|
Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).
Z Budějc vyrážíme v 8hod, cesta je poklidná, cestou řešíme co jiného než fotbal. V Praze jsme krátce před 11.hod. Ještě nakoupit potřebné tekutiny a pak pěkně na Letnou. Už je tu početná skupinka netrpělivých výjezďáků, mezi nimi i staré známé tváře z kotle. Ve 13hod. byl naplánovaný odjezd, udělala se ještě společná fotka před stadionem a krátce po jedné se vyrazilo na dlouhou cestu.
Nejsme ani venku z města a už busem kolují ty správné tekutiny. Najednou se u mě zastavuje čirá flaška. No věru, není těžké uhádnout, co v ní je :-) (a vodka to nebyla :D). Cesta utíká díky dobré bojovné náladě celkem rychle. Za hodinu – dvě (čert ví, kolik to bylo přesně, na tom ale nesejde) máme první pauzu, benzínka na Rozvadově. Tady se naposled střetáváme s většinou busů. Ač bus číslo 1, tak jsme asi všude byli poslední. :-D Protáhneme nohy, někteří natáhnou kouř do plic, okusíme bagety z benzínky a nezdravou stravu z McD, doplníme pivsony a jedeme dál. V zadní části busu se sešla povedená squadra (ne že by ta vepředu dobrá nebyla…) a tak se jedou novější pokřiky a jak už to bývá, kalí se :-) Na dalších zastávkách už žádný náš bus nepotkáváme, vystačíme si sami :-) Jelikož jsme měli v busu míč, tak se venku zahříváme, někteří nožičkama, jiní zase jinejma fintama.
Pak míříme dál, do francouzského Dunkerque, odkud pofrčíme trajektem. Cestou stihneme ještě oslavu předsedovo narozenin, jako dort nám slouží bochník chleba, bageta představující svíčku a rajče :D Do přístavu dorážíme někdy nad ránem (čas fakt nevím, ale byla ještě tma :-) a trajekt v nedohlednu, tak čekáme asi 2hod. Tady se opět slejzáme s jedním z našich busů. Na dlouhou dobu to bude zase naposled. Řidiči otvírají „shop“, podávat se budou javořický párky s chlebem :D inu, něco teplého se vždycky hodí :-))) Někteří si čutají venku, jiní se zahřívají v hale vedle parkoviště nebo okupují místní wc :D Využívám místa v busu a natáhnu se tam. Bohužel nic netrvá věčně, během půl hodiny se hafo lidí vrací a tak spánek nepřichází v úvahu. Na ten dojde až na trajektu. Než ale vyrazím z busu, VIP místa jsou už zabraná, tak beru za vděk menším místem a nějak se tam skládám.
Až zpětně si uvědomuji, jak mi tohle špatné místo přišlo vhod. Ti na VIP místech, kde se dalo krásně natáhnou, byli za své spaní potrestáni holými zadky a dalšíma perverznostma zbytku spolucestujících :-) Hodina spánku sice nic moc, ale na výjezd se nejezdí chrápat :-) po necelých 2hod plavby nás už vítá pevnina v Anglii – Dover.
Nasedáme do busu a frčíme do Londýna. Zase ten nezvyk jet vlevo, největší sranda je na kruhovém objezdu. V 10h jsme v Londýně. Ta jejich doprava, to je za trest! Strašnej zmatek a chaos. Hlavně motorkáři zde asi rádi darují své orgány, to jejich kličkování mezi vším, co mělo více kol jak motorka bylo otřesné…
Cestu skrz Londýn nám zpestřuje Patolog svým telefonátem Alžbětě. Jeho česko-anglická, místy i německá konverzace do telefonu královně nás baví :) Po dalších 2hodinách dojíždíme kousek od Stamford Bridge, stadion máme před sebou. Tady se naše cesty na delší dobu zase rozdělují, někteří jdou na památky, jiní na pivo. Večer se pak dozvídám, že místní knajpy našim moc nalejt nechtěli, buď že jsou blízko stadionu a že by bylo zle, jinde že zanedlouho přijdou fans Chelsea a jinde, že jim nalejou až po 16.hod… takže památky byly dobrou volbou :D Štrádujeme si to do metra, koupíme celodenní lupen a svištíme na stadion Fulhamu. U stadionu zjišťuju, že Angláni musí být děsně vychrtlí :D Vstupy na stadion jsou strašně ouzký, no fakt vopruz :)))
Další naší zastávkou jsou Westminster, London Eye a Tower Bridge. Pak se vracíme k busům, protože nechceme tahat všechno na stadion a ve 4 byl domluvený s řidiči sraz. Furt ale s jistotou nevím, jestli našeho nebo místního času… Stavíme se ještě na stadionu Chelsea koupit suvenýry. Poté už jedeme na Sloane Square, odkud byl domluven společný pochod. V metru je to divočina, skáčeme do špatného metra, když vylezeme, zničehonic (nejspíš po domluvě s řidičem) se metro mění a jede naší trasou :D Zanedlouho se už blížíme k cíli, text The next station is Sloane Square jsme dlouho očekávali :-)
Venku zjišťujeme, že pár sparťanů už na místě je, ale je ještě hodina čas, co teď? Jdeme kousek ulicí, samozřejmě už za doprovodu policejního auta, když narazíme na knajpu. Ta je naštěstí plná fanoušků Sparty, tak se pokoušíme prodrat dovnitř. K sezení nám už slouží jen stoličky a menší stoly, ale nevadí.
V 18h místního času se už všichni slejzáme na Sloane Square. A že nás tam bylo… někdo říká 1200, někdo 1500, někdo i 1800. Každopádně sestava to byla dobrá :)
Co by to bylo za sraz Sparťanů, kdyby se neodpálilo se pár ohňů a nezazpívaly chorály. Anglie tohle asi dlouho nepamatuje…
A pak jsme za doprovodu cca. 20ti policajtů a 4 koní vyrazili ke stadionu.
Cestou jsme zpívali chorály a hrnuli se na stadion.
Cestující z busů a kolemjdoucí jen zírali. Někteří si nás natáčeli i ze svých domovů, z oken, z balkonů,… tohle je v Anglii těžko k vidění. Pochod probíhal až na 1-2 menší incidenty celkem v poklidu, hlavně ze strany Anglánů to nebyla žádná buzerace, kterou člověk vidí u nás. Žádní těžkooděnci, žádné obušky, žádné nahánění lidí, že nejdou v průvodu, ale jsou kousek bokem a fotí nebo natáčí… inu, jinej kraj, jinej mrav… Naši by se mohli od těch v Anglii lecčemu přiučit!
Čemu člověk unikl při pochodu, to ho čekalo na stadioně. Z ničehonic před námi nebyla policie, ale vestičkáři ze stadionu. Asi trojitá kontrola lístků a konečně jsme byli u turniketů. Teď ještě trefit ten na dolní ochoz a jsme tam :) Za vstupem jsme dostali všichni kulichy, takže jsme pak v sektoru byli pěkně jednotní, všichni v barvách ACS. Byl to vskutku pěknej pohled, pohled na barvy, které jsou našim srdcím nejbližší.
Člověk by už řekl konečně klid. OMYL. V Anglii není zvykem, že by se v sektoru stálo, nedejbože ještě na jiném místě, než je vyznačeno na lístků. V tomhle směru byla asi jedinečná slečna (či paní?) s označením 515 :D
Ani já neutekl její pozornosti a neustále na mě křičela Ticket, please… ticket please… když jsem na ní jen mávnul se slovy „oukej, oukej“ a šel dál, tak se za mnou rozběhla a chtěla lístek. Odebral jsem se raději se slovy „no jooo“ pryč. Až v 5.řadě jsem se jí ztratil a měl od ní klid. :-D Pár metrů od trávníku, žádná síť, žádnej plot… bylo to krásné :-) V hlavách se nám odehrávaly myšlenky, že pokud postoupíme, tak nás na cestě na trávník nic (nikdo) nezastaví… :)
Už od začátku utkání jsme fandili, leč rozdělený sektor a špatná akustika způsobili, že chorály nebyly takové, jak jsme si přáli. Ale nevzdali jsme to a náš support byl fajn. Přinejmenším z ohlasů těch, kteří zůstali doma a psali nám, jak jsme slyšet. Nezklamali mě Angláni, dřepěli na prdeli a drželi hubu, takovou atmosféru na stadioně bych fakt prožívat nechtěl. Rychle vstřelenej gol na nás zapůsobil jako červená na býka. V našem sektoru to doslova vřelo, oslavy nebraly konce. Hnali jsme naše kluky vstříc dalšímu golu.
Poločas skončil 1:0. Gol Oscara v domácím zápase na Letné tak byl smazán. Ve druhém poločase jsme měli několik šancí na vstřelení postupového golu, ten ale nepřicházel. Nutno však přiznat, že i Chelsea měla několik šancí, ale Torres je jalovej, takže byl stav stále 1:0. Už už se chýlil zápas ke konci, když v nastaveném čase vyrovnal Hazard a překazil nám tak radost z vítězství. Prodloužení bylo ta tam…. Na jednu stranu velké zklamání, na druhou stranu to byl bojovnej výkon, možná nejlepší (nebo jeden z nejlepších) v této sezoně. A opět jsme tak zavřeli hubu všem těm přizdisráčům, kteří se vysmívali, že dostaneme bůra a podobně. Dokázali jsme stejně jako proti Liverpoolu, že se nemáme za co stydět. Remíza 1:1 posunula do další fáze Chelsea.
Cesta ze stadionu byla dost zmatená, směr, kde byl náš bus, byl obehnán velkou zdí a tak jsme šli skoro hodinu, protože metro bylo beznadějně ucpané a my trochu bloudili… Z Londýna jsme vyrazili kolem 1. našeho času, tak tak jsme stihli trajekt ve 3. Díky bohu za něj… V Praze jsme se vyloupli před osmou a krásně stihli vlak zpátky do Budějc. Nocování v Praze a čekání do ranního spoje v 5h jsme se tak vyhli. Příjezd o půlnoci, sprcha, postel a dlouhý spánek, to bylo jediné, na co jsem se pak těšil.
Omlouvám se za tak dlouhý román a zároveň děkuju všem, kteří to dočetli až sem, ale těžko se dají popsat 3 dny při tomto výjezdu. Kdo byl, tak si ho jistě užil, kdo ne, tak může litovat. V Anglii jsme to pěkně roztočili…
Autor: redakce & Daniel1983
|
Sledovat @supporters_cz