Rozhovor: Fanoušci Plzně a Liga Mistrů + VIDEO

V květnu 2006 se Plzeň zachránila v posledním ligovém kole, když senzačně zvítězila na pražské Letné. O pět let později hráči slavili historický ligový titul, který si plzeňští nemohli naplánovat lépe, vždyť v tom samém roce slavila Viktoria Plzeň sté narozeniny. Z podprůměrného českého klubu, na jehož neútulný stadion příliš diváků nechodilo, se rázem stala štika ligy, která co nevidět otevře moderní fotbalový stánek, a o jejíž zápasy je zájem. Aby toho nebylo málo, tak plzeňští po čase přivedli do českých končin Ligu Mistrů, ve které ostudu neudělali a zajistili si tak účast v jarní části Evropské ligy. Je to v té samé soutěži, kde mohou narazit na Manchester United, nebo Manchester City... Jak to v Plzni vypadá z hlediska fanouškovského, se můžete dočíst níže v rozhovoru s fanouškem, který vystupuje pod jménem - Teodor Peníze.

Plzeň má za sebou historicky první účinkování v LM, jak to hodnotíte z fanouškovského hlediska?
Tak samozřejmě se jedná o něco s čím nikdo v Plzni v životě nepočítal a pořád se to zdá jako sen, takže se to nedá hodnotit jinak než jako naprostá senzace. Ovšem jako senzace, která nadchne i spoustu lidí, kteří do té doby neměli s Plzní nic společného. Což je sice logické, ale pro nás kotelníky velice smutné, jelikož nejsme zvyklí, aby se v našem sektoru fotil někdo v šále Bohemians nebo tam věšel českou vlajku s nápisem Kraslice.

Cesta lodí do Trondheimu


Vítězství v Trondheimu

Zápasy jste museli hrát v Synottip aréně, jak moc to ovlivnilo atmosféru v hledišti?
Je velká škoda, že UEFA neprosazuje zájmy fanoušků, pro které tuto soutěž údajně pořádá a znemožňuje městu, které si poctivě Ligu mistrů vybojovalo, aby se v této soutěži prezentovalo. Ale samozřejmě v době, kdy je ve Štruncových sadech v provozu pouze hlavní tribuna s kapacitou kolem pěti tisíc míst je jasné, že tu nemůžeme hostit týmy formátu AC Milán nebo Barcelony, takže jsme s tím počítali už po postupu přes Trondheim...co se týče atmosféry při zápasech - myslím, že byla velmi kvalitní, i když měla pochopitelně své nedostatky. Zejména proto, že všechny zápasy byli vyprodané, lístky se prodávali všemi možnými způsoby a tak se pokaždé stalo, že doprostřed sektoru, který byl určen jako "kotel" a vymezen tedy k stání, přijde chlapík se synem a hledá své místo podle vstupenky. Pak si začne stěžovat, že na jeho místě už někdo je. Pokud tam náhodou nikdo není, tak se tam posadí a začne si stěžovat, že přes stojící fanoušky nevidí. A pak si představte, že po těchto lidech ještě chcete, aby se chytli za ramena a skákali. Těžko z toho vinit organizátory, protože to, že si někdo koupí lístek za branku a pak ho prodá někomu z východních Čech, kdo nabízí dvojnásobek aby viděl Barcelonu, se nedá ovlivnit. Místy tedy support poněkud pokulhával, ale myslím, že hráči byli spokojeni a ostudu jsme neudělali.

Pochod Kodaní


Oslava gólu v Kodani


Byl jsi na některém výjezdu v Lize mistrů? Pokud ano, tak kde a jestli jich bylo více, tak který byl nejlepší a proč?
Ano, rozhodl jsem se navštívit všech 6 zápasů Plzně v základní skupině + předkola v Trondheimu a Kodani. Kdybych měl vybrat nejlepší, budu se rozhodovat mezi Trondheimem a Minskem. Trondheim byl po 4500 km vzdáleném Jerevanu první dostupný evropský výjezd, přesto jsme dali dohromady jediný autobus, jehož pětidenní skandinávské dobrodružství však nepřekonaly ani pozdější tisícové invaze na Nou Camp a San Siro. V Minsku se pak jednalo o taktéž komorní záležitost, navíc okořeněnou jediným vítězstvím a nadstandardní opíječkou, což většina zúčastněných hodnotí jako vrchol evropského putování.

Naopak naprosto nejhorší to bylo překvapivě na slavném Nou Campu, kde si zhruba 2000 vstupenek do sektoru hostů rozebral fanklub české reprezentace s československým fanklubem Barcelony. Ubohost, která může napadnout pouze Čechy. Sektor plný hrdinů, kteří se před našimi zraky fotí uprostřed schodiště s roztaženou šálou Barcelony, v horším případě v hokejovém dresu reprezentace, v šále Dynama České Budějovice či zmiňovaných Bohemians. Dokonce koluje historka o hokejové šále Bílých tygrů z Liberce, čemuž se mi ani nechce věřit. Množství českých vlajek raději nepočítáme. Takže z plně zaplněného sektoru (zhruba 5000 lidí) fandí uprostřed asi dvě stovky Plzeňáků, čtvrtina osazenstva se raduje při gólech v naší síti, zbytek si v sedě vychutnává pohled na Messiho. Další zklamání prožíváme při pohledu na téměř vyprodaný stadion, kde vládne hrobové ticho. Když člověk jede do domova vítězů Ligy mistrů, španělské ligy a evropského superpoháru, asi tak nějak očekává desetitisícový kotel plný vlajek, transparentů a hlavně chorálů, které s těmi Gambrinusligovými nelze srovnávat. Bohužel kotel Barcelony tvoří k mému údivu asi padesátka lidí za brankou, kteří se drží jediného pokřiku - Barca! Přičteme-li si k tomu nadvládu ortodoxních Čechů v našem sektoru, nelze než hodnotit jako zážitek vskutku nezapomenutelný. Cestou domů se nikdo nebaví o fotbale, ale o tom, proč se nám to spoluobčané rozhodli zkazit.

Setkání s milánskými fanoušky

Sektor hostů v Miláně

Můžeš fanouškům zrekapitulovat ultras a fans aktivity, které jste při zápasech LM prezentovali? I přesto, že jste hráli v azylu, tak jste si připravili choreo přes celou tribunu za brankou, jak probíhala organizace tohoto chorea?

Přesně tak, hned na úvod prvního zápasu v základní skupině bylo nachystáno choreo přes celou jižní tribunu, které bylo tvořeno pouze čtyřmi nadšenci, kteří tomu věnovali 7 hodin svého času, za což jim určitě patří velká poklona. Kde tou dobou bylo našich pět tisíc věrných fanoušků bohužel nevíme. O organizaci tohoto chorea vím jen tolik, protože jsem o této akci bohužel předem nevěděl. Každopádně nutno říct, že se povedlo. 


Za to u přípravy chorea na AC Milán jsem byl už od ranních hodin. Sešlo se nás zhruba 15 a jednalo se opět o celotribunovou záležitost. Nalepit barevné igelity a kartony na každé sedadlo zabralo 3 hodiny, výsledek je zde.


Naší nejznámější ultras aktivitou bylo ale určitě odpálení ohňů v Kodani a rozvinutí nápisu FUCK UEFA, za což byl náš klub bohužel finančně potrestán.


Zásadně jsme na sebe upozornili také tisícovým pochodem Milánem.


Nou Camp

Má na vaši účast v LM dopad přemlsání fanoušků? Přeci jenom některé výjezdy v Gambrinus lize mohly být početnější?
Určitě. Z vlastního pohledu to můžu potvrdit, protože sám jsem byl nucen vynechat výjezdy do Olomouce a na Slovácko, protože mezi Kodaní a Milánem mi na to prostě nezbylo a určitě jsem nebyl sám. Ovšem i přesto je počet 16 hostů v Olomouci zarážející. Ani domácí návštěvy nebyli nijak oslnivé, lidé zkrátka přišli v hojném počtu pouze na týmy z první pětice v tabulce, to je asi ale všude stejné. Nedávno jsem viděl statistiku a v Gambrinus lize jsme po Spartě obsadili druhé místo v domácí návštěvnosti, což je velmi slušné. Ovšem co se týče výjezdů, je to tak jak říkáš. Například když jsme hráli na Slavii, doufal jsem, že by nás mohlo přijet i kolem tisíce, protože jsem spoléhal na to, že díky Lize mistrů se lidé naučili do Edenu jezdit. Bohužel se nás sešlo lehce přes 300. V Příbrami, kterou máme nejblíž, se ta tisícovka loni i povedla. Ale letos nás přijela polovina. Snad nás na jaře čekají lepší časy.

Sektor hostů v Bělorusku


Minsk

Jak vlastně nyní funguje ultras scéna v Plzni, je dost lidí aktivních?
Lidí se zájmem o tvorbu choreí a podobných věcí stále přibývá, stejně jako se rozrůstá počet fandících v kotli. Letošní podzim jsme bohužel kvůli rekonstrukci museli strávit na hlavní tribuně, takže se toho moc vymýšlet nedalo. Částečně jsme si to vynahradili v Edenu. Za zmínku určitě ale stojí choreo z prvního předkola proti Pjuniku Jerevan, kde jsme rozmístili pět tisíc fólií a kartonů po celé tribuně.

A pak ještě snaha o červenomodré čtverce v posledním utkání s Bohemians. Na jaře určitě budou následovat rozsáhlejší projekty.

Autor: Mara