Cesta do Slezska s klasickým výsledkem

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Kolem osmé páteční se na mosteckém nádraží schází sedm fanatiků připravených na nejdelší výjezd sezony. Nejprve na nás čekala cesta do Prahy, která probíhala v  dobré náladě, dokud nemusela po nějakém tom skandování 3x zasahovat rozhodčí. Po příjezdu do Prahy už nás vítají další dva členové naší mise (1 ks von Gablonz). Jelikož máme přes hodinu čas, tak se míříme občerstvit na Václavák do KFC, kde nás u automatu u pití obsloužil mimochodem sám i Jirka Lála. Vracíme se zpět na hlavák, kde se k nám připojuje poslední člen výpravy a krátce po půlnoci vyrážíme směr Třinec.

Každý dlouhou cestu prožívá jinak. Někteří pomalu podléhají alkoholovému opojení a začíná se dělat bordel, když to někteří upadají do říše snů. V kupéčku nezůstává nic na svém místě a tak se vydáváme na monitoring ostatních vagonů ve vlaku, kde v jednom z nich byla jedna cestující málem vylekána k smrti :). Dále bylo ukořistěno několik sešitů, které udávají cíl cesty vlaku po kterých se musely patřičně zneškodnit důkazy :). Do města železáren přijíždíme po páté hodině, kde na nás čeká dvojice místních, která nás odvádí do „Slovanu“ (místní knajpa). Zde po pivním občerstvení dostáváme hlad a tak navštěvujeme „hladové vokno“. Zdejší obsluha zřejmě dlouho nezapomene na naší návštěvu :). Poté už však graduje finále kulečníkového turnaje po jehož ukončení nabíráme směr stadion Rudolfa Labaje.

Zde se bez problémů dostáváme do sektoru a vyvěšujeme naše vlajky + vlajku NC a flagu Českých drah. Domácí kotel je v mírné početní převaze, snad jen škoda, že u fandění zůstávají sedět. Dále musím podotknout, že kotel Třineckých patří ve FNL rozhodně k tomu lepšímu.

Na začátku střetnutí vytahujeme nápis: „Láska ke klubu překonává vzdálenost“, které je patřičně odměněno potleskem ze strany našich borců. V utkání support střídá lepší i horší chvíle a v 88té minutě jsou odpáleny dva dýmy.

Samotné utkání mnoho šancí nepřineslo. Z mosteckých největší šanci zápasu neproměnil extřinecký Surynek. Na druhé straně se do přetaženého centru perfektně opřel domácí Malíř, avšak jeho pokus skončil na tyči mostecké svatyně. A tak utkání končí letošním tradičním výsledkem 0:0. Zápas by se dal hodnotit jako vyrovnaný, ale ve druhé půli měli více ze hry domácí. Po zápase následuje děkovačka a my se pomocí klubového autobusu dostáváme zpátky na nádraží, tímto by jsme ještě jednou chtěli poděkovat klubovému pilotovi :).

Po společném focení na místním Bahnhofu nastupujeme do rychlíku a vydáváme se nazpět. Zde už se projevuje únava z dlouhé jazdy. V Kolíně se odpojuje část výpravy, zbytek pokračuje směr Praha. Po cestě do Ústí se jednomu z nás podaří získat kontakt na sličnou jeptišku. Bavíme se vymýšlením nového chorálu a kolem sedmé večerní dorážíme do Ústí, kde nás vyprovokovala skupina místních feťáků a také byla patřičně odměněna popelnicí :). Poté se téměř celá naše skupina opět schází a to na ústeckém nádraží. Po cestě ještě menší problémy způsobuje rozhodčí, který ovšem nevěděl, že máme SONE, tudíž jsme nedotknutelní. Ve 21:00 nás vítá cedule s nápisem Most a nejdelší výjezd sezony končí. Teď nás čeká důležitý souboj s prvním Hradcem, kde by neměl nikdo, kdo má Baník v srdci chybět.

Autor: Blog