|
Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping). Den ženského fotbalu probíhal v neděli 24. 5. 2015 od ranních hodin. Nejprve nějaké zápasy mladších kategorií, poté dovednostní soutěže žen a nakonec, jako pomyslný zlatý hřeb dne, se odehrálo finále českého poháru žen. A v něm se střetly nepřekvapivě holky ze Sparty proti svým rivalkám ze Slavie. A na tenhle „vrchol dne“ jsem na pozvání svého kamaráda vyrazil.
Hostitelem tohoto „ženského dne“ se stal areál stadionu SK Prosek, tedy stadion, na kterém hrají své domácí zápasy střížkovští fotbalisté, od příští sezóny opět druholigoví. A areál to není špatný. Nejprve jsem navštívil bufet v jedné ze zděných budov. Prošel jsem se kolem venkovních stánků s občerstvením (klobásky voněly široko daleko…), kolem dětských atrakcí (skákací hrady, houpačky…) až jsem se dostal ke stadionu, kde právě nastupovaly ke svému zápasy dívky v rudých trikotech, vedle nic pak dívky v bíločerveném. Zápas řídila trojice rozhodčích/žen, jako čtvrtá rozhodčí pak další žena. Jediní muži se vyskytovali v realizačních týmech a oba tábory trénují také muži.
   
I na tribuně stadionu byla převaha něžného pohlaví, ale ani chlapi se nenechali zahanbit. Ti ostatně začali s fanděním, a čím více se blížil konec zápasu, tím více se na stadionu SK Prosek fandilo.
 
Utkání to bylo zajímavé, hrálo se nahoru, dolů, holky se faulovaly, povzbuzovaly, hecovaly. Branku jsme, přes mnoho povedených akcí a šancí, za devadesát minut bohužel neviděli. Pravidla hovoří jasně a tak došlo na pokutové kopy. Dlouho předlouho byla situace vyrovnaná, až v osmé či deváté sérii došlo k rozhodnutí a šťastné sparťanky se mohly radovat. Spolu s realizačním týmem a početnou skupinkou příznivců na tribuně.
    
Obě pražská „S“ tak potvrdila svou nadvládu v ženském fotbale a krásný pohár a zlaté medaile si pro letošek odnesly holky ze Sparty. Uvidíme, jak to dopadne příští rok a zda třeba do finálových bojů promluví i jiná parta. Po slavnostním ceremoniálu pomalu opouštím areál. A rozhodně si říkám, že zápas to byl zajímavý a předčil by některé nudnější zápasy v naší nejvyšší fotbalové mužské soutěže. Na derby žen zajdu příště zase…     
Více fotografií z tohoto zápasu najdete zde.
Druhý den v podvečer se objevuju ve Vršovicích. V Edenu se chystá výjimečná věc. Dnes se na stadionu Slavie odehraje exhibiční zápas. Legendy českého fotbalu, finalisté EURA´96 vyzvou v přátelském zápase tým legend z Německa. Ne všichni patří k finalistům a vítězům EURA´96, ale co hráč, to pojem.
Před stadionem dobrou hodinku před zápasem korzují davy lidí. Někteří dorazili v národních barvách, někdo v dresu svého oblíbence a nepřehlédnutelná byla také partička německých fanoušků…
 
Rok 1996 a EURO z tohoto roku patří mezi mé první sportovní vzpomínky (stejně jako MS ve Vídni´96 a Nagano´98) a ti, kteří celý ten turnaj odehráli prostě považuju za hrdiny. Nejoblíbenější brankář Kouba, obránce Kadlec, Suchopárek, pak Poborský, Nedvěd, Berger…prostě co jméno, to legenda a úžasné vzpomínky. Mráz mi běhal po zádech, kdy moderátor večera – Leoš Mareš – postupně vyvolávaljednotlivé hráče. Ti za bouřlivého jásotu publika a mé osoby nastupovali na zelený pažit.
 
 
 
  
Když byli na hrací ploše hráči obou týmu, došlo k focení a pak již nic nebránilo tomu, aby se začalo hrát. České legendy se brzy ujaly vedení a rozproudily obecenstvo. Diváci ocenili každou povedenou akci, ať už na straně domácích, tak na straně hostí. No a když se míče dotkl Pavel Nedvěd, lidi byli u vytržení. A kluci, teda spíše pánové na hřišti si to náramně užívali. Bavili diváky fotbalem nahoru, dolů, přihrávkami přes celé hřiště, brankářskými zákroky jako v profesionální soutěži (zvlášť Ladislav Maier, tehdejší brankářská trojka nároďáku, nyní 49-letý, se předvedl v oslnivé formě).
  
Téměř 15.000 diváků navštívilo toto exhibiční utkání. Český tým si po celou dobu zápasu udržoval vedení a publikum se čím dál tím více probouzelo. Určitě tomu pomohl i Leoš Mareš, který do zápasu vstupoval poznámkami a představováním jednotlivých hráčů. Z mého pohledu působil vtipně, nikoliv trapně. Nejlepší Marešův moment přišel chvíli před koncem utkání. Po stadionu vesele běhala mexická vlna, když Leoš navrhl předvést „zpomalenou vlnu“. Lidi chvíli nechápali, ale pak se chytli a zpomalená mexická vlna se velmi, velmi pomalu prohnala stadionem.
   
6:3 – takový byl výsledek po 90 odehraných minutách. A zatímco si hráči u středového kruhu mění trika a podávají si ruce a divácí ve stoje tleskají a děkuji za skvělý zážitek, u hlavní tribuny se chystá slavnostní ceremoniál a předání skleněné makety původního poháru pro vítěze EURA. Kapitán českého výběru Pavel Nedvěd přebírá pohár z rukou předsedy FAČRu Miroslava Pelty (jediný člověk na stadionu, který si vysloužil pískot obecenstva)a spolu s ostatními hráči se zdraví s celým stadionem a obíhají čestné kolečko. Děkovačka probíhá poměrně dlouho, šťastlivci v prvních řadách se fotí s pohárem a s fotbalisty a pak již hráči opouštějí trávník a míří do šaten. A já opouštím stadion Eden a odcházím nadšený. Bylo to super a doufám, že se něco podobného uskuteční opět. Třeba za rok, při příležitosti 20. výročí od finálového zápasu.
)
    
Více fotek ze setkání legend naleznete zde.
Autor: DD & Blog
|
Sledovat @supporters_cz