Barneyho okénko do belgické scény

Zdar všem do ČR,

znáte ten pocit mezi zápasy, či v letní pauze? Natož, ten, když na zápas jít prostě nemůžete…? Přesně ten na mě padnul hned, jak mi bylo nabídnuto strávit tři měsíce pracovně v Bruselu. Jen co ale odezněl pocit zklamání z neúčasti na derby a dalších zápasech, už se mi hlavou honily jména belgických klubů, litry místního piva a samozřejmě nechvalně proslulý Heysel stadion.

A proto, že již někdo, určitě moc chytrý, řekl: sdílená radost je dvojnásobná radost, rozhodl jsem se pro Vás postupně psát reporty z jednotlivých návštěv stadionů, budu-li mít štěstí i výjezdů a celkově místní ultra&hools scény. Všechno samozřejmě podložit co nejvíce fotkami a videi!!

Pátek, 12. 4. 2013

Kam byste chtěli vyrazit první volný den v Bruselu? Atomium? Močící soška malého kluka? Nebo opravdu velmi malé historické centrum? Ne díky… Od rána lije jako z konve, i tak sedám na tramvaj a vyrážím směr Atomium, nikoliv ale oblézat naleštěný model atomu, ale u stejné zastávky ležící King Baudouin Stadium.

Že Vám tento stadion nic neříká? V roce 1994 byl totiž přejmenován z původního názvu Heysel stadium. Teď již musí, Ti zasvěcenější z Vás, být doma. Pro ostatní by možná pomohla malá ukázka z filmu Proč?, kde rozjaření sparťani řvou: „Brusel! Brusel! Brusel!“

Pouze ve zkratce: jde totiž o stadion, kde se 29. května 1985 odehrál zápas finále Evropského poháru, mezi Juventus F. C. a Liverpool F. C. Angličtí chuligáni měli těm italským dost co vracet, a tak byla přítomna nejen firma chuligánu z Liverpoolu, ale i firmy dalších klubů, jenž pro jednou zapomněly na vzájemnou rivalitu. Po malých bojůvkách po celém stadionu následovalo naběhnutí do sektoru Juventusu.

Obrovské množství fanoušků zachvátila panika a snažili se uniknout nejkratší možnou cestou této rvačce, konkrétně severozápadním okrajem tribuny, ukončenou velkou zdí. Ta jejich příval nevydržela. Výsledkem bylo tragických 39 mrtvých a přes 600 zraněných.

Stadion je s kapacitou 50 024 diváků největším v Belgii. Přestavba stadionu ovšem znamenala snížení počtu míst cca o 20 000, samozřejmě zrušením míst na stání. Dnes funguje nejen jako domov reprezentace, atletů, ragby týmu, ale prostranství okolo i jako plácek pro dostaveníčko místních hools. Okolí stadionu je samozřejmě kompletně pokryto grafity místních ultraboys a nálepkami firem z celého světa, i například plzeňskými (už dost starými) a slávistickými. Místní hlídač ale prokazuje asi stejně inteligence, jako malý rozmazlený fracek při koupi nové hračky.

Stadion považuje za svůj a sám sebe za pána světa, takže ačkoliv je hlavní pamětní deska tragédie cca 4 metry za plotem, nemůžu si ji ani prohlédnout, natož vyfotit nebo zapálit svíčku. Je vidět, že pro Belgičana není památka jako památka. Debil. Fotím tedy jen desku z vně stadionu se jmény všech mrtvých. Čest jejich památce! Pro dnešek valim domů, zase leje. Příště bude report ze zápasu Anderlecht – Bruggy!!!!