Návštěva hornického derby: Havířov - Karviná

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Vložené sváteční dvoukolo proti sobě postavilo dva kluby, dvě hornická města, dvě skupiny fanoušků. Navštívil jsem druhé utkání, kde byl domácím celkem AZet Havířov a na svém stadionu přivítal celek Baníku Karviné.

Mnoho fanoušků před halou, fronty u pokladen a slušně zaplněné ochozy havířovské haly dávaly tušit zajímavost tohoto utkání. Hráči nastupují na led a s nástupem posledního domácího hráče, Martina Potočného, vytahují havířovští velkou plachtu s vyobrazením právě Martina. Jedná se totiž o jeho poslední zápas, dnes tento hrající generální manažér končí svou nejen hráčskou kariéru spojenou s AZetem Havířov. Podobizna na tribuně je doplněná nápisem „Martine, díky! HZ 2010“ a v domácím kotli jsou vytaženy vlajky na tyčích. Zraky všech v halu jsou upřeny na tribunu A, tohle představení se opravdu povedlo.

Zápas začíná a domácí kotel od začátku žene svůj tým za vítězstvím. Střídají se chorály, opakují se opakovačky, do fandění kotel zapojuje „RBH sektor“ a mnohdy také celou halu.

Hosté dorazili ve více než 100 lidech a sedí roztroušeně po svém sektoru. Do fandění se jich zapojuje zhruba 50 a s nějakými přestávkami fandí po celý zápas. Vizuální prezentaci si nepřipravují žádnou.

Skóre na ledě se často mění, chvíli tahají za kratší konec domácí, chvíli hosté. Fanoušci si zápas užívají a ve druhé třetině domácí sektor místo své tradiční zástavy věší barevně vyvedený transparent „A.C.A.B“, ke kterému v polovině utkání vytahují druhý s nápisem „Mnoho povyku pro pár facek“. Reagují tímto na zbytečnou mediální masáž, která se opět rozpoutala po minulém utkání v Karviné.

Ve třetí třetině atmosféra graduje. Zhruba v půlce třetiny domácí kotel rozdává igelitové tašky, zcela naplněné nastříhanými papírkami. Po společném odpočtu letí vzhůru tisíce a tisíce malých útržků novin, papírů, papírků a všeho možného. I tato prezentace udělala velice povedený efekt a z protější tribuny to vypadalo opravdu dobře.

Utkání se blíží do svého závěru, v základní hrací době se vítěze nedozvíme, nestane se tak ani v prodloužení a tak na řadu přicházejí samostatné nájezdy. V těch vítězí domácí celek a po proměnění nájezdu posledního střelce propuká v jásot celá hala, emoce se derou na povrch a začíná dlouhá děkovačka, která je tentokrát o jediném člověku. O Martinu Potočném.

Celá hala setmí, fanoušci zapalují stovky prskavek a obě tribuny se tak rozzáří ve světle těchto malých světýlek. Prskavky pomalu dohořívají, Martin Potočný si bere mikrofon a v emotivní řeči děkuje rodině, fanouškům, přátelům. Na tribuně jsou prskavky nahrazeny blikající pyrotechnikou a hala se ještě jednou, dnes naposledy rozzáří na počest a rozlučku s Martinem Potočným.

Končí utkání, které nenechalo chladným nikoho z přítomných. Ani to snad nešlo. Parádní představení havířovských fanoušků v hledišti, mnoho gólu na ledě a emotivní loučení hráče s číslem 67.

Autor: DD