Finále Evropské ligy z pohledu fanoušků Hajduku

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Finálové utkání Evropské ligy nám přineslo zajímavou dvojici Chelsea F.C. a "naši" Benficu Lisabon. Po několika dnech domlouvání se domlouvá tranzit a rozhodujeme se omrknout holandské hlavní město a především podpořit družební Benficu jak hlasivkami , tak v ulicích.

Start je v brzkých ranních hodinách v úterý z Bašky Vody, kde nasedá 5 výtečníků. Po cestě nabíráme jednoho v Brele, kterému je tradičně znepříjemňován život jen jak to jde ( mezi Baškou a Brelou panuje tradiční regionální rivalita), následně dva v Omiši a ráno ještě čekáme posledního ve Splitu, který koná závěrečné zkoušky a jelikož je úspěšně vykonal, nastává brutální konzumace alkoholu a začínám se obávat dalších hodin.

První zpestření probíhá u jednoho slovinského motorestu. Pozorujeme skupinku pěti postav dohadujících se s acabstvem. Jelikož jeden má na sobě chorvatský repre dres, neváháme a jdeme zjistit co se děje. Zjišťujeme, že se jedná o BBB, kteří se vraceli ze vzpomínkového zápasu ze Stockholmu ( RIP IVAN TORINA ) a mají být sebráni za odpálené pyro na cestě. Po našem příchodu (10 osob) čtyři policajti značně znejistí a s drobnou pokutou nechávají záhřebské na pokoji. Několikrát společně zařveme ACAB! a rozjíždíme se všichni svými směry.

Cesta ubíhá docela rychle, pijeme, jíme, spíme, zdobíme benzínky nálepkami a ve středečních dopoledních hodinách dorážíme do Amsterodamu.

Brzy potkáváme skupinku pěti fans z dubrovnické Torcidy, kteří nám sdělují, že byli v noci napadeni elitní úderkou Chelsea, a navádí nás do míst, kde se nacházejí další Chorvati.

V jedné hospodě opravdu popíjí banda padesáti starších výjezďáků ze Splitu, měníme si zážitky z cest, dáme nějaké to pivko ( hnus), okukujeme místní holky ( nelíbí se skoro žádná, i ve Walesu v březnu byly hezčí a to už je co říct) a po obědě nás kontaktuje Benfica a zanedlouho si dáváme sraz na jednom náměstí.

Bohužel jsme se cestou nějak rozdělili, čehož jsme později litovali. Při putování městem (cca 30 osob) si nás všímají čtyři zajímavé vyholené postavy. Dva z našich jdou zjistit co jsou zač, ale týpci že prý nerozumí a nechápou o co jde a že s fotbalem nemají nic společného.

Tak je necháváme být a usazujeme se v útulné hospůdce. Skini však pořád z přilehlého parkoviště blbě čumí, tak se zvedá deset našich a kluci plešatí znejistí a odjíždějí. Začínáme tušit nějakou tu zábavu a pomalu se formovat. Za 15 minut opravdu přijíždí tyto čtyři postavičky znova , ale přijíždějí už se značným sebevědomím, řvou něco o portugalských kurvách, celá skupina 30 osob se jich vydává naproti a z poza aut se na nás vyřítí asi padesátka maskovaných fans.

Vzduchem lítá všecko co letět mohlo, protivníci nás zatlačují do hospody, vidět je bohužel i nůž a další předměty, za které by se nestyděli ani psychopati v Krakově, a většina z nás končí tvrdě dobíjena na zemi. Neztratili jsme však ani jeden klubový symbol, takže porážku bereme jako poučení do buducnosti.

Na místo se sjíždí místní policejní sebranka a diví se proč nechceme nikoho bonzovat. ( ACAB!!) Jednoho z nás vezeme do nemocnice a dozvídáme se, že se jednalo o chuligány Ajaxu. V podvečer dochází k dalšímu tvrdému střetu mezi HeadHuntery z Chelsea a NN z Lisabonu. Bohužel bez naší účasti. Většina Portugalců se dává na útěk a výhru si tak připisují londýnští lovci.

Dvě hodiny před zápasem si dáváme sraz s klukama z Benfiky a dalšími Chorvaty na jednom náměstíčku a v neskutečné sestavě cca 300 osob jdeme ke stadionu. K našemu údivu jdeme prakticky bez policejního dozoru a cestou rozháníme několik skupinek Chelsea. Je získáno cca padesát šál a tři hadry, které byly tak hnusné že byly vyhozeny do vody.

Banda je roztažena po celé ulici a dostáváme echo, že u stadionu číhájí dvě stovky elitních bijců z Londýna. Za neskutečného řevu nabíháme ke stadionu, v tom však již zasahuje zákon a dochází k tvrdému střetu s četníky.

Ti ustupují a dochází ke kvalitnímu lynči acabů jak z naší strany, tak ze strany Chelsea. Zanedlouho se však vyskutují miliony policejních dodávek a miliardy čertů a utíkáme všemi možnými směry.

Cca stovka našich je bohužel zatčena a několik lidí dostává jako památku i obvinění různých charakterů. Z naší výjezdové skupinky jdou 3 na fotbal, kde sledují prohru Benficy, atmosféra byla prý kupodivu vynikající a rozmíšky viděny nebyly.

Podle neoficiálích informací se během dne do Amstru sjelo kolem 10 tisíc fans Benficy a cca 30 tisíc Angličanů. My čekáme na okraji města přes noc na zadržené, ráno se loučíme s klukama, přejeme si šťastnou cestu domů a v MC Donaldu odebíráme 2 šály Partizanu.

Kluci srbští však bonzují jako diví (asi nějací turisti) tak mizíme pryč. Cesta probíhá rychle, někde v Bavorsku si na benzínce vyskakují 4 francouzští motorkáři jedoucí na nějaký sraz do Polska, uráží obsluhu a kradou jako o medaile. Odezva na sebe nenechala dlouho čekat a dostávají kvalitní průplesk, ikdyž se jeden držel statečně. Přicházejí taky o nějaký hadr s lebkou.

V jednom útulném penzionku sledujeme hokej (Kanada - Švédsko) přičemž polovina z nás viděla celý hokejový zápas poprvé v životě a další zase nemůžou pochopit, proč se v hokeji nenastavuje. Padají i nápady výstavby hokejové haly v Bašce a zavedení pobřežní ligy. S tím však u pana starosty asi neuspějeme.

V pátek odpoledne dorážíme domů do Splitu, popíjíme na pláži, obtěžujeme místní slečny v plavkách , čekáme kámoše z Brače a za všeobecného veselí se vydáváme na Poljud, kde hraje náš milovaný Hajduk.

Při vstupu na tribunu jsem napaden otcem, protože žil v domnění že jsem u rodiny a já byl o pár stovek kilometrů jinde. Nemám sílu se bránit a výhru si připisuje otec. O utkání však musí napsat někdo jiný z důvodu výpadku paměti, po utkání se rozjíždíme do svých domovů, já přijímám pozvání do Trogiru , kde pijeme doteď ( sobota 11 hod.) a zakončuji tak skoro 5 denní fantasticky výjezd.

Autor: Blog