Grilování v zimě? V Rusku je všechno možné

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Krásný, ovšem mrazivý den. Probouzím se v hotelu Petroff v Moskvě. Mé první únorové kroky mě zavedly do ruské metropole, abych zde vyjednal s prezidentem Putinem návštěvu Elton Johna v Rusku.

Ruský prezident je myšlence nakloněn, ale pouze v případě, že přemluvím i Zdeňka Trošku, neboť nejvyšší ruský muž chce natočit sérii Slunce, seno a pár facek revival na ukrajinském náměstí v Kyjevě.

Po vyjednání nezbytných podmínek už mířím do hotelu, kde mě čeká kolega, který mně nabízí grilování.

Chvilku se tvářím překvapeně, neboť zima je ukrutná, nakonec jsem se nechal zlákat a zašel si do místního supermarketu pro špekáčky a klacík.

Jedeme autem asi hodinu na místo určení. Zde už vidíme připravené další účastníky grilovačky. Červeně odění chlapíci si už nasazují rukavice, přece jenom mrzne, až praští, a podceňovat ochranu rukou by se nemuselo vyplatit.

Opodál stojí také bílí chlapíci, kteří rukavice už mají. Na zuby si nasazují také nějaké speciální umělohmotné věci. Vypadá to, že někteří nemají zuby, tak určitě chtějí špekáčky dobře rozkousat.

Já už vybaluji klacík a svůj špekáček a čekám, kdy někdo zapálí oheň. Chlapíci v červeném a bílém zatím poskakují kolem ohniště a cosi na sebe pořvávají.

Nejsem znalý ruských tradic, avšak připomíná to bojový tanec indiánů. Při podrobném prozkoumání zjišťuji, že borců v bílých i červených dresech je přesně 11 na každé straně, skoro jako v mém milovaném fotbale.

Oba tábory se rozestavují kolem ohniště, oheň však stále nikdo nezapálil. Při bližším ohledání chlapíků zjišťuji, že na sobě dokonce mají čísla i jména.

Za červené tak v brance nastupuje Břichov, do obrany se staví Pupkov, Špekov, Anisin, Animáma, Anitáta. Tříčlenná záloha čítá Pupkingalošnika, Ochlupina a Jantarova, v útoku to vypadá na bratrské duo Silnovů.

Oheň zapálen stále není a já mám strach, že tu polévku v hotelu jsem si přece jenom měl dát. Zničehonic se červená jedenáctka rozbíhá proti té bílé a chce jim ukrást špekáčky. Vypadá to, že červení mají daleko větší hlad a při pohledu na Špekova a Pupkingalošnika jim to i lze věřit.

Bílá jedenáctka bez čísel se nedostává na půlku hostů, když především Silnovové vepředu odvádí skvělou práci a povalí na zem asi šest „špekáčků“ soupeře.

Po asi dvou minutách, osmnácti sekundách a 6 setinách červená jedenáctka bere všem bílým jejich špekáčky a já se konečně těším na zapálení ohně a rozdělání ohniště. V břichu už cítím tlaky a rád bych si špekáček snědl.

K mému překvapení však nastupují proti sobě modrá a zelená jedenáctka, poté žlutá a zelená, potom růžová a černá, pak bílá a fialová… Na tohle už fakt nemám náladu. Jít spát hladový se mi skutečně nechce.

Už se pomalu stmívá a já z tohoto nepovedeného grilování odjíždím. Dostávám tip na město Soči, kde prý jako jediní v Rusku mají oheň a kde si budu moct v klidu připálit špekáček.

Autor: Blog