|
Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping). Po dlouhých dvou letech, co jsme opět našetřil se vracím do Bělehradu na Zvezdu. Tentokrát chci jet i na Euroligu a hlavně na normální fotbalový zápas, protože na derby je vždycky chaos.
Vybírám termín a tři dny před odjezdem vyrážím koupit jízdenku, která vyjde na tři tisíce (Pardubice – Beograd, zpáteční, s Inkartou + City Star). Vyrážím ve středu 5. 11.
Ve čtvrtek ráno přijíždím do Bělehradu, dávám věci na hostel a hned vyrážím na Marakanu, což je podle mě nejkrásnější stadion na světě, protože hned po příchodu na stadion na vás dýchne to jeho kouzlo, ta historie, ta atmosféra. V Srbsku to hlavně není tak, jak třeba v Anglii na Old Trafford, kde si musíte x dní dopředu objednat drahou prohlídku, tady se prostě nic takové neřeší. Takže otvírám bránu a procházím si celý stadion a kochám se tou nádherou. Dole na stadionu vidím akorát Delije, kteří připravují část chorea na basketbal – slepují červené, bílé, modré pásy, které pak zakryjí reklamy v hale. Po té dělám pak fotek u grafitů, nakupuji v Delije i Red Star shopu a vyrážím na sousední tréninkové hřiště kouknout na zápas juniorů Zvezdy.
Zvezda – Olympiakos 57:62
Na vyprodané utkání doráží 19 000 lidí, z toho několik stovek fanoušků Olympiakosu. Hala má samozřejmě větší kapacitu (24 000), ale ta je kvůli Eurolize snížena. Hlavní kotel Delije je na balkoně za košem, kam mířím i já, vstupenky se nikde neřeší. Fanoušci, co dorazili z Olympiakosu, jsou různě roztroušení po aréně, ale největší část je pod námi přímo za košem.
Na začátku zápasu je celo-stadionová choreografie složená z bílých, červený a modrých folií. U které se zpívá pesma Zvezda mi je sve a druhá sloka Eisai sto Myalo Kati Magiko. V prvním poločase se pak ještě vytahuje transparent, který zve na zítřejší zápas na Marakani.
Na konci druhého poločasu se dotahujeme a celá hala skáče a zpívá. Poslední nápor sice nevyjde, přesto je pěkný zápas, fanoušci Olympiakosu, pak jdou na hřiště, kde slaví společně s hráči.
Basket video:
Choreografie:
Support:
Zvezda – Cukaricki 0:0
Další den vyrážím na fotbal. Při cestě na stadion jsem dvakrát prohledáván, jednou ještě dole na kruháči před stadionem od místní policie, a pak při vstupu (zapomenu utratit všechny drobné, tak je musím nechat též před stadionem). Jelikož na zápas platí lístek z basketu, tak dochází celkem dost lidí. Na Severu se nás schází cca 12 000, na západě a východu tak 3 000. Hostů doráží tak 12 :D.
Při zápase se používá velké množství velkých vlajek a k tomu samozřejmě pyro (stroboskopy, dělobuchy, bengálské ohně), což vypadá opravdu krásně. Na začátků druhého poločasu hází konfety, a pak začíná ohňostroj a pálí se opravdu velké množství pyra – je z toho video, které je celkem trefně nazváno Rocket base Marakana part 4 (Raketová základna Marakana, část 4). Zápas končí remízou, což je samozřejmě neúspěch, hráči chtějí jít do šaten, ale nejsou tam vpuštěni, musí jít před Sever, kde si vyslechnou své.
Pyro:
Support:
Konec zápasu:
Pár poznámek na závěr:
support nemá cenu dál popisovat, protože i kdybych o tom napsat několik desítek stránek, tak to stejně nic nevystihne, to se prostě musí zažít na živo, kde je to o 150 % lepší
v den zápasu jsou všude desítky policajtů (daleko více než u nás), ale podstatné je to, že za celou dobu není ani z jedné strany problém, protože se obě strany respektují, kdyby to takhle bylo i v Čechách, tak je těch problémů o hodně míň
oproti Čechám je též rozdílná i ta ochota (všech), po zápase jsem ještě půl hodiny na stadionu a nikdo to neřeší, nikdo nikam nespěchá, nikdo nikoho za nic nejebe, prostě pohoda, klídek
Na závěr bych chtěl poděkovat KK Crvena Zvezda za to, že přes velké komplikace s lístkem (měl jsem ho mít koupený, ale všechny lístky byly za 20 minut vyprodané) se mi ho díky nim podařilo sehnat, respektive jsem jim srbsky vysvětlil své komplikace a to, že mě trvalo dva roky, než jsem opět jel na Balkán a že jsme jedu 16 hodin, abych viděl Zvezdu. Tak ještě jednou díky.
Na závěr - Zvezda je zivot, sve drugo su sitnice!!!
                          
Autor: Blog
|
Sledovat @supporters_cz