Jak se to dělá v Polsku? Zákulisí u sousedů

V sobotu jsme navštívili zápas Gornika Zabrze s Lechií Gdaňsk. Byl to už šestý zápas, který jsme navštívili v zemi našich severních sousedů ( tři ligové - Legia-Lech, Slask-Ruch, Gornik-Lechia – jeden pohárový – Ruch-Plzeň a dva zápasy EURA – ČR-Řecko a ČR-Portugalsko)

Ve spoustě diskuzí jsme si mohli přečíst, proč to v Polsku jde a u nás ne. Pokusím se Vám trošku nastínit, jak se dělá fotbal ve 40miliónové zemi. Třeba zde najdeme i nějaké indicie a odpovědi na otázku, proč to jde tam a u nás ne.

Pokusím se vás provést zákulisím fotbalu v Polsku. Věřte, že je to hodně zajímavé.

Organizace – musíme říct, že téměř dokonalá. Všichni lidi, kteří mají co dočinění s organizací fotbalového zápase přesně ví, co mají dělat. Pořadatelé jsou velmi ochotní a poradí s jakýmkoliv problémem, který nastane, například při vyřizování akreditace, poradí kam jít, co mít s sebou.

I přes jazykovou bariéru, většinou se domlouváme anglicky, či směsicí češtiny a polštiny, zde převládá profesionalita.

Při koupi lístků navíc asistují z 90% mladé slečny a pohled na ně stojí za to.

Bezpečnost – jakkoliv je Polsko považováno za nebezpečnou zemi, my jsme se nikdy nesetkali se žádným problémem!

Příjezd fanoušků hostí probíhá zcela totožně. Speciálními vlaky, které mají dopředu fanoušci objednány, se dopraví do města, kde se zápas hraje. Poté jsou dopraveny autobusy na stadion a po zápase zase pryč.

Zajímavým postřehem pak zůstává, že ve vestách security nalezneme nadpoloviční množství žen!

Atmosféra – naprosto nepopsatelná. Zažít atmosféru v Polsku je něco, co vás dostane, co vás vtáhne do děje. Musíme říct, že z fotbalu jsme neměli nikdy nic, a ani nám to nevadilo. Sledovat armádu skvěle sladěných kibiců a jejich fanatický doping je něco, na co se budete těšit stále, budete hledat videa a informace o klubech, o kterých jste třeba neměli ani ponětí.

Choreografie tvoří nedílnou součást atmosféry na polských stadionech. Jsou hodně nápadité a cenově náročné. Nicméně fanoušci si je financují sami a to z vlastních příspěvků.

Považte jen, že kotel Legie či Lechu je schopný při zápase vybrat mezi sebou až 200 000 korun!

Stadiony – většina prvoligových klubů má nové stadiony, některé byly vybudovány směrem k EURU 2012. 

Klubová hrdost – něco, co je v Polsku všem vlastní. Po městech neuvidíte příliš mnoho fanoušků, kteří by na sobě neměli nějaký klubový symbol. Od malých capartů až po nejstarší fanoušky, všichni na sobě mají šálu, tričko, mikinu, bundu, čepici v klubových symbolech. Obrovský rozdíl oproti České republice. Zde se za svůj klub skutečně nikdo nestydí.

Rodiny s dětmi – těch chodí v Polsku požehnaně. V každém z měst jsme potkali spoustu rodičů s dětmi. A nebyli to jen otcové a synové, na fotbal v Polsku chodí skutečně celé rodiny pohromadě, někdy i tři generace. 

Média – taktéž jiný svět. Na každém zápase jsou desítky akreditovaných novinářů a každý zápas je přenášen živě do polských domácností. Každý zápas má své studio, ve kterém se moderátoři a hosté věnují danému zápasu. Mediální prezentace je na evropské úrovni.

Kluboví fotografové – další rozdíl oproti české, dalo by se říci amatérské scéně. Na mediální prezentaci svého klubu se podílí hned několik lidí. Fotograf, kameraman, střihač, člověk, co se stará o sociální sítě a spousta dalších.

Nejenom přímo kluby disponují svými vlastními lidmi. Také organizace fanoušků mají přesně stejnou strukturu. Informace, které pak nalezneme na stránkách fanoušků, jsou hodně aktuální. Polské fanouškovské sdružení hodně pracují se sociálními sítěmi. Fotky či videa z fandění nalezneme na stránkách jednotlivých sdružení takřka okamžitě, velice často i v průběhu zápasu. Chorea či „něco zajímavé“ se dávají na facebook, twitter okamžitě po prezentaci na stadionu a fanoušci, kteří z nějakého důvodu nemohli být přítomni, tak mohou s klubem žít tak řečeno „live“

Represe: To, co zažíváme v ČR je de facto nic oproti represím v Polsku. Zákazy výjezdů, zatýkání, omezování svobody, vládní a klubové házení klacků pod nohy. To vše zde zažijete. Karty fanouška jsou zde samozřejmostí, zítra Vám ukážeme ještě jiný level v monitorování fanoušků, který mají v Zabrze.

Vstupné: jak kde, ale oproti českým poměrů hodně drahé. Ceny lístků začínají na 120 korunách například na Gorniku, na Legii Varšava seženete solidní lístek za cenu 400-700 korun, na Slask Wroclaw od 300 do 500, stejně tak na Lechu a ostatních stadionech. I tuto cenu jsou však diváci v Polsku akceptovat. Spousta z nich totiž chodí na atmosféru, nikoliv na fotbal.

Graffiti - všude jich najdete spousty. Od menších klubů až po největší giganty. Města jednoduše lemuje celá řádka graffity.

Polská liga je de facto ligou fanoušků. Fotbal jako takový zde není až tak kvalitní, dal by se srovnat s ligou českou. To však nikomu nepřijde, pokud stojí na stadionu vedle tisíce dalších fanoušků, kteří vytváří pekelnou atmosféru. Pohled na fotbal je pak zcela jiný.

Oproti ČR se výrazně liší také mediální prezentace, a to jak klubů samotných, tak i fanouškovských sdružení. Aktuálnost zde má rozhodující roli a kluby tím získávají další a další příznivce. Dalo by se říci, že jsou to i z velké části právě fanoušci, kteří se podílí na mediálním obrazu ligy přes spoustu svých fan webů nebo na sociálních sítí.

Reportáž ze zápasu Gornika s Lechií připravujeme, další reporty a v nich i další doplňující informace najdete zde:
Legia-Lech zde 
Slask – Ruch zde 
Ruch – Plzeň zde 
ČR – Řecko zde 
ČR – Portugalsko zde 

Autor: RadekN