|
Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping). Páteční den české státnosti jsem si zpestřil návštěvou zápasu nejvyšší hokejové soutěže mezi Vítkovicemi a zlínskými berany. Pro mě, hokejem téměř nepolíbené člověka, to byla snad čtvrtá nebo pátá podobná exkurze v životě vůbec. Před necelými třemi lety jsem se na Extralize objevil naposled a tehdy jsem se zařekl, že nic obdobného již nechci v životě absolvovat.
Psí štěkot za plotem
Pravda, trošku jsem se na začátku roku 2014 unáhlil, ale pohledy na některé fandy, jenž neváhali běžet za ochrankou a ukazovat prstem na nevhodně se chovajícího protivníka, vzájemné urážky, které skončily přestávkovou sirénou a v mžiku se přeměnily v přátelské pošťuchování na toaletách ve mne zanechaly vskutku zvláštní pocity. Sakra, nikdo přece nechce vidět v hokejových halách hordy fanoušků valící se na sektor soupeře, nebo obecně scény, které jsou typické spíše pro nejvyhrocenější fotbalové šlágry. To vůbec ne. Nemám problém navštívit sport, kde si fandové po zápase potřesou na rozloučenou, ale ten hokejový psí štěkot a vzájemné opičky během samotné hry mi prostě přišly až nechutně trapné. Tím však nepopírám, že se podobně nechovají i někteří fanoušci a snad i chuligáni na fotbalu, kterým rostou ramena a rozrůstá se peprná slovní zásoba jen přes bezpečný kordon těžkooděnců, nebo dostatečně pevný plot.
Předražené a nestravitelné občerstvení a údajné zatčení skupinky hostů
Jelikož o scéně na hokejových tribunách mám pouze ten nejzákladnější přehled, neměl jsem tušení, kolik zlínských očekávat, ani to, zdali se jedná o tábor složený vyloženě z fanclubu v dresech , nebo jestli se těšit i na nějaké náznaky ultrasovin. Také nevím, na jaké bázi fungují vztahy fotbalových a hokejových Zlíňáků, takže jsem nevylučoval ani přítomnost aktivních výjezďáků ze zlínské Letné. Půl hodinky před zápasem se to v okolí haly hemží jak skupinkami domácích, tak trousícími se hosty. Hlavní průvod beranů je jištěn maskovýni městskými policisty v kuklách. Před utkáním ještě kamarád neodálavá v útrobách Ostravar Areny vůni předražených párků a konzumuje dvě, dle jeho slov naprosto nestravitené nožičky. Já, který žádné klobásky a nic podobného nesvačím ani na fotbalech, se degustaci pochopitelně vyhýbám. A udělal jsem dobře. Těsně před vhozením úvodního buly se ještě pouštím do plodné konverzace s fandou Zlína, který mne obohacuje o informaci související se zatčením dvanáctky zlínských ve vlaku na nádraží ve Studénce. Do jaké míry byly jeho slova pravdivé a zdali skutečně během cesty hostů do Ostravy k nějakému incidentu došlo, se mi už nepodařilo ověřit.
Hosté ze Zlína oslnili svým počtem
Úvod večera je zpestřen státní hymnou, při níž část obou táborů roztahuje nad hlavy klubé šály. Tomu sice úplně nerozumím, ale budiž. Zlínských je dle mého soukromého odhadu v kotli za brankou zhruba 250 a dalších, nebál bych se říct, že několik desítek, je rozeseto po okolních sektorech. Za jejich počet jednoznačně pomyslný palec nahoru, protože když vezmu v potaz venkovní počty fotbalových Zlíňaků, kteří bojují celý podzim o první místo v tabulce, je mezi nimi zdrcující rozdíl. Hosté přijeli téměř do jednoho oděni ve žlutém, což působí velice pěkně. Jestli se jednalo o cílenou akci na tento výjezd, nebo takhle jezdí všude, nevím. První třetinu strávím blíže prořídlému kotli Vítkovic, který opakuje jednoduché pokřiky a jednou nebo dvakrát vyzývá k odpovídačce i relativně slušně zaplněné ochozy. Očním laserem během první třetiny projíždím skladbu ostravského kotle, zdali v něm najdu vítkovické zlobivce, jak se sami radikální příznivci HCV nazvali v reportu o své trestné výpravě do Třince. Žádné typy, které by připomínaly něco podobného, jsem však nezahlédl. Zaujaly mne naopak opravdu krásné dívky, kterými se to v prostoru jen hemžilo.
Vzhůru na vlajky
Během přestávky se přesunujeme ke kotli Zlína, abychom vyslechli jejich support, který na druhou stranu haly během prvních dvaceti minut nezněl úplně špatně, ale přece jen mi přišlo, že v takovém počtu mají hosté mnohem na víc. To se vesměs potvrdilo v dalším dějství zápasu, kdy střídali tradiční pokřiky doplněné o nesnesitelné mlácení do bubnu. K tomu bych dodal snad jedno. Buben může být v kotli dobrý sluha, ale zlý pán. Během druhé pauzy také meditujeme nad tím, jestli si jednotlivé tábory vůbec hlídají své vlajky. Zlíňaci jich přivezli hned několik a zvlášť šitá s nápisem Zlíneček vypadala moc pěkně. Jsem překvapen také tím, že sektor hostů je volně průchozí. Přemýšlím nad teorií, kdyby se během přestávky v hale objevila hladová nepřátelská skupinka toužící po kořisti, jak by byla při svém počínání úspěšná a zdali by se ji vůbec někdo postavil na odpor. Z nudy tak velmi pomalým a podezřelým krokem procházíme ve třech lidech oba sektory. Zatímco v kotli Vítkovic si nás u vlajek nikdo nevšímá a sedí u nich malé děti, tak na druhé straně několik hostů zbystřilo a lustrují nás pohledem. Pochopitelně jsme na žádnou partyzánskou akci nešli, jen jsme chtěli vědět, jak budou fanoušci v jednotlivých táborech reagovat na podezřelé chování cizích návštěvníků u svých vlajek.
Dvě vítkovické arény vedle sebe, dva jiné světy
Třetí třetina už nepřináší nic zajímavého a před jejím koncem míříme domů. Celková návštěva zápasu se vyhoupla na necelých šest tisíc. Atmosféru bych jako vyloženě špatnou nenazýval, ale myslím, že se z toho zvlášť k vyrovnámu dějství na ledě dalo vytěžit mnohem více. Během zápasu jsem ani nezaregistroval žádné opičky, nebo vzájemné urážky, ale naplno jsem si uvědomil, jak diametrálně jiná je povaha vítkovických hokejových fanoušků a těch fotbalových Baníku. Je docela vtipné, že se jen pár kroků od sebe nachází dva úplně jiné světy tisíců sportovních fanoušků ze stejného města. No a já si dám zase od hokeje na pár let pohov.
Autor: Blog
|
Sledovat @supporters_cz