Blog Fanoušků: Fanoušci Dynama na přípravě

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Během uplynulých sedmi dní jsme absolvovali dva přáteláky Dynama. Ten první se odehrál v tréninkovém centru Složiště, které se nachází kousek za Budějovicemi. Na ten druhý jsme jeli v sobotu do Prahy. Tam Dynamo na umělé trávě v Edenu odehrálo mač proti Bohemians Praha 1905.

Na první zápas neděláme nějaký speciální nábory, vypíšeme událost na FB a víc neřešíme. O to větší překvapení je, že se nás na nádraží schází patnáct, odkud jedeme MHD za město do tréninkového centra. Většinu do autobusu zve Jirka Lála, ti co byli Jirkou v minulosti vytrestáni si kupují lístek. Na umělku přicházíme v pauze mezi prvním a druhým zápasem (na fandění si vybíráme jen ten druhý), vyvěšujeme jednu flagu a stojíme na malé železné tribunce. Poté doráží šestnáctý fanoušek. Na zimní přátelák to není špatné číslo. 

Fandíme od první minuty, snažíme se nedělat mezery mezi pokřiky a chorály. To se nám i docela dobře daří. Během prvního poločasu jdeme všichni do půl těla, zpíváme chorály a proskakujeme lavičku, která nevydržela nápor. Druhý poločas pokračujeme v nastoleném tempu z toho prvního. Těsně před koncem utkání odpalujeme šest světlic a po skončení zápasu jdeme za hráči na umělku, kde uděláme společnou fotku. Ve stylu hardbassu odtančíme zpět na zastávku, kde se dohodneme na tom, že hardbass pojedeme i v MHD. To děláme asi 20 vteřin, kdy se řidič rozjede, popoveze nás asi dva metry a jako idiot skočí na brzdu. Vysílačkou pak volá bengům, že mu třicet zamaskovanejch skáče v autobusu. Tímto článkem bych řidiči chtěl říct, ať si zopakuje počty a nedělá z komára krokodýla... Asi čtvrt hodiny jsme drženi v autobusu, pak přijíždí stylem Kobry11 dvě auta měšťáků, kteří vidí, že se nic neděje, takže zvolní, opíšou občanky a jedou pryč. Tím i první přátelák v rámci Dynamofans skončil, protože domů jedeme dalším autobusem, ve kterým jsme už radši v poklidu. Stejný večer dáme vědět, že se v sobotu chystá výjezd na další přátelák, tentokrát do Prahy.

Na ten se scházíme v počtu osmi lidí, dokupujeme zásoby do vlaku a pomalu vyjíždíme. Ve vlaku se bavíme takřka klasicky. Fandění, alkohol a blbosti nás udržují čilé po celou cestu. V tom se nám z kupéčka ztrácí úúúplnou náhodou i závěsy z okýnek a v Praze na hlaváku, když už jsme stáli, je zataženo za červenou páku nad dveřma, které jsme říkali turbo a proto nic neřešili... Strojvedoucí to vyřešil nadávkou do bezmozků, ale my mohli pokračovat v klídku dál. Obsadili jsme jednu z hospod v blízkosti Edenu, kde ladíme formu a pak se přesouváme na stadion. Před stadionem je k vidění náš bývalý trenér Jarda Šilhavý, na stadionu další z ex kaučů Pavel Hoftych a celkem dost profláklejch tváří z televize. Nepřeskočím však to nejdivnější, a sice cenu lístků na Tipsport ligu. Zloději si za tenhle super důležitej mač, který ani není podle šéfa Tipsport ligy pro fanoušky, ale pouze pro hráče, v klídku vybírají padesát korun... To se jinde platí na druhou ligu. Studenti to však mají za dvacku a tak se naše ekipa rázem stává studující. A všem je jedno, že jednomu z nás je i devětadvacet... Horší to bylo s kontrolou. Ochranka to vzala celkem poctivě a zabavuje pyro. Něco se nám však podařilo protáhnout a odpalujeme dýmy a nějaké světlice hned od začátku zápasu. Tomu přihlížela i čtveřice četníků. První poločas se snažíme fandit co to jde, někteří z nás jdou i do půl těla, ale hlasově to není žádnej zázrak. V druhém poločase už tak moc nefandíme, hlasivky po dlouhém dni stagnují. Zelenobílých se sešlo zhruba 250.  Co jsem viděl z fotky, měli vyvěšenou i nějakou flagu. O to víc mě zajímá, proč nefandili nějak organizovaně a jen párkrát za zápas zařvali Bohemka do toho. Možná fandila nějaká menší skupinka lidí kterou jsme však neslyšeli, stejně jako nemuseli slyšet oni nás. Fotbal skončil remízou 2:2. O to víc je k naštvání, že jsme první gól dostali asi po třiceti sekundách hry a ten druhý zhruba třicet sekund do konce zápasu... Po zápase jdeme na tramvaj, kterou se svezeme přímo k nádraží Vršovice a už v půl šestý jedeme zpět do Budějc. Většina už působí ospalým dojmem a tak nějak extra nebejčíme. Přesto na nás dvakrát vylejzá mašinfíra a hrozí vyhozením ze souravy. Nic se neděje všichni jsme dojeli v pořádku.

Autor: Blog