Blog: HC Verva Litvínov - HC Energie Karlovy Vary

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Při pondělním večeru padá spontánní nápad navštívit hokejovou baráž o extraligu v Litvínově. Soupeř z Karlových Varů slibuje zajímavou podívanou na tribuně a dle slov domácích tyto utkání bývají vyhrocená. Po přečtení, že Carlsbad Ultras vypravují autobus a mluví se o velké mobilizaci jsme jednoznačně přesvědčeni, že navštívit utkání bude správná volba a o zábavu nebude nouze.
Scházíme se v úterý již v odpoledních hodinách a vyrážíme směr Litvínov s předstihem, abychom ještě měli čas někde posvačit nějaké to pivo a koupit lístky.
V Litvínově se objevujeme již hodinu a půl před zápasem a jednoho z nás vysíláme pro lístky a zatím se usazujeme v místní cukrárně, která ale spíše připomíná bar. Cukrárna je uvnitř plná a tak se rozhodujeme, že zvolíme první jarní posezení na zahrádce, kterému přeje počasí. Na terásce potkáváme i známého herce Marka Taclíka.


Popíjíme piva a sledujeme, jak okolo neustále projíždí místní četnictvo, až jsme si říkali, že je jich snad více, než fanoušků, kdy okolo nás proudí jeden osobák a anton za druhým. Po chvíli slyšíme z dálky popěvky a je nám jasné, že dorazili hosté z Varů. Ti jsou samozřejmě vedeni za asistence místních strážců zákona, kteří ale nijak zbytečně neprudí.

Dopíjíme tedy pivo, běžíme ještě do místní sázkovky prosázet na dnešní zápas nějaká ta jásadla, aby bylo večer za co pít a míříme směrem ke stadionu, kde už se utvářejí hloučky hostů a domácích.


Na stadion procházíme, k našemu velkému šoku, bez sebemenší kontroly a šacování a bylo by zde možné pronést klidně i atomovku, což jistě musí kvitovat fanoušci s podobným smyšlením jako my.
Po domluvě zaujímáme místo hned vedle sektoru hostí, kde se schází velice slušný počet fanoušků z města filmového festivalu. Ti si stoupají za vlajku Carlsbad Ultras a už od samého začátku rozjíždí svůj doping. Jejich počet bych odhadl na kvalitních cca 200ks, avšak očekávalo se, že v tomto počtu zboří halu, což se ovšem nekoná, přestože je hala dobře akusticky vyřešena, a po chvilce si všímáme, že fandí pouze hlouček za vlajkou, který je tvořen skupinou Torcida Karlovy Vary a čítá zhruba 30 lidí, ke kterým se sporadicky přidává i zbytek.

Ještě před samotným začátkem utkání vytahují domácí svojí sektorovku s logem klubu a sponzora Vervy, což na nás působí poněkud zvláštně. Vážně na fanouškovské tribuny patří i logo sponzora klubu? Můžeme se jen domnívat, zda-li sponzor sektorovku i nefinancoval, každopádně to na nás působí divně.

Konečně začíná utkání a s ním přichází i rychlý gól domácích, který padá ve 2. minutě a z toho důvodu ho nevidí ještě všichni fanoušci, protože se teprve trousí na stadion. Sledujeme především Varské, kteří bez ohledu na zápas fandí ve svém sektoru celou první třetinu a o doping se stará očividně velmi zapálený mladý speaker. Ten se snaží kibicovat lidi okolo sebe, ale krom výše zmíněného hloučku, se žádný zázrak nekoná a většina zřejmě zamířila na sever Čech hlavně za vyhlášeným ,,maxíkem“. Nutno podotknout, že hosté zřejmě zapomněli koupit do megafonu nové baterky a tak, i když stojíme cca 15m od speakera, ho vůbec není slyšet a dle mého názoru ho jistě neslyšeli ani ostatní v sektoru. Vždy když jsme něco zaslechli, tak nám to vykouzlilo úsměv na tváři, protože jeho hlas v megafonu zněl jako prodavač na jarmarku, který prodává lístky do tomboly a chce přesvědčit všechny, že každý je výherní a navíc je doplněn o hodně zvláštní tón hlasu, který připomíná známého Taťku Šmoulu :D. V půlce utkání přichází první reklamní přestávka a tu domácí spojí s prezentací jejich choreografie, na které je nápis ,,Čo bolo to bolo, terazky ich dobíme!“ doplněný o salutujícího vojáka. Osobně můžu hodnotit choreo kladně, protože jsem od Litvínova v minulosti pár optických prezentací zahlédl a toto vypadalo oproti ostatním kvalitně a na jejich poměry povedeně.


První třetina pomalu končí a my se těsně před jejím koncem vydáváme ven ze stadionu, abychom nečekali ve frontě na ,,maxíka“, ale už od vchodu vidíme, že fronta je nekonečná a i přes náš předčasný odchod jsme tu pozdě a tak raději volíme tabákovou pauzu a okukujeme hosty, kteří se po třetině také vydávají ven. Postáváme naproti skupince TKV, která je tvořena mladou líhní, která je vystrojena dle poslední ultra módy s New Balance botkami na nohách a bundami s jejich symboly. Vzhledem k tomu, že většina těchto zástupců se hlásí zároveň i k fotbalovému Baníku Ostrava, který je vyhlášený svou ekipou, tak očekáváme i nějaké zdatné jedince v těchto řadách, ale nic takového bohužel na pořadu dne není.  Pomalu se chýlí k začátku druhé třetiny a tak se vracíme na své původní místo.
Druhá třetina začíná a my nevidíme původního speakera hostí a tak po chvilce přebírá otěže jiný mladík, který se nám zdá už od úvodu značně lepší, dokonce vícekrát rozpěl i celý sektor a zdá se, že je více respektován i starším osazenstvem sektoru. Po chvíli se přesouvám také k sektoru domácích, o kterých jsem do dalšího, druhého gólu, který padá v 29. minutě prakticky vůbec nevěděl, ale říkám si, že je to jistě způsobeno tím, že stojíme přímo u sektoru hostí. Při příchodu k domácím si hned všímám, že jejich sektor je slušně zaplněn a jsou zde všechny věkové kategorie, ovšem co se fandění týče, tak prakticky nic zázračného nepředvádí a tak nemá smysl u jejich sektoru trávit delší dobu, než 10 minut a vrátím se zpátky k hostům, kde vyzvedávám zbytek posádky a vyrážíme na druhý pokus směr stánek s ,,maxíkem“.


Tentokrát se zdá, že jsme zvolili odchod správně a před námi je pouze pár lidí a tak se vrháme do fronty, kde jsme po chvíli oblíčeni zezadu místním pořádkovým četnictvem, které dostalo také hlad. To se baví o dvou Varácích, kteří stojí opodál přes ulici totálně zlití a cosi diskutují s místními měšťáky a vypadá to, že zřejmě zcela zbytečně a pod vlivem alkoholu do nich prudí. Pořádkovka ovšem zůstává klidná a říká, že nebude zbytečně zasahovat, že je tam měšťáků případně dost a dál stojí v klidu frontu. Vyčkaná fronta se vyplácí a my mizíme do útrob stadionu s bagetou v ruce.


Začíná třetí třetina a my si vychutnáváme opět vedle sektoru hostí místního vyhlášeného ,,maxíka“, který nezklamal a zasytil naše hladové pupky a pojídali jsme ho skoro půlku poslední třetiny. V té se opět objevuje za megafonem speaker z první třetiny a rozjíždí support, do kterého se přidává i většina hostí a některé chorály mají údernost, sílu a zvuk, konečně slast pro naše uši a to, co jsme čekali! Graduje ve chvíli, kdy si skoro celý sektor sedá a poté rozjíždí support při zvedání se, to už ovšem svítí na obrazovce stav 3:0 pro domácí, což ani tak hosty neodradí a baví se nadále až do konce třetiny dopingem, který v poslední třetině zní nejlépe.

Ke konci třetiny se ještě dozvídáme od jednoho fanouška Litvínova, že jeden z hostujících provokatérů byl nakonec četnictvem sebrán. Ono je pěkné řvát známé heslo ej-sí-ej-bí, ale ve chvíli, kdy je někdo zlitý buran, co má prudivou a zcela nesmyslně prudí, tak by si ho měli asi vlastní profackovat, aby předešli tomu, že budou poté zbytečně kvůli nějakému zlitému blbcovi buzerováni a šikanováni a o tom, jak to naše četnictvo má v oblibě jistě ví plno čtenářů tohoto článku.

Zápas končí a my ještě čekáme na děkovačky, ovšem jsme v šoku, když vidíme, že hokejisté z Varů mizí okamžitě do kabin a na ledě tleská hostím, kteří dorazili v takovém počtu, pouze brankář. Očividně si hokejisté neváží toho, že je přijel podpořit takový počet fanoušků, který je celý zápas podporoval bez ohledu na výsledek. Závěrem snad už je jen nutné napsat, že v utkání mne mile překvapil počet hostí, prezentace Litvínova, ale z dopingu jsem byl značně zklamaný, až na poslední třetinu u hostí. Také si vždycky můžu vytrhat vlasy, když vidím ty hokejové fanoušky s těmi všemožnými buranskými čepicemi na hlavě a nebo dokonce slečnu se zeleným afrem, to jsem šel úplně do kolen. Asi jsem holt poněkud zhýčkán fotbalovou kulturou a ta hokejová, až na výjimky, je diametrálně odlišná. Nedokážu si představit, že budu na zápase Sparty se Slavií či Baníku s Opavou a budou mezi sebou stát tábory obou klubů a chlastat pivo a nic se nebude dít. Zvláštní to pocit, ale Míra Peltů to má stále jako velký sen.




Fotky jsou převzaty z alba Víkendového stánkaře.

Autor: lb