jeho žaludku  se náhle jeví na protější sedačce. Nezmiňuji to proto, že bych se vyžíval v těchto nechutnostech, ale pro náš další děj to bude mít své opodstatnění. Jen dodám, že zmiňovaný borec se na fotbal podíval po vypršení ročního zákazu navštěvování sportovních utkání. A jak vidno, tak se na něm ta roční pauza zle podepsala.
V Teplicích jsme dlouho před zápasem, takže se vydáváme na oběd. Volíme pohostinství kousek od stadionu. Vše probíhá jako po másle, kvalita místní kuchyně byla obstojná, zkrátka  na nic si nestěžujeme. Jenže v ten okamžik se nám ztrácí, teď už nám dobře známý, výtečník s nevolnostmi. Prý šel na čerstvý vzduch, neboť hospodské prostředí mu příliš nesvědčilo. Po chvilce hledání je nalezen a odveden do hospody zpět. Dojídáme, dopíjíme, dáme gořaličku na cestu, chceme si ještě objednat, ale… ? „Všichni platit.“ Ptáme se proč? „Bude inventura, budeme zavírat.“ Inventura v neděli ve 3? Poté nám nasraná hospodská oznamuje, že někdo od nás „vyzdobil“ celý průchod do hospody. Překvapení tedy platíme a jdeme. V průchodu už drhla cigaňa zaneřáděný koberec, nadávajíc jako špaček, takže se už ničemu nedivíme a hledáme další putyku. Ostatně kšeft jsme ale udělali nezanedbatelný! :-)

Velmi rychle nacházíme další příjemný podnik. Zde se už nic moc extra neděje. Jen u jednoho stolu nacházíme reflexní vestu, hospodská nám ji mileráda propůjčuje a nás napadá, že když nám dává dnes policie tolik volnosti, tak bychom si mohli jednoho pořadatele vytvořit z vlastních řad, pro veřejný pořádek a bezpečnost místního obyvatelstva.

Na stadioně už nás čekají ostatní výletníci z Olomouce. Počet Hanáků v Teplicích byl pravděpodobně 24 ks. No takže žádná velká support hitparáda, ovšem fandíme. Pro mě je celkem překvapení, že ještě 10 minut před zápasem je Sektor 15 úplně prázdný a vypadá to, že se dnes nefandí. Opak je pravdou, s přibývajícím časem se domácí sektor zaplňuje. Netroufám si odhadovat kolik hlav tak mohl mít domácí kotel. Dál ještě funguje místní fanklub „kotel.“ Ten sice strhává ostatní z tribuny, ale mlácením do něčeho nespecifikovatelného celý efekt mizí.

Velmi nenápadně se jeví z boku číhající kriminálka. Je celkem s podivem, že už to hochům není ani blbý, ani se už neskrývají a rovnou „na hulváta“ nás natáčí a šmírují. To se některým tedy začíná krajně nelíbil, ovšem co s tím… Padne maximálně jedno, dvě ostřejší slůvka, vzájemně se nafotíme a zase sledujeme fotbal. Fotbal z naší strany stojí celkem za pendrek, v prvním poločase se ještě snažíme fandit na nějaké úrovni, s přibývajícími góly na kontě a mizernou hrou, to vše dost upadá.

V poločase se ještě vydáváme na „kus řeči“ s panem Nenápadným a konfrontujeme ho otázkou, proč že nás to natáčí a šmíruje, když je nás v sektoru dvacet? „Hoši, monitoring, to se musí,“ odpovídá muž pořádku. Na to ho konfrontujeme odpovědí „Tak běž radši slušně pracovat a neotravuj ostatní lidi.“ Dostává se nám odpovědi: „Jóo, hoši, měli jste se líp učit.“ Tuto chytrou radu nad zlato si však nenecháváme vnutit a oponujeme mu, že tuhle „práci“ může dělat i člověk bez základky. Načež se loučíme a jdeme raději na klobásu (6 z 10 za loňský chleba) a grog.

Druhý poločas už ani nestojí za řeč. Jen se těšíme až bude konec tohoto utrpení. Po zápase se vydáváme rovnou na nádraží.

Při čekání u nádraží nás vcelku dost překvapuje, že si vesele vykračuje naše druhá vlaková skupina a za nimi kinder Sektor 15, který k tomu přidává oduševnělý pokřik „Sigma do prdele!“ To vše probíhá nějak nepochopitelně hladce, domácí se sice tváří ostře, ale když následně procházejí kolem nás, aniž by řekli jediné slůvko, tak nám připadá, že je tady něco nejspíš špatně nebo tady něco nehraje. Máme ještě chvilku čas, a tak se někteří naši vydávají poklábosit s domácími. Teplickým je mimojiné nabídnuto 3 na 3, paradoxně největší obavy mají ale oni, aby nás nešlo třeba 10??? Pro přesnost uvedu, že jich bylo určitě víc než nás. Objektivně řečeno zas jejich věkový průměr snad nepřesáhl hranici 16ti let. Najednou však bystříme a vidíme na protější straně silnice opět silně nenápadnou octávii. Jeden domácí klouček nám s klidným hlasem praví: „joo, však to je kriminálka, oni ale taky rozváží pizzu.“ Tak to už bylo trošku moc silná dávka emocí na jedno nedělní odpoledne, s nepochopením se raději ubíráme na vlak, jelikož celá tato rozprava s domácí omladinou je za čím dál větší pozornosti kosmonautů a stejně je o hovně. Ve finále se vlastně nic ani nestalo, jen byl pro nás celý tento moment jedno velké nepochopení.

Ve vlaku  raději řešíme filmové hlášky, z nějakého nepochopitelného důvodu se dostáváme k filmům jako Proč? nebo Non plus ultras. Pomyslného Oscara výjezdu od nás získal Jirka Lábus a jeho ztvárnění strýce Pepy. „Úplně jak Poborskej.“ „Vy jste taky fanda? Ne já nejsem fanda, já jsem Pepa“ atd. atd.

Bohužel další filmová hláška a sice: „My tam chceme dojet bez průseru“ se nám stává osudnou. Průvodčí, říkejme jí třeba Milena Štajnmaslová, je nějaká nevrlá, po jistých okolnostech nám vyhrožuje policajtama. No my se však dál bavíme bez ohledu na Milenu. V tuto dobu už se bavíme například znělkou z legendárního seriálu Odpadlík. „Býval dobrým policistou, ale spáchal ten nejhorší hřích, protože svědčil proti zkorumpovaným kolegům… Psanec, který loví psance, odpadlík!“  V jedné zastávce navíc přistupuje neznámý dobře naladěný borec, toho využíváme a ptáme se jestli se nechce napít s náma. Borec ochotně přiběhne, že určitě. No naneštěstí pro něj vcelku krutě naletí a okusí chuť močoviny. Poté, co se napije, tak prohlásí „týý vole, to je teplý jako chcany.“ Dál raději bez komentáře.

V Kolíně opět přestupujeme a co nás nečeká… Naše známá Milena před našimi zraky bonzuje nádražní sekuritě. Její odůvodnění, že jsme dělali bordel by se dalo ještě snést, ikdyž to nebyla žádná divočina , jak bývá na výjezdech zvykem, ale nařčení z toho, že jsme ji údajně ochmatávali, to už bylo teda trošku přes čáru! Nejspíš se nepodívala hodně dlouho do zrcadla. Tohle osočení se samozřejmě nezakládalo na pravdě, a tak tedy čekáme na muže zákona. Ti mají velice nečekaně se vším dost času, jen si všechny opisují a zrovna, když odjíždí vlak, tak končí jejich procedura, kterou celou dobu vede frajer, co si myslí, že je pravděpodobně pánem zeměkoule. Naštěstí všechny „dobré skutky“ se někde sčítají a doufáme, že Ty budeš za své slušné chování jednou náležitě ohodnocen! Díky nepodloženému nařčení jedné hysterické husy tedy přebýváme další dvě hodiny v kolínských nonstopech. Touto anabází končí asi vše podstatné, co se událo tento den. „Bez průseru jsme nedojeli.“
Když to shrnu, tak tento výjezd splnil asi vše, co se od něj očekávalo, krom výkonu našich hráčů.

V českém znění: Jan Čenský, Alexej Pyško, Milena Steinmasslová a fandové ze skupiny BZS.

Autor: Blog