BLOG: Fanatikem na Repre... Sci-fi? Ani náhodou!

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Minulý týden probíhal v Tychách evropský šampionát a neunikla mi aktivita Vlajkonošů. Já jsem nikdy na reprezentaci U21 nebyl. Mám rád fotbal, ale pravidelně na žádný tým nechodím. Ze Svitav to mám na ligové stadiony nejblíže přes hodinu a k žádnému ligovému týmu nemám prostě nějaký vztah.

Jsem takový ten divák, který si zajede na reprezentaci seniorskou, ale tam se ani zapojit do nějakého organizovaného fandění nedá. Nicméně fandění mi cizí není. Jsem takový ten typ, který si pouští videa na youtube (Horto, Paokara...) prostě takové ty klasiky snílků, které byste chtěli zažít, ale víte, že je to jen pohádka :-)

Původně jsem návštěvu malého Eura neměl ani v plánu, ale po zápase s Německem a Itálií jsme se s kamarádem rozhodli, že si uděláme výlet do Polska.

Do přibližně 250 km vzdálených Tych přijíždíme před šestnáctou hodinou a míříme na náměstí, kde už je živo. Všude postávají skupinky českých fanoušků a popíjí se pivko. Z náměstí je plánován společný pochod Vlajkonošů na zápas a s přibývajícím časem se náměstí velmi slušně zaplňuje a připravuje na pochod. 

To co následovalo, jsem nečekal, že bych někdy mohl zažít na vlastní kůži. Možná tisícovka fanoušků vyráží za zpěvu chorálů a pokřiků směr stadion. Vzduchem lítá pyrotechnika a najednou slyším přesně to, proč si pouštím třeba to Horto na Youtube. Zpěv davu a taková ta ozvěna, která způsobuje husí kůži a mrazení v zádech... 

Dav se blíží ke stadionu a my musíme s kámošem jinou bránou. Zde se tedy naše cesty s davem rozcházejí. Na stadionu jsme v sektorech s dobrým výhledem na fanoušky českých vlajkonošů. Ti jsou v sektoru převážně v bílem. Přiznám se, že toto moc nechápu, protože drtivá většina českých fanoušků chodí v červeném. Chápu, že se chtějí odlišit, ale všichni naši soupeři na Euru nastoupili v bílých dresech, a tak to vypadá, že se jedná o fanoušky soupeře :-D 

Již dlouhé minuty před výkopem je v sektoru Vlajkonošů živo a rozjíždějí se první chorály. Nese se to pěkně a s očekáváním vyhlížím začátek zápasu. Dočkávám se a nejenom že sektor hlasitě povzbuzuje od první minuty, ale v sektoru jsou v průběhu zápasu k vidění i dvě choreografie, které zbytek stadionu odměňuje potleskem. 

Podpora Lvíčat má během zápasu vzestupnou tendenci a to i přesto, že Lavičkův výběr do poločasové přestávky dvakrát prohrává. Pokud jsme předpokládali, že inkasované branky se negativně podepíší na atmosféře zápasu, tak to bylo právě naopak. Kotel za brankou fandí dál, jako by se nic nedělo. Při inkasované brance se na pár vteřin zpěv chorálů ztišil, ale hned zase pokračuje dál a je snad ještě hlasitější. S postupem času stále víc sleduji sektor vlajkonošů, ze kterého srší fanatizmus. Pomáhá tomu několik jednotlivců ve spodní části, kteří jsou celou dobu otočení zády k hřišti a je vidět, jak kotel před sebou hecují. Zcela evidentně to nedělají poprvé. Několikrát se do podpory zapojuje stadion, který se i přes poločasový výsledek 2:1 pro Dánsko dobře baví. 

První půle je u konce a já jsem tím vším fascinován. Fanatizmus, energie a škála pokřiků mě mile překvapuje. Navštívil jsem řadu reprezentačních zápasů, ale toto jsem nikdy nezažil. Cestou do bufetu rozebíráme fandění a jsme z toho nadšení. Stezka za tekutinami se nakonec změnila v návštěvu sektoru vlajkonošů, protože vzhledem k frontám bychom na řadu přišli až někdy po zápase, a tak si alespoň do kelímku napouštíme horkou vodu, která teče na toaletách. Následně míříme do sektorů za brankou. Stadion je celý průchozí a u vstupů nikdo nekontroluje kam máme vstupenky, takže pohoda.

Přicházíme do sektoru a sledujeme osazenstvo v bílých tričkách. Sami jsem v červených dresech, ale takových je nás tady více, takže si s tím nedělám nijakou hlavu a čím dál víc toužím tady zůstat a vidět, jak to funguje zevnitř. 

Blíží se výkop druhého poločasu a v sektoru začíná být opět živo. Rozhodl jsem se, že na rozdíl od kámoše tady zůstanu. Najednou vidím do tváří těch bláznů dole u zábradlí, kteří jsou otočení směrem k tribuně a přes megafony celý několikasethlavý dav rozeřvávají a burcují. Ti co nemají megafon, tak to prostě hecují verbálně, grimasou a v podstatě celým tělem. Popěvky jsou velmi chytlavé, a tak se zapojuji do fandění. Naprosto mě to pohlcuje. Zažívám něco, co jsem nikdy nezažil. Fandění je s přibývajícím časem ještě fanatičtější a já jsem najednou v pohybu. Najednou mi poklepe na rameno kámoš, který se rovněž přesouvá do kotle s tím, že si jde taky zafandit :-) To nejlepší přichází v samotném závěru zápasu. Je konec postupovým nadějím, tečeme s Dánskem a postup se stává nereálnou záležitostí, ale fanatizmus graduje. Stadionem se nese chorál, který jsem v žádném předchozím zápase na reprezentaci nikdy před tím neslyšel. Lvíčata oleolé. Je to neuvěřitelně chytlavé a posledních patnáct nebo dvacet minut se jede jenom to. Že by to někoho přestávalo bavit? Ani náhodou! Naopak rozeřvávači to neskutečně hecují! Skoro si říkám, že někteří jsou snad na drogách, protože působí neuvěřitelně čerstvým dojmem. Já jsem v kotli poločas, ale připadám si, jako bych měl za sebou maraton. Jsem tak nějak příjemně unaven a zároveň nabuzen. Hlasitý pokřik střídá odpočinková tichá verze, a pak zase naplno! Pořád dokola! Utkání je dávno u konce, ale sektor je stále na nohou a zpívá, zpívá a zpívá. Lvíčata a realizační tým děkují za podporu a dlouhé minuty stojí pod sektorem, který stále dokola fandí, jako by se na hřišti ještě pořád hrálo. Prostě neskutečný mazec!

Je konec... Nechce se mi domů. Bylo to něco neuvěřitelného a nejraději bych ještě pokračoval. Celou cestu domů vstřebáváme dojmy a broukáme si pokřik Lvíčata oleole. Nikdy by mě nenapadlo, že takový fanatizmus zažijeme a už vůbec ne, že to bude na zápase české reprezentace. Klobouček všem, kteří v tom mají prsty, a byť jsme byli na zápase Lvíčat vůbec poprvé, tak určitě ne naposledy!

A tady ještě fandění z poslední minuty, které mi zní v uších ještě teď a pouštím si to neustále dokola :-) Pumpuj to kurva! :-)

Autor: MartinS

Autor: Blog