|
Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping). O podzimních prázdninách jsem se rozhodl zpestřit si život výletem do Paříže. Osud tomu chtěl a v sobotu se hrál zápas miliardářů z Paris SG proti Bordeaux.
Po internetu objednávám lístky. Dostat se na Paris není zrovna jednoduché, lístky se prodávají jen na postranní tribunu a stojí 40 eur (jednoznačně nejlevnější lístek na zápas). Připadá mně to relativně hodně, to ovšem ještě netuším, jaké cenové relace panují v Paříži, 40 eur zde necháte v restauraci za oběd bez mrknutí oka. Ve francouzské metropoli musíte počítat s cenami v rámci stovek eur. Z tohoto pohledu je lístek za hubičku.
Na zápas cestuju z hotelu metrem. Recepční mně poradil vystoupit na stanici Boulogne Jean Jaures, tato stanice je napsaná i na lístku na zápas.
Mám už velké zpoždění, neboť jsem se motal v Paříži asi tak 3 hodiny, než jsem našel hotel, a tak vím, že začátek stihnu tak tak… Kéž by. Vystoupuju na stanici metra, ovšem stadion jaksi chybí.
Ptám se místních, kteří mně posílají každý jinam. Je 17:03, utkání tak už tři minuty běží a já stále bloudím sem a tam.
Záchranou je mně až člověk s mikinou Paris SG, ke kterému se přidávám a běžíme spolu na stadion.
V 17:27 procházím turnikety a myslím, že problémy končí. Cestou navrch ještě kupuju za lidové 4 eura 3 deci coca coly, párky či klobásy tu asi neznají. Stadion je do posledního místa zaplněný, stewardi mně ukazují moje místo. Tam však sedí dva lidi, a tak je upozorňuju, že tohle je moje místo. Dostává se mně odpovědi, že na jejich místě sedí někdo jiný.
Zjistil jsem, že tady se tohle vůbec neřeší a sedám si na poslední volné místo u nějaké zídky, kde moje dlouhé nohy trpí a trpí.
K samotnému fotbalu. Úroveň hráčů Paříže je zcela jinde, než známe z naší ligy, na fotbal se dívá hezky. Rozhodčí rozjede velké divadlo, vyloučí dva hráče, na každé straně jednoho a domácím pískne dvě penalty. Pařížané vyhrají zápas 3-0 a stíhají tak vedoucí Marseille.
Obrovské zklamání mě čeká na tribunách. Domácí kotel prakticky neexistuje, tvoří ho asi 18 lidí, kteří občas zařvou. Párkrát se připojí celá tribuna.
Daleko větší hukot pak udělá celý stadion, který je zapojen do překřikovaček, jméno autorů branek vyvolává skutečně každý na stadionu, uši v tu dobu rozhodně šetřeny nejsou.
Hostů z Bordeaux dorazilo něco kolem 250. Hostující sektor je hned vedle toho domácího a je „opevněn“ velkou sítí připomínající voliéru pro ptáky.
Zatímco domácími jsem hluboce zklamán, hosté od začátku (pro mě se začátkem stala až 30. minuta) jedou naplno, chorál střídá chorál, přijde i nějaké urážení hlavního města, na což reaguje stadion ohlušujícím pískotem.
I přes prohru se fanoušci Bordeaux výborně baví a na stadionu jsou většinu času slyšet jen oni.
Překvapila mě i jiná věc, na stadionu ani v okolí není policie vůbec přítomna, vše zajišťují jen stewardi. Vůbec policejní buzeraci jsem nezažil za celou dobu pobytu v Paříži. Policajti nejsou vidět nikde, a když už se objeví u přechodu pro chodce a řídí dopravu, tak pro ně červená není žádná barva. Na červenou se tu prostě jezdí běžně a kdo nejede, je vytrouben. Pro přechody pro chodce pak platí parafráze z jednoho filmu: přejdi, když to dokážeš.
    
Autor: Blog
| 
Sledovat @supporters_cz