Blog fanoušků - Dinamo - Hajduk

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Po zprávě, že Mamič skončil ve vazbě a Bad Blue Boys hlásí po sedmi letech návrat na Maksimir nám hlavou proběhla myšlenka, že lepší příležitost jak se podívat na Balkán, kam jsme se už nějakou dobu chystali, dostat nemůžeme. Na tento atraktivní duel vyrážíme v pátek o půlnoci ve čtyřech lidech, směr Záhřeb.

Cesta ubíhá rychle a v Záhřebu jsme kolem sedmé hodiny ranní. Lístky se prodávají až od desíti hodin, tak se chvilku touláme v okolí stadionu a kolem půl deváté už stojíme ve frontě, která se pořád zvětšuje. Lehce před desátou se začne konečně prodávat a za nedlouho kupujeme vstupenky na východní tribunu. Cena se pohybuje v přepočtu zhruba od 40 do 160 Kč.

Jen dodám, že už v pátek jsme vyrazili protože tentokrát jsme se rozhodli nejet jen na otočku, moře je totiž ze Záhřebu co by kamenem dohodil. Původní záměr byl sice strávit u moře alespoň celou sobotu a lístky si koupit až v neděli před zápasem, ale obava o ně a pocit jistoty zvítězil. Po nákupu vstupenek tedy vyrážíme do Rijeky, kde ještě stihneme omrknout místní stadionek, který je napasován mezi mořem a skálou a působí velmi útulně. Pak už se věnujeme zaslouženému koupaní a odpočinku. Blíží se večer, takže ještě rychle sháníme ubytování, což se nám daří během chvilky. Rychle se ubytujeme a míříme do města, kde se najíme k prasknutí a po zbytek večera už se věnujeme převážně popíjení.

Ráno po probuzení se dáváme chvilku dohromady a natěšení vyrážíme směr Záhřeb. Po necelých dvou hodinách cesty jsme na místě a parkujeme kousíček od stadionu. Vystupujeme z auta, přemýšlíme co dál a během chvilky vedle nás parkují Němci z Kolína nad Rýnem, kteří se taky přijeli mrknout na tento zápas. Prohodíme pár slov, s němčinou problém nemáme, někdo mluví i anglicky a každý si jde po chvilce dál svou vlastní cestou. Usedáme do restaurace kousek od stadionu, dáváme pozdní oběd, nějaké to pivo a pomaličku kolem nás začínají proudit fanoušci Záhřebu. To je znamení, že máme nejvyšší čas jít, abychom stihli pochod domácích BBB. Přece jenom jsme v noci vypili pár piv a nějakého panáka, a tak na rozdíl od němčiny a angličtiny nám chorvatština udělí trošku úsměvnou lekci. Jdeme kolem stadionu, kde visí na obřím dresu nápis "Nema predeja" a my se divíme, proč jsou opět u pokladen tak dlouhé fronty, když je tam napsáno vyprodáno. Myslíme si, že se asi začali prodávat vstupenky na horní patro západní tribuny, které ale nakonec pro tento zápas zůstalo uzavřeno. Po chvilce pak obhlížíme suvenýry jednoho z místních prodejců a ty nám napovídají, že slovní spojení má trošku důležitější význam. :-) Nevíme přesně odkud má pochod začínat, ale proudící se fanoušci a zpěv nás rychle nasměrují. Po chvilce už vidíme BBB pochodují za vlajkou "Lopovi odlazite !". Občas je k vidění pyro a než se nadějeme, jsme u stadionu. Pochodu se zúčastnilo několik tisíc fans, nespočet strážců zákona a vše se samozřejmě odehrálo za vydatného zpěvu pokřiků a chorálů. Moc pěkné představení.

Blíží se zápas a v okolí stadionu je problém najít člověka, který by na sobě neměl klubový symbol. Dáváme ještě něco na jídlo a míříme na stadion. Občerstvení tady mimochodem pestré, každý si dal dle libosti, protože bylo z čeho vybírat ( hot-dog, klobása, hamburger). Tímto se zároveň omlouvám příznivcům klobáskového poločasu, že jsme zapomněli na fotku, která by opravdu stála za to.

Zbývá ještě něco málo přes půl hodiny do zápasu a stadion už je slušně zaplněn. Při nástupu hráčů na plochu se celá naše tribuna východ zvedá a stojí, což tak zůstává do konce zápasu. S úvodním hvizdem spouští Torcida, která je na jižní tribuně první chorál a zpívá hned na začátek celých šest minut v kuse. V jejím sektoru se sešlo něco kolem čtyř tisíc fanoušků, k vidění byly vlajky na mávaní a bubny, které jsou k vidění i v domácím sektoru. Určitě se najdou lidé, kteří zastávají názor, že bubny patří spíš na hokej, ale myslím, že tady jsou rozhodně na správném místě a dodávají hlavně zpěvu chorálů ten správný náboj. Na druhé straně stadionu, na severní tribuně mají svůj domov BBB, kteří se schází za vlajkou "Sloboda Dinamu" a přesto, že jsou v první půlce od nás hodně daleko, tak je slyšíme dobře. V levé části tribuny se nachází několik desítek příznivců Mamiče, kteří jsou však od pravých BBB odděleni nejen četníky, pořadateli, ale také dvěma prázdnými sektory. Domácí jsou i kvůli tomu v sektoru docela nahuštěni, a tak netrvá dlouho a chvilku po úvodním hvizdu prorážejí policejní kordon a sektor se rázem zvětšuje. Oba tábory fandí vytrvale a kvalitně. Když začali domácí při některých pokřicích tleskat, byla to pastva pro oči. K hodně pokřikům se přidávají také lidé na tribuně. Hajduk vstřelil úvodní branku, takže hosté ještě přepínají na vyšší otáčky a jejich zpěv opravdu stojí za to. Domácí však stav na hřišti vůbec nezajímá a pořád hlasitě fandí, povedený je hlavně odpovídající pokřik se zbytkem stadionu. Je konec poločasu a probíhá taková malá děkovačka u sektoru Torcidy, protože hráči Hajduku mají kabinu pod jejím sektorem, hezké gesto. V přestávce se přesunujeme někde doprostřed tribuny, aby jsme přece jen byli blíže domácím. Ve druhém poločase odpalují BBB průběžně dýmovnice, červené a především žluté ohně. Polovina z nich končí u Mamičových BBB, ke kterým přiletěla i nějaká sedačka. Ostatně stejně jako před zápasem, to jsme bohužel propásli. Pro balkánský styl fandění je pyrotechnika nepostradatelný prvek a bylo znát, že při každém odpáleném ohni šel fanatismus a support u domácích ještě kousíček nahoru. Hosté tentokrát s vyjímkou snad jedné dýmovnice a dělobuchu s pyrem absentovali, údajně to snad byla dohoda s BBB. Jinak co se fandění týče, tak u domácích se ve druhém poločase našlo pár slabších chvilek, ale když se do toho opřeli, tak šel mráz po zádech. Za zmínku ještě stojí, když kotel Dinama začal za mohutného zpěvu točit tričkama nad hlavou. Hold v jednoduchosti je krása. Suma, sumárum, výborná atmosféra ! Snad jediné co tomu bych tomu "vytknul" a v co jsme tajně doufali, že jedna nebo druhá strana odpálí větší množství pyra, které by mohlo skončit na tartanu nebo na ploše. Bohužel pro nás, tentokrát zůstali kbelíky hasičů nevyužity, tak snad příště. :-)

Zápas, kterému přihlíželo něco kolem třiceti tisíc fanoušků končí remízou 1:1, ale v neděli byl tenhle výsledek pouze na hřišti. Fanoušci BBB a Torcidy, se stali vítězi, protože dokázali vyhrát ve válce mezi nimi a Zdravkem Mamičem. Po zápase nasedáme do auta a míříme domů, nemáme času na zbyt, protože půlka osádky musí po hezky stráveném víkendu zpátky do pracovního procesu. Podle toho vypadá naše jízda, takže spíš letíme než jedem a u česko-rakouských nás staví četníci. Po ověření, že nejsme utečenci nás pouští dál. Na závěr snad jen, že Chorvatské derby stojí za návštěvu a můžu ho všem jen doporučit.

Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí ! :-)

Autor: Blog