Blog fanoušků: Návštěva bělehradského derby

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Několik měsíců před tímto největším zápasem v Srbsku a zároveň jedním z největších zápasů na světě, se mi díky jednomu Grobarovi, žijícímu v Ostravě, nabízí možnost zúčastnit se tohoto fotbalového svátku. Jelikož taková možnost se neodmítá, slovo dalo slovo a všechno bylo dohodnuto s tím, že v Bělehradu strávíme víkend a nepojedeme jen na otočku. Zápas se měl odehrát v sobotu 25. 4. od 18 hodin. 

V pátek v časných ranních hodinách se vydávají 2 auta v počtu 8 osob směr Srbsko. Cesta utíká rychle a zběsile, někteří jedinci dokonce začínají nasávat alkoholové zásoby a mi bude jasné, že tohle bude náročný víkend. V Maďarsku potkáváme první fanoušky dobré atmosféry, kteří míří na derby, na jednom odpočívadle poznáme, cca 15 fanoušků Spartaku Trnava, kteří jedou v podobném stylu jako my a jejich alkoholové zásoby se začínají tenčit, obě skupiny si dávají ochutnat ohnivé vody, s tím, že se tam určitě někde potkáme. Za pár hodin cesty stavíme u hranic Srbska, kontrola proběhla bez problémů a naše zážitkuchtivá skupina vstupuje na horkou půdu. 

V Bělehradu nastává první problém, protože naše skupina není připravena na takový frmol a počet lidí a aut, takže se nechtěně rozdělujeme, první auto jde hledat předem domluvené ubytování, druhé auto staví u jedné benzínky a tam pokračují ve zmenšování zásob. Po nějaké chvíli je první auto ubytováno v centru města, předem se bojím, jaká bude za tu cenu kvalita ubytování, ale jsem velmi mile překvapen, je to takový menší byt se dvěma pokoji, sociálním zařízením, WIFI, televizí, ledničkou a vším co normální člověk potřebuje, cena 10 euro na jednoho je opravdu parádní. Druhé auto, je ubytováno o pár ulic dál a kvalita podobná, takže spokojeni jsme všichni. 

Hned po ubytování jdeme zkontrolovat město a hned je třeba říct, že je to tam opravdu hezké, stavby starší, v centru města neuvidíte obchoďáky, ale kavárny a malé obchody, takže velmi hezká změna, oproti třeba Ostravě. Lidí je všude spousta, ať už místních, či turistů, bary a hospody se plní, lidé pohodoví a přívětiví, kdykoliv odpoví s radou, kde se co nachází. Také jde vidět, jakou mají místní kluby tradici a fanouškovskou základnu, jelikož pokaždé se kohokoliv zeptáme, komu fandí, tak okamžitě odpoví, buď Zvezda nebo Partizan. Hned nás všechny zajímá také kvalita místní kuchyně a kulinářských výrobků a tak nás náš Grobar, který se zhostil role průvodce, odvádí do místních podniků, kde koštujeme velmi dobrá jídla, pro nás netradiční. Kuchyně je opravdu výborná, za dobrou cenu, výborné jídlo. Pak odcházíme za nočním životem přímo do srdce města, a máme co dělat, abychom se neztratili v záplavě lidí, kteří se baví vším možným. Bary a hospody jsou narvány a tak najít něco, kde bychom mohli v klidu posedět, dá docela zabrat, nakonec zapadáme do jednoho baru, kde je téměř prázdno a začíná zábava. 7 z 8 účastníků zájezdu zkouší prakticky všechny nápoje z lístku, samozřejmě všechny, které mají určitě procento alkoholu. Pak se bar plní mladými lidmi a začíná show, kterou rozjedou účastníci našeho výletu. Zpívá se, tančí se, pije se. Hladina alkoholu v krvi stoupá jako Ostravice při povodních, ale spolu s tím jde také nahoru kvalita zábavy. Někteří si berou mikrofon a zpívají i chorály Baníku, prostě pohodová atmosféra, jeden abstinent z našich řad se nestačí divit a to je zvyklý na velká zvěrstva. Kapitolou samou o sobě jsou místní slečny, které jsou opravdu nádherné a osobně mohu říct, že jsem si tam našel takových 200-300 případných partnerek na celý život a to jen za jeden večer:)) Bar opouštíme, místní číšník byl vyloženě nešťastný, protože tohle tam asi ještě nezažil. Po cestě dáváme ještě hlasitě najevo, odkud jsme dojeli a komu v naší vlasti fandíme a pak dva z nás odpadají a jdou spát, zbytek jde pařit do dalších barů, jediná žena zájezdu našla zálibu v dávání dýšek potulným kytaristům, aniž by si to druhý den pamatovala :)) 

V den zápasu se všichni cítíme jako přejeté obilí, jen nezdolný Grobar, který spal asi hodinu, už stihl, vyzvednou lístky na fotbal a zajistit další věci. Po vydatné snídani se vydáváme k místnímu jezeru, kde se největší otužilci koupají, místní příliš nechápavě koukají, ale my se bavíme velmi dobře. Horko je opravdu veliké, ale voda ledová, takže odvahu našlo jen 5 z nás. Opět se popíjí další druh místního piva a opět se obdivují místní slečny. Po těchto vodních radovánkách se vydáváme ještě něco zakousnout a pak směr fotbal. Jeden člověk od nás měl tričko Partizanu na sobě a tak nás staví místní policajti, kteří nás důsledně varují, abychom dále nešli, že jdeme přímo směrem, kde mají sbírku Delije (fanoušci Zvezdy) a že by to pro nás nemuselo dopadnout moc dobře, očividně je jim jasné, že jsme turisté, tak nám zastavují autobus, který nás odváží na sbírku fans Partizanu, v autobuse byli také fans Zvezdy, kteří hned po nás pokukují, ale pak si uvědomili, že náš autobus pronásleduje anton policajtů, tak vystoupili před svým sektorem a nás nechali na pokoji. Na sbírku Grobarů přicházíme a vidíme opravdu opticky velmi dobré borce, všichni jsou v barvách Partizanu, sedíme v hospodě a čekáme, co bude dál. V hospodě slyšíme nějaké popěvky družebního Paoku. Celý dav se vydává směr k stadionu, těžko odhadnout, kolik lidí v průvodu bylo, odhaduji, tak 3000, naše skupinka se na tohle všechno dívá z lehkého povzdálí, vidíme první pyro, kterým se toho dne opravdu nešetří. Všude kolem se potulují velké skupiny policajtů, ve střehu je také policejní vrtulník. Kousek od stadionu se všechno zvrhává a začíná první náběh na policejní složky, na těžkooděnce letí všechno, co bylo po ruce, ať už kusy cihel, kamení, či race. Policie opětuje palbu, pouští nějaké ty rachejtle a hlavně střílí gumové projektily, velká část Grobarů se dává na útěk, ale po pár metrech, celou velkou skupinu zastavuje, cca 10 fanatiků a verbuje je na další útok, který probíhá podle podobného scénáře, bylo to všechno velmi rychlé a intenzivní. Velmi aktivní při tom všem byli také fanatici Paoku. Situace se uklidňuje a policajti pouští fanoušky do prostorů vstupu na stadion. 

Stadion z venku vypadá opravdu staře a na první pohled nic moc, my hledáme náš vchod, kudy máme jít. Nacházíme jej a překvapují mne prohlídky, které jsou dost laxní a při troše snahy bych pronesl i pumu. Trošku paradox, když u nás na Bazalech člověk musí dát občanku a bůh ví co všechno na velerizikový zápas s Příbramí a na takovém velkém derby po něm nechtějí ani pořádně vidět kapsy. Hned při vstupu na tribuny na nás dýchne nepopsatelná atmosféra Maracany a to i když v tu chvíli byla poloprázdná. Lístky jsme měli na východní tribunu, hned vedle kotle Partizanu, který se pozvolna plnil. Na východní tribuně bylo dalších několik stovek fanoušků Partizanu, zejména mladá úderka byla dost nahecovaná, pásky s velkýma sponama připravené k boji. Na tribuně potkáváme skupinku Trnaváků, někteří vypadají stejně zmožení jako my, ale všichni jsme natěšení, co se bude dít. První přichází na rozcvičku brankář Partizanu a rozjíždí se plnící se kotel Zvezdy, který spustí ohlušující pískot a následně nenávistný chorál, proti Grobarům, Partizan oponuje a všechno dohromady nám způsobuje opravdu husí kůži. Nenávist je zde opravdu cítit každým okamžikem. Stadion se plní a ve chvíli kdy se blíží úvodní hvizd, tak mladá úderka Partizanu proráží plot a vyhání pořadatele a míří si to směrem ke kotli Zvezdy, do boje se zapojují, také normálové z východní tribuny. Kotel Partizanu chce jít na pomoc svým bratrům, ale policajti nabíhají k nim do sektoru, kde chyběla munice v podobě sedaček, policie také nabíhá do jiných sektorů a snaží se uklidnit situaci, ale moc se jim to nedaří, rozhání sice Grobary na východní tribuně, ale hněv Delije se obrací právě na muže v uniformě a strhává se mela opravdu velkých rozměrů. Delije rozjeli slušnou sedačkoniádu a na dálku jdou vidět létající sedačky, létající fanoušci a dokonce i létající policisté. Byl to opravdu zajímavý pohled. Mezitím nastoupili hráči, ale museli být velice překvapeni, když je nevítal vůbec žádný potlesk, jelikož všechny oči směřovali do sektoru Delije, kde probíhala válka. Bylo vidět, že fans Zvezdy získali suvenýr v podobě štítu jednoho policajta, v jednu chvíli Delije vyhání policisty ze svého sektoru, ti se vrací s posilami a přece jen se situace uklidňuje. V sektoru byl také ministr vnitra Nebojša Čovic, který uklidňoval obě strany a pak se vyjádřil, že zásah policie byl místy brutální. Celá tahle situace způsobila to, že se výkop utkání odložil o 40 minut. 

Hráči nastoupili a začalo se hrát, support byl opravdu výborný, oba tábory střídaly chorály, ve kterých převládala nenávist k druhému táboru. Kotel Partizanu po celý zápas doprovází východní tribuna, která fandí opravdu výborně a jde vidět, že fandit jde i když fotbal není moc koukatelný. Fanatismus při šancích byl opravdu neskutečný, kdo nezažil, nepochopí. Když celá severní tribuna patřící Zvezdě skákala za ramena při chorálu Kto neskače, tak ten je Glodar“, tak to byl hukot opravdu maximální a husí kůže byla na maximu. Stejnou mincí odpovídá část stadionu Partizana, která odpovídala “Kto neskače, tak ten je cigan“. Prostě nenávist na nejvyšším možném bodě. V prvním poločase si Delije připravují také optickou prezentaci, kdy byl po celou dobu prvního poločasu připravený nápis Duchem Marakany porazíme Partizan (překladem si nejsem jist), pak jdou nad hlavu vlaječky v barvách Zvezdy a nakonec jde nahoru plachta s podobiznou zesnulé legendy klubu, v pozadí je namalován stadion Zvezdy. Moc pěkná choreografie, hned na to Delije odpalují velké množství ohňů, husté červené dýmovnice, takže je celá severní tribuna schována za dýmem, efekt parádní. Ještě bych vyzvedl, dobu, kterou byla choreografie prezentována, opravdu se jednalo o velký časový úsek a lidem vůbec nevadilo, že nevidí na fotbal, tak to má být, tak to má vypadat. 

Ve druhém poločase začíná, co se supportu týče ještě větší fičák a atmosféra je doslova elektrizující, oba kotle fandí, zpívají, poskakují. Když se do fandění zapojí celý stadion, tak je to opravdu ohlušující hukot. Oba tábory nechtějí zůstat nic dlužni své pověsti. Grobaři do té doby nevypustili, téměř žádný oheň a já čekám, co přijde z jejich strany, přece jen je to u nich nezvyk. Také to přišlo, neskutečné množství ohňů všeho druhu, většina končí na tartanu pod sektorem, kde musí ochranka a fotografové vzít nohy na ramena, za některé hody by se nestyděl ani Honza Železný, protože race létaly opravdu daleko, dým z toho všeho je nafoukán na hřiště a zápas je opět přerušen, na takových cca 8 minut. Dým neskutečný a pyroshow opravdu neuvěřitelná, přes dým nejdou vidět ani okolní tribuny, prostě vzduch, který není vidět, není vzduch :-)) Ten pocit když nevidíte na pár metrů a jen slyšíte chorály otrásající stadionem je opravdu k nezaplacení. Od té chvíle hoří v sektorech pořád něco, pyrem se rozhodně nešetří. Partizan neměl připravenou žádnou optickou prezentaci, jen nějaké nápisy, ale support byl prostě výborný. 

Fotbal končí 0:0, velká škoda, že jsme neviděli branku, ta euforie by musela zbořit ten stadion, ale nevadí i tak neskutečný zážitek, remíza Partizanu s velkou pravděpodobností zajistila titul, takže jsou hráči i fanoušci spokojení a probíhá s hráči opravdu šílená děkovačka. Ještě se oba tábory vzájemně popíchnou a já jsem zvědavý, jak to chodí tady po zápase. V okolí stadionu je tu klid, spousta lidí jde do barů, hospod a dalších podniků, konflikty jsme žádné nezaznamenali, také jsme nezaznamenali téměř žádné symboly v okolí stadionu, místní prostě ví, jak to tady chodí. Uniformovaných policistů je zde opravdu všude hodně, vrtulník stále krouží nad hlavami fanoušků. My se dělíme na dvě skupiny a dáme jen nějaké jídlo a jdeme brzo spát před ranní dlouhou cestou do naší domoviny. Pouze dva z nás nemají dost a jdou pít dále do města (jeden z těch dvou byl permanentně v lihu celý výjezd, ale užil si to náramně). 

Ráno kupujeme asi 5 druhů místního tisku, na předních stránkách všech novin, jsou vidět různé krvavé snímky z potyček na stadionu, dokonce je tam vyfocený i ministr vnitra, který se snaží ukočírovat bitku mezi fanoušky a policajty. Z tisku se pak dovídáme, že ošetření vyhledalo něco kolem 100 lidí, rovnoměrně rozložených na všechny 3 válčící tábory. Dále se dovídáme, že v noci ve městě bylo zraněno 35 policistů, které napadli Delije. Diváků na stadionu bylo tak 45 000, noviny se v tomhle počtu dost liší, ale to není tak podstatný údaj. Cena lístků se na tento zápas pohybovala okolo 1000 dinárů, což dělá okolo 300 Kč. 

Ještě před odjezdem si prohlížíme bývalou budovu parlamentu, která byla zničená při americkém bombardování a je zachována ve stavu, v jakém byla zasažena, moc pěkný pohled to nebyl a při vzpomínkách našeho průvodce běhal až mráz po zádech, jak to všechno probíhalo a vypadalo. Před přejezdem přes hranici ještě utrácíme všechny dináry, které nám zbyly a rozjíždíme se, směr Ostrava, která je vzdálená přes 850 km.

Kdo nezažil tohle derby, tak těžko pochopí co se tam dělo a jak to vypadalo, kdo zažil pouze fotbal v Česku, tak tohle nepochopí vůbec. Mentalita Srbů je úplně někde jinde a ta láska ke klubu a nenávist k úhlavnímu nepříteli je opravdu naprosto upřímná. Srbové jsou prostě opravdoví fanatici a celkově patrioti, všude po stáncích vidíte věci s národní tématikou, vidíte samá trička se symboly státu a podobné propriety. Celý výlet byl neskutečným zážitkem a mohu s přehledem říct, že za těch X let, fandění, jsem nezažil nic jen z půlky tak výborného, jako je tohle derby. Všichni účastníci zájezdu se shodli na tom, že to byl po všech směrech parádní víkend a jsme rádi, že jsme ho mohli absolvovat. Rád bych tímto poděkoval Grobarovi žijícímu v Ostravě za nevšední zážitek, který člověk na fotbale jen tak nezažije. Příště Zdar!

Matus

Autor: Blog