BLOG FANOUŠKŮ: ČR-LOTYŠSKO

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Nejdříve bych zabrousil krapet do historie. Naposledy jsem byl na zápase České reprezentace v roce 2002, kdy se tehdy nově rodící tým pod taktovkou Karla Brucknera pozval na pražskou Letnou tehdejší společný tým Jugoslávie. Česko vyhrálo zcela suverénně 5:0 a já už na ně od té doby nikdy nešel.

Po třinácti letech jsem si řekl, že bych se mohl jít podívat na blížící se kvalifikační utkání o EURO 2016 ve Francii proti Lotyšsku. Nejen média do světa křičela, že už zbývají poslední dva tisíce lístků a tak sem si řekl, že by fanouškovská atmosféra mohla být slušná. Jaká byla skutečná realita, to mohl každý vidět ať už přímo v pražském Edenu nebo u televizních obrazovek.

Nečekal jsem žádný zázrak ohledně příznivců naší "repre" a to se mi taky potvrdilo. Již cestou do Edenu jsem potkal klasické vypité tatíky, co se na jedno odpoledne odpoutali od své manželky, pořvávali neidentifikované pokřiky a měli na hlavě již tradiční, šaškovské klobouky do výšky. V tu chvíli jsem si poprvé řekl "ježisi kriste, co jsem si to zas vymyslel za kravinu".

Přijel sem k šapitó Eden a již hodinu před zápasem zde korzovaly davy lidí. V tu chvíli jsem u fan shopu Slavie slyšel jakýsi křik, skupinka nějakých opitých individuí pomalovaných národními barvami České republiky chtěla napadnout skupinu Lotyšů. A asi za tři vteřiny už Češi řvali "Latvia!" a chtěli se družit. V tu chvíli jsem si podruhé řekl "ježiši kriste, kam jsem to vlezl?".

Půl hodiny před výkopem jsem zaujal své výsostné místo na hlavní tribuně a jal sem s pozorovat mumraj v Edenu. Poprvé se mi líbilo, jak byli všude vyvěšené národní vlajky a to nejen klasické české, ale i fanouškovsky vytvořené zástavy. Zvláště ty na tyčích, co byli k vidění v "kotli" ČR snesou přísnější měřítko.

Tribuna Sever měla sloužit jako jakýsi kotel, a tam, kde normálně stojí spíkr Slavie, tak teď tam byl nějaký týpek, který byl obklopen bubenickým orchestrem.

Přímo na hrací ploše byl moderátor večera, který se snažil hecovat příznivce domácích a asi každých 5 minut upozorňoval fanoušky na stadioně, že je připravené choreo a dával jim instrukce, jak s tím zacházet, jak to zvednout atd...

V té chvíli jsem si prvně uvědomil, že návštěva na dnešním utkání nebude taková, jakou si představovali nejen papaláši ze svazu.
Na hlavní tribuně vedle mne seděl jakýsi novinář a zde nastává jedna historka, na kterou dlouho nezapomenu...

Kousek od nás přišli novináři z Lotyšska. Měli na sobě národní dresy, přivedli s sebou i svá dvě dítka, taky oblečená v trikotu vínové barvy a novinář sedící vedle mne, když to zpozoroval, doslova prohlásil: "oni jsou jak Balkánci. Na sobě dresy, hrozně to prožívají, snad se nám nic nestane".

Přiznám se, že na tohle jsem neměl odpověď a zůstal jsem v němém úžasu, jak si tohle může vzdělaný člověk myslet...
No nic...Moderátor večera se snažil naučit obecenstvo na zápase novému repre chorálu. Zazněl jednou a naposled, když to ten dotyčný verbálně prezentoval do mikrofonu.

Blížil se výkop utkání, obě mužstva byla již na hrací ploše, zněly hymny a u té naší měli fanoušci na TS zvednout již avizované, svazem připravené choreo. Být ta tribuna plná do posledního místa, nevypadalo by to tak průměrně než jak jsme to viděli v realitě.

Zápasový support se skládal z tradičních pokřiků, když zaznělo obligátní "Kdo neskáče...", řekl jsem si potřetí "ježisi kriste, proč?"
Jak zápas plynul, Lotyšsko k tomu vstřelilo úvodní a na dlouho vedoucí gól, ukázala se pravá mentalita repre fans. Buď fandí (čti křičí) malá skupinka lidí, nebo je ticho anebo slyšíš již tradiční pískot aneb fandíme jen, když se daří....

Ještě bych upozornil na jeden fakt, nevím, jestli je to dlouhodobá záležitost, přeci jen jsem šel na tento druh zápasu po hrozně dlouhé době, ale překvapilo mne, že čeští fanoušci používali při "fandění" taková ty tleskátka, co se používají třeba při tenisových zápasech v Davis cup.
Vuvuzela hadr...

Ve druhém poločase stojí za zmínku až takový ten hukot při závěrečném tlaku českých fotbalistů. 
Jinak žádná sláva.

Hostů z Lotyšska mohlo přiject tak kolem 50 fans plus mínus. Jedna skupina byla v sektoru hostí, který ovlajkovali svoji velkou, národní zástavou, tak pak i menšími, klubovými vlajkami. 

Další skupina příznivců pobaltského státu byla na hlavní tribuně. Chvílemi byly obě skupiny slyšet víc než domácí sympatizanti.
Utkání skončilo 1:1, někteří "věrni" nevydrželi ani do konce a odcházeli ze svých míst domů.

Zápas sledovalo na 13.722 platících diváků.

Možná pro někoho tento textový výlev může vyznít až moc černobíle, berte to proto tak, že je to můj názor a snažil sem se Vám poskytnout jen můj pohled na fanouškovskou atmosféru při utkání české reprezentace.

Tudíž závěrem, byl to zajímavý zážitek, ale klubová podpora je klubová podpora...

Autor: Blog