Blog fanoušků: Hertha BSC - Borussia Dortmund

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

S kamarádem jsme narychlo vymysleli víkendový výlet do Berlína. Při této příležitosti jsme chtěli vidět hlavní pamětihodnosti tohoto třímilionového hlavního města našeho západního souseda. Až po potvrzení pevného termínu naší vyjížďky jsem si vzpomněl, že tou dobou už by se mohlo v německé bundeslize odehrát 1. jarní kolo. A tak jsem samozřejmě chtěl co nejrychleji zjistit, jestli v době našeho pobytu nebude hrát domácí klání Hertha Berlín.

Asi to byl osud, že Hertha začínala první kolo v páteční předehrávce proti Borussii Dortmund. Žlutočerný tým ze Severního Porýní – Vestfálska je od prvního stupně základní školy mým oblíbeným mančaftem. Od této chvíle jsem hořečnatě brouzdal na internetu a hledal informace, kde seženu vstupenky, neboť takovýto zápas jsem si nechtěl v žádném případě nechat ujít. Zakoupit lístky nebylo až tak složité. Hlavní podmínkou byla pouze registrace na oficiálních stránkách klubu, vyplnění osobních údajů a samozřejmě platba. Nemuseli jsme tudíž platit žádná členství jak tomu bývá například v Anglii. Jedna vstupenka i s jakýmsi manipulačním poplatkem vyšla dohromady na 40 euro.

Jako dopravní prostředek na cestu do Berlína jsme zvolili automobil. Již 200 kilometrů od Berlína jsme na dálnici mohli vidět fanoušky z Dortmundu, kteří měli svá auta ověšeny klubovými šálami a menšími vlajkami. Od té chvíle jsem se těšil na zápas ještě více. Po ubytování ve čtvrti Kreuzberg jsme se s menším zpožděním vydali na metro, které nás mělo odvést na Olympiastadion Berlín, kde se v roce 1936 odehrály letní olympijské hry. Tou dobou nic nenasvědčovalo tomu, že se ten den má odehrát bundesligový zápas. Po prvním přestupu v metru jsme již zahlédli několik domácích příznivců s modrobílými šálami. Čím dále jsme jeli, tím více fanoušků přistupovalo. Dokonce jsme mohli hojně vidět i hostující příznivce v žlutočerných barvách. Na jedné stanici, jejíž název si již nevybavuji jsme museli přestoupit. Avšak dav byl už tak početný, že jsme museli jet asi až třetím spojem. Byla tu přítomna samou sebou i německá “Polizei“. Mnoho lidí kolem nás pilo přímo v metru lahváče. Po vystoupení jsme se jako jeden veliký lidský had vydali na Olympijský stadion. Byla už tma a tak jsme světla, která vycházela z útrob svatostánku domácí Herthy nemohli přehlédnout.  Čím více jsme se blížili, tím pomaleji jsme se sunulii. Před stadionem se kupila ohromná masa lidí, všude pod nohami řinčely prázdné lahváče a člověk musel ve tmě dát pozor, aby neuklouznul a následně se nepřerazil. Prázdné sklenky velice obratně sbíralo pár důchodců, kteří si takto chtěli přivydělat nějaké to euro navíc.

U vstupu na nás čekalo nepříjemné zjištění. Bohužel nám nestačily vytisknuté vstupenky s čárovým kódem a museli jsme proto ještě oběhnout půl stadionu, kde nám vydali “klasické“ lístky. Ale až po předložení mého občanského průkazu. Na stadion jsme se dostali někdy kolem 15. minuty. Kontroly od seker nebyly až tak důkladné jako na některých stadionech v naší zemi, zvláště v hostujících sektorech. Naše místa k sezení se nacházela v bloku 1.1 v 31. řadě. Sedačky jsme bez potíží našli, ale žena, která na nich ještě s někým seděla, nám anglicky sdělila, že je v zásadě jedno, kde si sedneme. V našich očích byl německý smysl pro pořádek a pedantství rázem zcela pryč. Našli jsme si ještě lepší místa, a to úplně nahoře vedle schodů. Výhled byl vskutku skvělý. Nevadila ani tolik nenáviděná atletická dráha.

Domácí se prezentovali pro mě celkem sympatickým supportem, ten však v průběhu 2. poločasu poněkud ztrácel na intenzitě, především po vyrovnávací brance hostujícího celku.  V domácím kotli nechyběly mávačky a konfety. Vzhledem k tomu, že jsme byli k domácím kotelníkům o mnoho blíže než k hostům, vnímali jsme jejich chorály o něco více než jejich soupeře. Dortmundský sektor byl velmi slušně zaplněn. Určitě se v něm nacházelo několik tisíc fans. Hosté začali naplno fandit asi až kolem 25. minuty. Na začátku prvního poločasu, po gólu Herthy příznivci BVB odpalují zdařilou pyroshow v podobě zelených, červených a žlutých dýmovnic. To samozřejmě neuniká bdělým četníkům, kteří vše pečlivě zaznamenávají na videokameru. Ti rozrušeně bědují a zoomují místa, odkud se valí barevný dým. Snad po celém stadionu vidíme dortmundské barvy mezi domácími. Stejně jako v okolí stadionu. Úsměvně na mě působí manželský pár stojící těsně v naší blízkosti. Žena se žlutočernou šálou a muž s modrobílou se po celý zápas špičkují. Více spokojně vypadá on, neboť domácí vedli 1:0. Nakonec vyrovnal Kagawa a oba mohou jít spokojeně domů, aniž by se strhla hádka kvůli jejich oblíbeným týmům. 

Rozhodně jsme nemohli vynechat koštovačku občerstvení. Poctivý wurst s pečivem nás naprosto uchvátil. Ten jsme zapili plastovým tuplákem piva. Rozdíl mezi humusem, který se podává například v útrobách Androva stadionu a ještě za něj chtějí zaplatit, snad ani nemohl být větší. Do paměti se mi vryl pohled na prodavače všeho občerstvení a suvenýrů, kteří byli od hlavy až k patě oděni do barev domácího celku. Doslova klubismus jak se patří.

Celkově na mě tento zápas působil dobře. Oficiální návštěva byla 65 000 diváků. To se v našich zeměpisných šířkách jistě nedá srovnávat. Osobně jsem více očekával lepší prezentaci Herthy Berlín v ulicích. Nálepky jsem viděl sporadicky, fotbalové graffiti jsem neviděl vůbec nikde. Ve srovnání s ultras Dynamo Drážďany, kteří mají své výtvory již daleko od svého města kolem dálnice, se vůbec nechytají. Návštěvu Německa hodnotím kladně a tento zápas byl příjemnou změnou oproti našim stadionům.

AUTOR: Barbarossa

Navštívili jste zajímavé utkání u nás nebo v zahraničí? Podělte se o atmosféru, zážitky a místní zvláštnostmi s námi!