BLOG FANOUŠKŮ: Evropa a 2. liga v Anglii

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Koncem roku se blíží otcovi šedesáté narozeniny, a my s bratrem přemýšlíme, jaký dárek by byl k těmto kulatinám vhodný. Přemýšlení to věru není příliš dlouhé. Otec je celožitovní fanoušek Manchesteru United (což zdědil i bratr), a na jejich zápase nikdy nebyl. Navíc je samozřejmostí, že pokud se na ně někdy dostane, mělo by to být na Old Trafford.

Prvním našim terčem je zajisté najít vstupenky na Premier League. Jenomže už v téhle fázi se zjišťuje, proč mají United (tomu nahrává i kapacita stadionu) po Dortmundu nejvyšší návštěvy ze všech klubů. Zkrátka poptávka je vysoká, čemuž také odpovídá ne úplně jednoduchá cesta k nim. Již v prosinci pozorujeme, jak u zbývajících domácích utkáních do konce sezóny svítí červený nápis SOLD OUT. Až nějaké dva, tři týdny před zápasem, tuším s Aston Villou, jdou do oběhu vstupenky, které se uvolnily. To pro nás nejsou moc výhodné vyhlídky pokud to takhle chodí na každý zápas. Navíc jsou zapotřebí 3 vstupenky vedle sebe, což taky není jednoduché.

Do hry tedy vstupuje záložní plán, kterým je Evropská Liga. Sice jde o první vyřazovací kolo, vstupenky jsou ale levnější a již 2 měsíce dopředu (před Vánoci) se losují soupeři. Na United vychází Club Bruggy. Není to sice top klub, ale hrál základní část Ligy Mistrů a poháry hraje pravidelně. Tím je vše rozhodnuto, a na Štědrý den se nakupuje. Cena jedné byla 35 liber + 5 liber nečlen oficiálního fanklubu (1100 Kč) v úrovni víceméně brankové čáry. Jen pro srovnání, tatáž místa jsou na Premier League o 15 liber dražší. Samozřejmě se lze obrátit na weby zprostředkovávající tyto věci, na které ale opravdu nejsem. Tyto weby si k ceně vstupenky účtují další nekřesťanské libry, z čehož mě při pohledu na finální sumu bolí oči a je mi mdlo. To nám za tu jistotu místa rozhodně nestojí.

Nejdůležitější část tedy vyřízena. Zbytek, jako letenky a ubytování, je naplánován na blízkou budoucnost. Jelikož Evropská Liga se hraje ve čtvrtek a do víkendu je to jen pár hodin, bylo by nelidské vracet se v pátek. Tím spíše, když ať už Manchester nebo jeho okolí v sobotu toliko vybízí k fotbalovým radovánkám. Ale k tomu se vrátím později.

Je čtvrtek poledne, a my z Katovic letíme do Manchesteru. Již začátek cesty nám napovídá, že tenhle výlet nabídne plno zážitků. To když část letiště musí být vyklizena pro policii, kdy jeden z jejich členů navlečen do pyrotechnického obleku, skafandru, či jak se tomu říká, neohroženě kráčí prozkoumávat něco před vstupní halou. Po chvíli se klidným krokem vrací a chod letiště je obnoven. Do Manchesteru přilétáme kolem 14 hodin. Jelikož se poměrně vyžívám v plánování svých dovolených, cesta do hotelu je místní dopravou rychlý a navazující proces, přesně podle mých notiček. Času do utkání, které začíná ve 20 hodin místního času, je ještě spoustu, takže lehký odpočinek, ležení, zasvěcení do anglických televizních kanálů a následná večeře v restauraci nedaleko stadionu probíhají jako po másle.

Na Old Trafford na můj popud dorážíme alespoň hodinu a půl před utkáním, abychom měli dostatek času se pokochat. Zdá se, jakoby kromě nás, pracovníků stadionu a přibývajících fanoušků z Brug nikdo není. Stadion se plní velmi velmi pozvolna, až mám mírné obavy, zda bude alespoň 65 tisíc, které dopředu predikuji. V základní fázi měli United průměrnou návštěvu kolem 60 tisíc. O koho ale obavy nemám, jsou fanoušci Brug. I fotbalu nevěnujícího se člověku muselo být jasné, že sektor vyhrazený hostům bude do posledního místečka zaplněný, což se potvrdí již před hráčskou rozcvičkou. Svými hlasitými pokřiky již dopředu vysílají signály, že na dnešní zápas nedojeli jen jako tiší pozorovatelé.

Ještě 10 minut před utkáním jsou sedačky na zbylých částech stadionu osiřelé. Lidé se asi ještě zahřívají v útrobách stadionu. Je holt zima až běda. Na úvodní hvizd se už ale všichni nacházejí u svých míst, a jak jsme se později dozvěděli, přišlo 70 tisíc fans, čímž je  překonán můj osobní rekord v zápase mnou navštíveném, což byl domácí zápas Bayernu Mnichov. Úvod začíná ve svižném tempu s gólovými šancemi, a z toho pramenící atmosféra je velmi dobrá. Kolem dvacáté minuty ve službách belgických, exslávista Deli, předvádí výborný brankařský zákrok levou rukou, což rozhodčí oceňuje nejen penaltou, ale i červenou kartou, která je ještě zkoumána pomocí VAR. Zde oceňuji hlasatelku, která do mikrofonu vysvětluje, co přesně se zkoumá. Tahle jednoduchá pomoc divákům na českých stadionech chybí, a tím pádem nikdo neví, o co jde.

Poločas 3:0 pro domácí, v podstatě hotovo. Tenhle stav významně ovlivňuje následující fandění hostů, a do konce zápasu, který se v druhém poločase hraje jen na jedné půlce, je v podstatě není slyšet, což je velká škoda. Marně také vyhlížíme, zda na hřiště vyběhne pan Krmenčík. Se závěrečným hvizdem na ukazateli skóré svítí výsledek 5:0. Po úvodním zápase 1:1 jdou dál United. Cestou ze stadionu se sice mísí domácí fanoušci s hostujícími, žádný konflikt ale neprobíhá. Vše je monitorováno žlutovesťákama. Tak to by bylo…Co dál?

Páteční den patří prohlídkám místních stadionů. Nejprve United, posléze City. Ani k jednomu klubu nemám žádný vztah, ale na druhou stranu když už tam jste, fotbalová zvědavost zvítězí, a jdete se promenádovat. Pozitivnější pocity mám určitě z Old Trafford. Sice to není nijak supermoderní stadion, ale dýchá na vás, že jste na jednom z nejslavnějších fotbalových míst. Navíc místní sekce klubové historie je velmi povedená. To City sice moderní stadion má, chybí ale zbytek. Přijde mi to takové umělé, nebo nevím jaké přesně slovíčko by se k tomu hodilo. Když je navíc součástí vaší prohlídkové skupiny mladík asijského sezření, který ji stráví pozorováním všeho okolo skrze displej svého telefonu, máte chuť se ho zeptat, kolikrát si ten 90-ti minutový videozáznam pustí, až přijde domů.

Je tu sobota a přichází čas na můj vybraný zápas. Zápasy v Manchesteru a okolí konané skrz všelijaké soutěže jsem měl podrobně zmapované, včetně dopravy, vstupenek a všeho možného. Do finálové trojky se vešly výjezdy do druholigových měst Blackburnu, Huddersfieldu a Sheffieldu. Nakonec vyhrává Sheffield Wednesday. Sice lístky jsou docela drahé (39 liber), ale převládají klady, což jsou: průměrná domácí návštěva kolem 23 tisíc, stadion Hillsborough známý svou tragédií z roku 1989, Wayne Rooney přijíždějící se svým Derby County a konečně i samotné Derby, které je vzdálené kolem 60-ti kilometrů, což slibovalo velký výjezdový počet fans, který jsem si i potvrdil na jejich webu, kde bylo napsáno SOLD OUT. Místa k sezení jsem vybral naproti hlavní tribuny do takové řady, kde by nás neoslňovaly případné paprsky slunce. Ano, až takhle jsem měl nastudovaný stadion.

Po příjezdu do Sheffieldu zapadáme do krásné nádražky na jedno příjezdové pivo. K našemu překvapení zde čepují i Bernarda. My ale upřednostňujeme to anglické, když už jsme teda v Anglii. V tramvaji jedoucí ke stadionu nás doprovází skupinky fanoušků Derby, kteří si již zde ladí své hlasivky klubovými popěvky. Samotný stadion se mi opravdu moc líbí. Je to taková ta stará anglická klasika. Turnikety stejně jako na Old Trafford nejsou zcela určeny pro lidi se širším obvodem pasu. Do začátku stále dostatek času, který se vyplňuje dalším pivem a ochutnávkou místního jídelníčku. Bereme hot dogy, které lze ozdobit libovolným množstvím kečupu nebo majonézy. Ano, přesně tak… majonézy! Týpek přede mnou vybírá právě bílou variantu. Na vlastní oči jsem viděl, jak to v tý sračce topí! Samotná kvalita jídla nic moc. Mám pocit, že kdyby tohle nabízeli stánkaři na českých stadionech (a možná že i nabízí. Nevím, chodím jen na Slovácko), v rubrice Klobáskový poločas by to nemělo asi valného hodnocení. K tomu přidáváme další pivo za necelých 5 liber. Ach ty ceny...

Hráči vchází na hřiště a tóny zřejmě klubové hymny doprovází i hlasy mnohých domácích fans. Očekávám tedy dobrou atmosféru. Očekávání se ale během celého zápasu domácím vůbec nepodařilo potvrdit. Prakticky chybějící kotel a jen semtam vyskandované WEDNESDAY! bylo velmi málo. Pravdou je, že domácí hráči k burcování fans opravdu nepomáhají, a svými chybami dostávají během prvního poločasu ze čtyř střel 3 góly. To neunáší část přihlížejících, a mizí nenávratně ze svých sedadel. To fanoušci Derby, kteří zaplnili tribunu za bránou, se baví a jsou slyšet celý zápas. Sheffieldu se asi 15 minut před koncem už jen podaří snížit a prohrávají 1:3, za což jsou po zápase vybučeni. Potvrzují tak své špatné výsledky z posledních pár týdnů.

Po skončení zápasu odcházíme zkouknout místní fanshop a památník oněch 96 fanoušků, kteří zde v roce 1989 zahynuli. V neděli se v Manchesteru před odletem ještě v místní hospodě díváme na United hrající na Evertonu. Ještě větší zkrat než gólman De Gea v onom zápase později předvádí bratr svým přesvědčením, že letíme až 18:30. Takže žádný spěch a v pohodě zvládneme dodívat celý zápas. Až na letišti ovšem zjišťujeme, že naše letadlo letí již 17:30, tudíž máme smůlu a ke gatu dobíháme pozdě. Po zahájení krizového řízení a vybrání nejlepší alternativy se domů dostáváme o 15 hodin později. Místo směru Manchester-Praha se domů dostáváme dvojicí Liverpool-Krakov.

Kolem a kolem zhodnocuji výlet jako povedený. Padlo hodně gólu, což je fajn (i přesto, že mou zápasovou výbavu zdobí šála Fanklubu defenzivního fotbalu). Nakonec i těch pár hodin navíc mělo své klady. Jen škoda té zimy a deště. No jo, co ale chceme, když je únor a jsme v Anglii…

Autor: Blog

ze světablog fanoušků