Blog Fanoušků: FC Zurich - Spartak Trnava 1:1

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

V středeční podvečer se vydává 5 Valachů směr Trnava, aby se připojila k autobusovému výjezdu do švýcarského St. Gallenu, ve kterém se ve čtvrtek 29. 8. odehraje odvetný zápas o skupinovou fázi EL. 

Na místo srazu dorážíme s dostatečným předstihem, a tak před avizovaným odjezdem autobusů ve 23:00 stihneme ještě několik piv a celkově se naša partyja z Moravy a Slezska rozrůstá na 10 kusů. Po nalodění se do busů a za pokračující zábavy, holdování alkoholu, přestávek na benzinkách a snad i spánku nám cesta celkem příjemně utíká.
V centru St. Gallenu, kde je také sraz všech fans Spartaku, se zjevujeme po poledni. Vítá nás tu už 100 po vlastní ose cestujících Trnaváků. Náměstíčko se postupně zaplňuje až na počet cca 400 fanoušků, kteří o sobě dávají po celých 6 hodin pobytu na tomto místě vědět nejenom svým pitným režimem, ale hlavně neustálým zpěvem, a stávají se tak pro spoustu domorodců zajímavým zpestřením ve městě, kde se toho asi normálně moc neděje. 

V městě samotném si vlastně můžeme dělat, co chceme, a několik málo policajtů ve vycházkových uniformách plní spíše roli ukazatelů směru pro potřeby výletuchtivých jedinců (tady by měli prudiči a sběrači fans z PČR a PSR vyjet na školení, ale na to by byla v tomto článku škoda slov). Někteří výletníci, kterým posedávání a popíjení v místních hospůdkách a nebo z plechovek ze supermarketu nestačí, vyraží obhlednout místní pivovar či zámek.

Kolem 18:00 nás začínají z náměstí odvážet městské busy směr stadion, který je odtud vzdálen 7 km. Do samotného zápasu je ještě dost času, a tak se někteří ještě vyráží věnovat sběru suvenýrů. S policií u stadionu je to samé jako v centru - prostě pohoda.

Hoďku před zápasem jdem na sektor, věší se vlajky, chystá choreo a začíná se fandit už při nástupu hráčů na rozcvičku a tento fanatický support pokračuje, snad s vyjímkou poločasové přestávky, až do závěrečného hvizdu.

Hru samotnou řešit nebudu. To, že Zurich má fotbalově vyspělejší a Evropou prověřenější mužstvo, viděli všichni už v prvním zápase ve Zl. Moravcích a já hlavně nejsem internetový diskutér, který ví, co by kdyby, ale jsem fanouškem. A proto bych spartakovským fotbalistům poděkoval za to, že díky nim jsme mohli tento výjezd zažít, a myslím si, že dalších 900 v bílých trikách oděných fanoušků, které ani domácí prohra neodradila, se mnou bude souhlasit, protože atmosféru, jaká byla v AFG aréně tento čtvrteční večer, jen tak nezažijete.

K fans Zurichu jenom tolik, že jejich kotel mohl čítat tak 2000-2500 hlav, a kolik z nich aktivně povzbuzovalo svoje borce, říct nedokážu, bo jsem je snad vůbec neslyšel. Oficiální návštěva tohoto utkání byla 4200 diváků.

Co se týká občerstvení, tak pivo 6 CHF stejně jako v hospodách ve městě (tam bylo ale výborné, tady slušně řečeno nic moc) a bílá klobása na grilu (6,5/10), zato bulkou jsem mohl klidně i zabít, jak byla tvrdá, ale protože to bylo mé jediné jídlo dne, stojící taktéž 6 CHF, tak jsem si z tím poradil.

Po zápase 45 min čekání na stadionu a pak rychle do busu a o půlnoci vyrážíme na cestu k domovu. To ještě nikdo z našeho autobusu netušil, že ta nám zabere ještě celý příští den. Náš autobus, dá se říct, odešel hned po hodině jízdy, pak se sice ještě řidičům po 7 hodin dařilo oddalovat jeho definitivní skon neustálýma přestávkama spojenýma s doléváním vody, ale nevyhnutelné muselo přijít po 400 km jízdy nejízdy na jednom z rakouských dálničních odpočívadel, autobus nás nechal ve štychu.

Co se mi zpočátku jevilo jako stašný průser, se nakonec stalo ne až tak hrozně stráveným dnem. Autobus totiž kiksl asi na nejlepším možném místě, na odpočívadle u Mondsee, kde jsme měli aktivit na výběr, záleželo jenom, co kdo preferoval: od nasávání vína a piva na benzince, přes hraní karet, až po osvěžující koupel a chytání bronzu u jezera nebo spaní v rozbitém buse.

Museli jsme počkat do 16:00 na klubový autobus, který byl s fotbalistama v St. Gallen a teprve poté, co je vysadil na letišti, tak se s klubovými věcmi vydal zpět na Slovensko. Tady snad patří klubu díky, že nás tam nenechal trčet ještě déle a tuto možnost návratu nám umožnil.

Klubovým busem už to byl tzv. rychlý přesun pouze s jednou přestávkou do Trnavy, kde jsme kolem 20:30, a tam už nás účastníci zájezdu z ostatních autobusů očekávají v místních restauračních zařízeních. Náš výjezd pak končí po 54 hodinách doma na Valašsku.

Závěrem velké DÍKY všem co se podíleli na organizaci jak už samotného zájezdu, tak i všech věcí týkajících se dění ve městě i na stadionu.

Autor: Blog & Kony S-U