halový turnaj v Chemnitzu - report

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Vzdálenostně co by člověk kamenem dohodil, fanouškovskou mentalitou na galaxie vzdálené. Ano, o tom jak to chodí u našich sousedů v Německu jsme se konečně přesvědčili na vlastní kůži na halovém turnaji v Chemnitzu. A přitom turnaj nemusí být obsazený TOP kluby, nýbrž stačí "pouze" průměrné kluby ze třetí, čtvrté ligy, s výjimkou druholigového Aue. O tom, jak si dvě auta po střechu nacpaná baníkovci vyrazila zpestřit úterní den, jak jsme navázali nové přátelství s fanoušky pořadatelského Chemnitzeru a také o marném snažení našich fotbalistů, o tom všem a mnohém dalším v následujících řádcích.

Pro začátek připomeneme, že o turnaji jsme věděli více jak měsíc dopředu, tudíž byli všichni fanoušci doslova proseni o to, ať ušetří pár stovek (vstupenka 15Euro + na dopravu), ať můžeme vyrazit ve slušném počtu. Dopředu jsme tušili, že tato akce by mohla stát za to. Nicméně plánovaná účast měla spíše sestupnou tendenci a den před odjezdem jsme byli rádi, že mohou vyrazit dvě auta - deset lidí.

Již z minulých ročníků alespoň dle fotek, videí a referencí jsme věděli, že atmosférou se tento turnaji může rovnat pouze několik prvoligových zápasů u nás, o druhé lize snad zbytečné mluvit. Turnaje se zúčastili týmy: Aue (2.liga), Chemnitzer FC (3.liga), Hallescher (3.liga), Loko Leipzig (4.liga), Plauen (4.liga)  - dvě skupiny po třech týmech. Ani to však lidi nenalákalo a tak v tomto slabém počtu bereme vlajky, buben a vyrážíme vstříc necelé stovce kilometrů do Chemnitzu. Jelikož jedna z posádek si není zcela jistá polohou zdejší haly, nastává první vtipná situace - na menším parkovišti se snažíme oslovit mladou němku, s prosbou o radu kudy k hale. Ta nereaguje a rychlým krokem pospíchá ke svému autu. Nevzdáváme to, nasedáme do auta a jedeme jí rychle znemožnit výjezd ze svého místa na parkovišti - jednoduše to byla jediná živá duše kolem! Dva z nás vysedají z auta a jdou za již silně vystrašenou němkou. Ta je bohužel naší neodbytností natolik v háji, že je ráda, že ví, jak se jmenuje, natož aby nám poradila cestu. Dostává se nám tak pouze ukázání prstem, kudy bychom měli jet. Dáváme tak na radu místního a pouze doufáme, že stihneme první zápas, který nás čekal od 17:15 proti Aue.

Deset minut před začátkem šťastně objevujeme halu, parkujeme a spěcháme pro lístky, druhá posádka na nás již čeká. Bez problémů probíhá kontrola od místních pořadatelů, ze kterých šel na první pohled respekt, ale zároveň to nebyli stejní vylízanci, se kterými se kolikrát setkáváme u nás. Včas se dostáváme k našemu sektoru, jenž je však v horní části tribuny, kde bychom byli dost odřízlí. I přes velice špatné znalosti německého jazyka celé naší výpravy se daří v pohodě dojednat posun o několik pater niž. Mimochodem hned vedle fanoušků domácího Chemnitzeru, kterých mohlo být odhadem necelých osm stovek. Náš první zápas a zároveň první zápas celého turnaje proti Aue dosti napomohl tomu, že se modro-bílá skupina od úvodu přiklonila na naši stranu. Nenávist k Aue a jejím fanouškům, kterých dorazilo také odhadem šest set byla po celý turnaj znatelná a obě skupiny si to dávali značně najevo.

Již při nástupu našich hráčů nás silně mrazilo, když modro-bílí vedle nás začali tleskat s námi a pokud tomu jen trošku rozuměli, desítky z nich se přidávali k našemu supportu, který byl i v tomto počtu nadstandardní. Nejen že jeli pouze ti, kteří tomu dokážou dát opravdu všechno, ale také dobrá akustika dělala své. Přestože v polovině zápasu vedeme nad německým druholigistou 2:1, po změně taktiky Aue přestáváme hru kontrolovat a nakonec prohráváme 2:4.

To nás po průběhu poměrně mrzí, avšak šance na semifinále stále je - stačí vyhrát jeden zápas ve skupině ze dvou. Ihned po skončení zápasu se za námi valí jeden fanoušek Chemnitzeru na druhým a být to jen možné, nejraději by nás stáhli ze všeho, co mělo barvy Baníku. Snad každý z nás si vyměnil šálu či dres. Nechyběli dokonce slečny, či jeden vozíčkář. Tím chceme také zdůraznit, že sestava fanoušků Chemnitzeru a nejen jeho byla vyloženě pestrá. Od malých dětí, vozíčkářů, slečen, na první pohled drsných chuligánů, ultrasáků až po staré dědečky v dresech. A když se začalo fandit, přidali se jednoduše všichni, bez jakékoliv stydění se za projev hrdosti na svůj klub, na svoje barvy! V Německu nic abnormálního, my však většinu času zírali s otevřenou pusou. To nejlepší však teprve mělo přijít.

Sledujeme další zápasy a když hrají naši noví přátelé, snažíme se přidávat i my k nim. Druhý zápas se našim fotbalistům povedl ze třech odehraných nejhůř a podlehl Lipsku 1:4 - byli jsme zařazeni o souboj o poslední místo. Čekáme tak na tento zápas a v době čekání se zabavujeme všelijak. Polepujeme místní halu a záchody našemi samolepkami, marně se snažíme rukama-nohama bavit s neustále nově přicházejícími fanoušky Chemnitzeru, dokonce udáváme několik desítek samolepek a vyděláme pěkných šest Euro.

V semifinále končí v soboji s Hallescherem rival Chemnitzeru z Aue a domácí si to užívají a dávají fialkám náležitě sežrat. Následuje náš souboj o 5.místo s Plauenem, který dostal ve dvou zápasech své skupiny debakl. S nědějí vstupujeme do zápasu a užíváme si posledních patnáct minut fandění. Jen pro informaci, zápas ve skupině se hrál na 2x10 minut. Polovina zápasu vypadá opět nadějně a skóre je 3:3. Závěr naši hráči opět nezvládají a na konci svítí stav 3:5 pro Plauen. To co však provází závěrečné minuty zápasu, na to asi nikdo z nás zúčastněných dlouho nezapomene. K naší skupině přichází stále více fanoušků Chemnitzeru a chtějí se s námi fotit. Roztahujeme tak i velkou vlajku, na což reagují domácí obrovským počtem vytažených foťáků, ale hlavně sami od sebe začínají řvát "Baník Most", z čehož nás doslova mrazí. My jim to samozřejmě vracíme pokřikem "Chemnitz" a vzájemně si tleskáme. Předáme některým kontakt na náš web a jedna z posádek pomalu balí a vyráží domů. Druhá zůstává ještě na finále, ve kterém vítězí právě domácí Chemnitzer.

Co závěrem? Potěšilo nás, že jsme v našich barvách viděli opět některé hráče, jako například Rosenda s Řehákem. A co více napsat k atmosféře, která celý turnaj (Casino cup) provázela? Těžké více popisovat, snad jen dodat, že příští rok pokud budeme pozváni, musíme naplnit autobus a ukázat se ještě lépe! Bylo  vidět, že němci opravdu nejsou zvyklí na aktivní účast českých fanoušků na tomto turnaji. Jak za Baníkem dva roky zpátky, tak za Teplicemi loni totiž nedorazil nikdo.

Autor: Blog