Pozoruhodný kousek se povedl fanouškovi anglického Derby County. Ed Wood stihl navštívit všech 93 ligových stadionů kolébky fotbalu za pouhých 189 dní, čímž o 48 dní překonal dosavadní rekord 237 dní. Na svých cestách urazil celkem 22 000 mil. Z každého stadionu musel pořídit fotografii před a po utkání, mít podepsané potvrzení od stevarda a schovaný lístek.
V sobotu 18. února prošel jednapadesátiletý Angličan branami stadionu Crown Oil Arena v Rochdale, aby zhlédl zápas domácích AFC Rochdale proti Charltonu Athletic. Po skončení utkání dostal přímo na stadionu ocenění od zástupce Guinessovy knihy rekordů, do níž bude jeho výkon zaznamenán. Završil tak několikaměsíční kolotoč náročného cestování a nevšedních fotbalových zážitků, který začal 14. srpna 2016 na utkání Bristolu Rovers s Oxfordem United. Od té doby navštívil 93 utkání na 92 anglických ligových stadionech a jedno utkání týmu Berwick Rangers, anglického mužstva hrajícího ve skotských soutěžích. To je do rekordu zahrnuto proto, že bylo součástí toho původního v roce 1969.
Ed však tuto anabázi neabsolvoval poprvé. V sezóně 1991-92 již rekord jednou pokořil, byl ale překonán jen o tři roky později Kenem Ferrisem, který až do tohoto víkendu držel rekord již zmíněných 237 dní. Ed Wood, finanční manažer z Leedsu, si tak po čtvrtstoletí vzal rekord nazpět a neskrýval své nadšení. Dle jeho vlastních slov však za úspěchem bylo náročně plánování, porce štěstí a také pomoc mnoha lidí, kteří mu umožnili předsevzatý úkol splnit.
Edovi se dostalo veliké pozornost i díky tomu, že spojil akci se sbírkou na boj proti rakovině prostaty, na kterou se mu nakonec podařilo vybrat 5 500 liber. Díky úspěšnému ukončení výzvy nicméně tato částka pravděpodobně dále poroste.
Jak sám Ed v rozhovoru s novináři přiznal, největším důvodem pro odstartování celého podniku bylo úmrtí jeho otce v roce 2014 a fakt, že si uvědomil potřebu vymanit se z rutinního cyklu naplněného jen náročnou prací a spánkem. Pro zpestření mu přátelé přichystali bezpočet výzev, které měl na zápasech plnit. Měl například přinést na tribun řehtačku a otravovat s ní tak dlouho, dokud ho nezačnou ostatní fanoušci napomínat, na dalším zápase měl najít na tribunách nejstaršího fanouška, sejít se s někým z funkcionářů, přinést si vuvuzelu, přijít oblečený za Elvise, v kiltu apod. Ed sice nesplnil vše, ale dle jeho slov to bylo vítané zpestření náročného programu.
A Edovy oblíbené okamžiky z cest?
Nejlepší zápasy:
Tottenham – Chelsea (2:0). „Dostal jsem permanentku od muže jménem Colin Thurlbourn, kterého jsem do té doby nikdy nepotkal. Colin mne našel na Twitteru, jeho otec, který měl rakovinu prostaty, toto vše zařídil.“
Berwick Rangers – Cowdenbeath (1:1). „Dva hráči Berwicku byli vyloučeni, neproměnili penaltu, proběhla potyčka 21 lidí a sledovalo to jen 454 diváků, z nichž 50 bylo na dámské rozlučce se svobodou – ty fotbal moc nezajímal.“
Nejlepší stadion:
Newport County’s Rodney Parade. „Nechali mne prodávat programy a obléct si kostým maskota, čehož jsem okamžitě litoval.“
Nejlepší domácí fanoušci:
„Vynecháme-li Derby, které je mým týmem. Pokud je kritériem plný a hlasitý stadion, musí to být Tottenham. Viděl jsem je porazit Chelsea 2:0 4. ledna 2017 a otřásalo se to tam v základech. Opravdu doufám, že si jejich nový stadion udrží tuto atmosféru. (…) Dal bych to ale Sheffieldu Wednesday. Spurs byli dobří, ale nečekal jsem to samé na Hillsborough. Připadalo mi, že zpěv se line ze všech stran.“
Nejlepší hostující fanoušci:
To musí být Newcastle. Viděl jsem je dvakrát (Leeds a Wigan) – vyprodali v obou případech všechny své sektory a nepřestali ani na chvíli zpívat. Jsou to velmi zapálení fanoušci.“
Stadion s nejlepším jídlem:
Tottenham Hotspur. „Snažil jsem se z počátku jídlo omezit, abych si držel váhu, takže nemohu tvrdit, že jsem zkusil jídlo všude, ale jeden konkrétní burger vyčnívá, na Tottenhamu. Zajímavé je, že nejdražší jídlo bylo na Arsenalu. Hotdog stál 5 liber a účtovali si 30 pencí za cibuli navíc – dal jsem si je, abych se mohl cítit ještě více ukřivděný.“
Nejpřátelštější klub:
Wycombe Wanderers. „Klub mi vyšel vstříc – nesl jsem míč před jejich zápasem proti Crewe 27. září, a celou dobu se ke mně chovali jako k VIP hostu. Wycombe jsem viděl hrát znovu, venku proti Cheltenhamu 30. prosince – někteří lidé z klubu přišli a našli mne tam, aby zjistili, jak si vedu. Nemuseli to dělat, ale jsem rád, že to udělali.“
Nejlepší groundhopping:
Ve čtyřech případech viděl Ed dva zápasy v jeden den. Po brzkém odpoledním zápase v Mansfieldu měl velmi málo času na to dostat se do 17 mil vzdáleného Notts County na další zápas.
„Muž jménem Dean Riley mi obrovsky pomohl. Zápas Mansfeldu skončil v 14:05 a Dean na mne čekal před stadionem na motorce. Díky Bohu si cestu dvakrát cvičně projel tam a zpět, protože mi opravdu chtěl pomoci. … Na cestě byly všude radary, zácpy a semafory. Pravidlem je, že musíte sledovat celých 90 minut zápasu na každém zápase, nesmíte se opozdit. Dostal jsem se tam s desetiminutovou rezervou.“
Autor: ds
| 
Sledovat @supporters_cz