Návštěva zápasu: Hajduk Split - Inter Milán 0:3

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Dlouhá léta dovolených strávených pod Splitem... Krásné písečné pláže v Duće, horko ... A pokaždé v termínu nějakého předkola ligy mistrů nebo dnešní Euroligy. Jen jsem slintal nad projíždějícími a troubícími auty s šálama a vlajkama, když od rána stály v kolonách na Split, fanoušci Hajduku - od Zadaru až po Dubrovník.

I loni jsem stál několik hodin v koloně, než z jednoho hotelu kousek před Splitem vyjel autobus s logem Stoke City v policejním doprovodu a hned mi bylo jasné, co se děje. Tak moc jsem toužil zajít aspoň jednou na takový fotbal, na Hajduk.

Letos se mi to splnilo, když mi po příjezdu na dovolenou, kamarád (syn naší paní domácí) řekl, že ve čtvrtek přijede Inter Milan a zajede tam se mnou, ale musím se rozhodnou hned, protože večer už lístky nebudou. Paráda! Nemusel jsem se dlouho rozmýšlet, i novomanželka mi dala "zelenou" :-) a tak jsem jen čekal, až večer doveze lístky za krásných 220KN.

Přišel čtvrtek odpoledne, cca 16:30, kdy jsme byli domluveni, že vezmu auto. Přiletěl za mnou, že pojedeme busem. "Dobro, aspoň nebudu mít starosti s parkováním,... Místní tranzit nám jel za 5 minut a díky brzkému odjezdu jsme byli ve Splitu asi za 20 minut. Vystoupili jsme kousek od přístavu, prošli centrem a zastavili jsme se v místní domácí hospůdce, zastrčené v uličce, kam se běžný turista moc nepodívá. Už v těch chvílích jsem byl nadšený. Město plné zpívajících lidí, šály, dresy a prostě taková ta nepopsatelná přímořská fotbalová atmosféra ... Blížila se 19. hodina, dopili jsme pivko a vydali se směr stadion. Všude se řvalo, tleskalo, zpívalo, do kopce ke stadionu proudily přeplněné ulice fanoušků, ze všech stran a ze všech uliček.

Ono 35 000 lidí je dost, ale bylo až neuvěřitelné, jak rychle a bez problémů jsme se dostali do našeho sektoru, i když jsme kvůli hostům a kosmonautům museli obejít celý stadion. Kontrola lístků a prohlídka kapes vč. krabičky od cigaret byla v pohodě a zabrala chvilinku. Za 5 minut jsme byli na místě v sektoru C a čekali, než za hodinu začne zápas. Stadion se během půl hoďky naplnil do posledního místa, setmělo se a už se jen čekalo a zpívalo. V rytmu místního folkloru, který zpíval celý stadion, uběhlo čekání velice příjemně a rychle.

Atmosféra před zápasem (cca od času 0:45)


Torcida si hned na úvod připravila choreo z kartonů, v druhém poločase vlajky na tyčích a později pyro. Nebylo ho moc, ale i tak to bylo fajn. Hostů z Milána přijelo několik desítek, možná kolem stovky, z toho větší půlka jich stála v hloučku. Tleskat a fandit začali tak v 30. minutě zápasu. Měli s sebou několik vlajek.

Co k fotbalu. Hajduku se v evropských soutěžích od 3. předkola moc nedaří (bohužel i v domácí soutěži - poslední titul 2005, od té doby kraluje Dinamo). Inter Milan byl od začátku lepší, zkušenější a hlavně individualita hráčů v osobních soubojích byla někde jinde. Přesto, první gól byl před zakončením zpracován rukou, druhý gól do šatny před koncem prvního poločasu si tam domácí strčili sami a třetí už byla jen třešnička na dortu. I tak měl Hajduk ke konci několik šancí a hlavně 2 tutové gólovky, které totálně zahodili. Konečný výsledek Hajduk Split 0 - 3 Inter Milán. Nevadí. Stadion si to užil, atmosféra byla skvělá takřka po celou dobu. Kromě pár chvil fandil celý stadion.

Šance + atmosféra (cca od času 0:30)


I přes prohru se všichni rozloučili s fotbalisty ve stoje, hráči se rozloučili s tribunama a mohlo se jít ven. I cesta ze stadionu byla bezproblémová, za pár minut jsme byli venku a opět obcházeli dokola. Kosmonauti (i pár kosmonautek) ukazovali lidem cestu, kudy se dá jít nejrychleji a kde není tolik lidí. Palec nahoru. Vysloveně jsme utíkali zaplněnými ulicemi, tisíce a tisíce lidí kolem nás, opět neskutečný pohled. Asi za půl hodiny jsme doběhli na malé autobusové nádraží. Autobus nám ujel před nosem, ale opět tam byli policisté, kteří nás nasměrovali hned k dalšímu, zastrčenému někde za rohem. Palec nahoru podruhé.

Autobus byl totálně přeplněný a na zastávkách už se ani nezastavovalo. Cesta zpět trvala asi hodinu a půl. Zapůjčenou šálu Hajduk Split jsem dostal na památku (loni jsem mu daroval naši šálu). Užil jsem si neskutečný večer a nikdy nezapomenu.

Omlouvám se za fotky, jsou z telefonu.

P.S.: Kdo byl někdy na dovolené v okolí Splitu (určitě i na jiných místech různých zemí a měst), určitě si všiml znak Hajduku nebo grafity Torcidy na každé zastávce, na každé zdi, domech či trafostanicích,... Má to velký význam ve vlastenectví, hrdosti a umí to lidi správně "nakopnout" + pokud to má úroveň, je to neskutečné.

P.S.2: Na našich hokejových výjezdech jsem zažil spoustu šíleností a dementóz, málo co mě dokáže překvapit nebo rozhodit. Ale osobně, být řidičem místního MHD, co nás vezl zpět směr Omiš, vypnul bych motor, zahodil klíče, vyskočil za jízdy a autobus i s lidma bych pustil někde ze skály do moře :-) Např. jsem netušil, co vše lze udělat s autobusem přes otevřený poklop v podlaze... :-)














Peča

Pošlete nám i vy svůj článek do blogu fanoušků ze zápasu který jste navštívili, názor, nebo zajímavou zkušenost, která by mohla zajímat i ostatní fanoušky – info@supporters.cz

Autor: redakce