BLOG: Čas nejvyšší... aneb z Lvíčat přímo na Lvy

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

   Skončila nám sezóna. A to jak na klubové, tak i reprezentační úrovni. Ovšem nebude to trvat dlouho a za pár měsíců (některým příznivcům klubů hrajících Evropu i týdnů) začne sezóna nová. A s tou se spojují, světě div se, i reprezentační utkání naší země.

Atmosféru na stadionech při zápasech našeho A-týmu asi nemá cenu déle rozebírat. Je tomu už několik let, co se až na pár světlých výjimek (repre v Ostravě apod.) na těchto utkáních nefandí. Neexistuje repre smír. Organizovaný support. Kromě malých skupinek a pár placených šašků ze svazu se o atmosféru nikdo nestará.

Někdo to přisuzuje klubové příslušnosti. Jasně, chápu. Taky nebudu jako sešívanej stát kamarádsky vedle rudých a radovat se s nimi po vstřeleném gólu. Nebo se s nimi držet za ramena a smát se od ucha k uchu. Ale to se dá v klidu vyřešit. Proč? Protože to je kurva repre! A nejde jen o repre jako takovou. Je to mnohem víc. Je v tom národní hrdost, čest, že mohu na tribuně hájit barvy našeho státu, který mám odmalička nejradši, a ve kterém jsem se narodil. Je v tom přesně to, co našemu národu celkově ve společnosti už několik desítek let chybí. Ale to je na jinou diskuzi...

Pak jsou tu ti, kteří z větší části omlouvají svůj bojkot repre zápasů kvůli existenci FAČRu. Nebo spíše kvůli existenci těch, kdo na FAČRu sedí a vymýšlí veškeré nesmyslné pokuty, ojebávky, regulace a zpřísnění pravidel jen proto, aby si nasypali peníze do kapsy.

Pro takové mám však jednu otázku. KDE KURVA JINDE DÁT NAJEVO TO, ŽE SE ASI NĚCO DĚLÁ ŠPATNĚ, A ŽE NEJSME SPOKOJENI S NYNĚJŠÍ SITUACÍ, NEŽ NA ZÁPASECH REPREZENTACE? Omlouvám se za CapsLock, ale tahle otázka se mi honí hlavou od prvního dne Vlajkonošů, kterých jsem se mimo jiné také párkrát zúčastnil. Všechna čest těm, kteří se o start a průběh toho projektu postarali. Teď je ale čas posunout se dál. Už nechci vidět prázdné stadiony a komornou atmosféru na našich zápasech. Už se nechci stydět za to, že když hraje náš nároďák, tak na stadionu je slyšet i co si šeptá hráč pod vousama. A ještě pak v rozhovoru prohlásí, že panovala skvělá atmosféra a fanoušci byli senzační. HOVNO. Jestli tohle řekne soudný člověk, tak je na čase mu ukázat, že support a počet v Tychách může být ještě mnohem, ale mnohem silnější než byl.

Teď ještě pár slov k soupeři. V září se hraje s Kosovem. Nebudu nikomu vnucovat do hlavy myšlenku, že existence tohoto státu je pochybná. Nebudu nikoho přesvědčovat o tom, že Kosovo patří Srbům. Ale zároveň věřím, že v tomhle je většina z nás za jedno. A že není vůbec od věci si uvědomit, co pro nás několik Srbů udělalo během válek, a jak my jsme se jim odvděčili.

Je na čase se konečně probrat a začít s tím něco dělat. Nikoho nenutím. Ten, kdo si cestu na repre nebo Vlajkonoše najde, je zároveň tím, s kým bych po boku bránil naše barvy bez ohledu na jeho či moji klubovou příslušnost. Stejně tak, jako to bylo v Tychách. 

Na závěr bych chtěl jen upozornit, že mluvím sám za sebe, nikoli za žádnou skupinu nebo dokonce za celý fanouškovský tábor.

Autor: Blog